Se sakristiánem Františkem Futerou u sv. Tomáše na Malé Straně / sobota 17.11.2018

   V sobotu 17. listopadu 2018 měli frekventanti Slánské akademie volného času možnost se zúčastnit letošní druhé pražské exkurze. Naše tamní průvodkyně PhDr. Hana Čižinská nám zprostředkovala prohlídku kostela sv. Tomáše a přilehlého kláštera augustiniánů – poustevníků na Malé Straně. Celým klášterním areálem nás provedl místní sakristián František Futera, který nás také seznámil s historií a pamětihodnostmi této památky.
   Nejstarší sakrální objekty v těchto místech – románský kostel sv. Tomáše a kaple sv. Doroty – jsou v pramenech poprvé doloženy k r. 1229 a náležely benediktinům. V r. 1285 založil Václav II. v tehdy Novém Městě pod Pražským hradem, jenž dnes nazýváme Malou Stranou, klášter augustiniánů. O rok později prostřednictvím krále došlo k převodu zdejších pozemků a patronátních práv nad oběma svatyněmi z benediktinského řádu na augustiniány. Ti již v té době započali s výstavbou nového chrámu v a k němu přiléhajícímu konventu. Výstavba se však značně protáhla. R. 1315 je dokončen presbytář kostela. V r. 1338 je poprvé připomínána kaple sv. Jakuba a sv. Filipa ve východním křídle kláštera. Kostel je dokončen až za vlády Václava IV. r. 1379, kdy je toto gotické trojlodí vysvěceno. Součástí nového komplexu se stala i kaple sv. Doroty a fragmentárně zůstal zachován i původní kostel sv. Tomáše.

   Středověký rozkvět kláštera ukončily husitské války, kdy již v r. 1420 došlo k vyhnání řeholníků, k zpustošení kostela i konventu a k zabavení jeho majetku městem. Od poloviny 15. století začínají pokusy o obnovení fungování kláštera a později též i o renovaci jeho poničeních budov, avšak prováděné již v renesančním slohu. V r. 1541 byl zasažen velkým požárem Malé Strany a Hradčan. Jeho rekonstrukce tak byla dovršena až na přelomu 16. a 17. století. V letech 1725–1731 se uskutečnila rozsáhlá barokní přestavba, jejíž pozdější etapu (od r. 1727) prováděl architekt K. I. Dientzenhofer. Klášter fungoval až do r. 1950, kdy byl řeholní život v něm násilně přerušen komunistickou mocí až do sametové revoluce, po níž byl opět v r. 1990 obnoven. Dnešní jeho osazenstvo má mezinárodní složení. Chrám Sv. Tomáše je v současnosti na Malé Straně jediným farním kostelem.
    Naše prohlídka začala v kostele, který si i přes barokní přestavbu zachoval své gotické jádro. Nejprve jsme si prohlédli trojlodí, kde jsme si mohli na bočních oltářích prohlédnout díla předních barokních malířů (Karel Škréta, F. X. Palko, I. Raab) a sochařů (J. J. Bendl, J. M. Brüderle, F. I. Weiss). Také nás zde zaujaly nástropní fresky s výjevy ze života sv. Augustina od V. V. Reinera. Poté jsme vstoupily do kaple sv. Doroty, jenž je nejstarší dochovanou částí kláštera a které dominuje pozdně gotický Krucifix. Je v ní pochovaná třetí manželka Jaroslava Bořity z Martinic, jejíž náhrobek jsme mohli také spatřit. Přes kapli jsme dostali do presbytáře kostela. Zde jsme se zastavili u hlavního oltáře, který zhotovil v letech 1730 až 1731 truhlář Karel Kovář. Zdobí ho kopie obrazů od P. P. Rubense, z nichž ten menší znázorňuje sv. Augustina na mořském břehu a ten větší zobrazuje Umučení sv. Tomáše. Originály jsou součástí expozice Národní galerie ve Šternberském paláci na Hradčanech. Jeho sochařská výzdoba je převážně dílem O. F. Quittainera a jeho syna J. A. Quittainera. Z jejich dílny pochází také kazatelna z r. 1731. Zaujmou zde také monumentální sochy církevních Otců od F. I. Weisse na jednom z bočních oltářů. Rainerovy fresky na stropě kněžiště zachycují scény ze života sv. Tomáše. Z presbytáře jsme vstoupili do chodby, která ho spojuje se sakristií. Jedna z nejstarších částí kostela pochází z poloviny 14. století a zdobí jí fragmentárně zachovalé středověké fresky. Její stropy s gotickým klenutím však vznikly až na konci 15. století a mříž, jež uzavírá její východní část je již renesanční. Odtud naše kroky směřovaly do sakristie, která je také gotická. Na první pohled nás zaujala žebrová klenba, která je podepřena jedním sloupem uprostřed místnosti. Stěny zdobí zbytky fresek z lucemburské doby. Součástí mobiliáře jsou raně barokní skříně, které zdobí portréty Jaroslava Bořity z Martinic a jeho třetí manželky. Nechybí zde ani obrazy, z nichž je alespoň nutno zmínit ten od Karla Škréty Očišťování P. Marie.

   Poté jsme již opustili kostel a další část prohlídky byla věnována samotnému klášteru. Přes ambit jsme prošli do kaple sv. Barbory. Ta byla původně zasvěcena sv. Jakubu a sv. Filipovi a dodnes si zachovala svoji pozdně gotickou podobu. Sloužila tehdy také jako kapitulní síň kláštera. Do jejích stěn jsou zasazeny četné náhrobky. V renesanci, kdy získala dnešní patrocinium, byl přistavěn presbytář, v kterém je umístěn oltář z 1. pol. 18. stol. s hlavním obrazem sv. Barbory a sv. Kateřiny v rozmluvě se sv. Rodinou od Josefa Heintze (cca 1596). Následovala prohlídka klášterní zahrady a míst, kde se nacházel jeho pivovar, jehož existence je doložena již ve středověku. Komplex konventních budov, které zahradu obklopují, dnes slouží jako luxusní hotel The Augustine.
   Na závěr jsme svou pozornost věnovali ambitu. Zdobí ho barokní obrazy v podobě lunet s vedutami jednotlivých augustiniánských klášterů (Dolní Ročov, Česká Lípa, Bělá pod Bezdězem, Domažlice, Zaječov) a mnoho náhrobníků, z nichž jeden patří anglické renesanční básnířce Alžbětě Westonii.
   Poté nám nezbylo než poděkovat panu kostelníkovi za jeho zajímavý výklad. Kdo chtěl vhodný suvenýr, mohl ještě zakoupit zdejší svatotomášské pivo. Tím byla návštěva tohoto zajímavého místa ukončena a nezbylo než se vydat domů.
(Pavel Zděnovec)

Další fotografie z exkurze zde.