V sobotu 12. prosince 2015 se posluchači Slánské akademie volného času již po sedmé vydali na exkurzi po památkách stověžaté matičky Prahy. Tentokrát naše kroky směřovaly ke kostelu sv. Ignáce na Karlově náměstí, kde jsme se setkali s naší milou pražskou památkářkou PhDr. Helenou Čižinskou. Poté, co jsme vstoupili do chrámu a usadili se do bohatě vyřezávaných kostelních lavic, vyslechli jsme její výklad o historii kostela.
Nejprve se však krátce zmínila o osudu předchozích sakrálních staveb na tomto náměstí. To bylo podle svého původního účelu až do r. 1848 nazýváno Dobytčí trh a jeho vznik souvisel s výstavbou Nového Města pražského založeného v r. 1348 Karlem IV. Za něho zde vyrostla dřevěná stavba zvaná věž zázraků, z níž se v první pátek po Velikonocích ukazovali davům poutníků svaté ostatky patřící především k říšskému korunovačnímu pokladu. Tato slavnost se podle nejcennějších relikvií nazývala svátkem sv. Kopí a Hřebů Páně a konala se až na přerušení v době husitských válek do roku 1437. V letech 1382 až 1393 byla ve středu náměstí postavena bratrstvem Obruče a kladiva kaple Těla a Krve Páně, sv. Felixovi a Adauktovi. Ti měli jako patroni štěstí a bohatství zajistit novoměstským měšťanům prosperitu. Tehdy patrně vznikla také nová kamenná věž, která nahradila dřevěnou konstrukci. Z ní byla též vyhlašována důležitá nařízení, tak došlo třeba k zveřejnění textu basilejských kompaktát. R. 1404 byla kaple předána Karlově univerzitě a stala se místem pohřbů univerzitních mistrů. Po Bílé hoře se dostala do správy jezuitů, kteří se rozhodli u ní vybudovat svoji novoměstskou kolej. Za Josefa II. došlo v r. 1784 k jejímu uzavření a krátce poté byla r. 1789 zbořena. Zachovali se pouze desky se zněním kompaktát, které jsou dnes vlastnictvím Národního muzea.
Následně ve svém výkladu pokračovala průvodkyně krátkým shrnutým dějin řádu jezuitů a poté přikročila již k historii „sv. Ignáce“. Jezuitská novoměstská kolej, která měla původně stát ve středu náměstí u kaple Božího Těla, ale pro zákaz městské rady k tomu nedošlo, byla vystavěna v letech 1658-1702 zpočátku patrně podle návrhu architekta Carla Luraga. Ten je také tvůrcem raně barokního kostela sv. Ignáce, který byl budován v letech 1655-1677. Od r. 1671 se na stavbě podílel stavitel Martin Reinner a dokončení kostela (vstupní portikus, hudební portikus a věž) je dílem Pavla Ignáce Bayera z konce 17. století. Tvůrci pozoruhodné štukové výzdoby fasády a interiéru se stali italští sochaři Antonio a Tomasso Soldatiové. Většinu obrazů pro kostel vytvořili malíři raného baroku Jan Jiří Heinsch a závěru „copové ho slohu“ jezuita Ignác Raab; plastiky pocházejí převážně z dílen Richarda Jiřího Prachnera, Matouše Václava Jäckela, Jana Jiřího Bendla a Františka Ignáce Weisse. Zobrazují jezuitské světce (sv. Ignáce, sv. Františka Xaverského, sv. Františka Borgiáše, sv. Aloise Gonzagu), křesťanské prvomučedníky (sv. Libora a sv. Barboru), české zemské patrony (sv. Václava). Na výzdobě chrámu se však podíleli také další umělci, a to až do poloviny minulého století. Po zrušení jezuitského řádu se stal kostelem farním, ale po obnovení Tovaryšstva se sem v druhé polovině 19. století opět jezuité vrátili, i když už ne jako vlastníci, s přestávkou komunistického režimu v něm působí dosud.
Poté následovala vlastní prohlídka kostela, který je jednolodní s bočnými kaplemi a tribunami, jak je pro jezuity typické. K lodi je připojen mělký pravoúhlý presbytář, za kterým se nachází rozlehlá sakristie. Průvodkyně nejprve popsala hlavní oltář, který svou mohutností vyplňuje celý závěr kněžiště. Nachází se na něm velký obraz Sv. Ignác vstupující do slávy nebeské z r. 1688 od J. J. Heinsche. Před ním jsou dva novobarokní oltáře Srdce Kristova a Srdce Panny Marie. Za pozornost stojí také bohatě zdobená kazatelna, ve spodní části řešená do tvaru lastury. Po té jsme si prohlédli jednotlivé postranní kaple. Ty mají bohatou štukovou i freskovou výzdobu a jsou plné obrazů a soch. Snad nejvíce nás zaujala Dušičková kaple, kde se nachází obrazový cyklus Podobenství o marnotratném synu od J. Umlaufa z r. 1875, barokní nástropní freska s námětem Posledního soudu; na oltáři je Heinschův obraz Ukřižovaní s dušemi očistci. Z kaple sv. Františka Borgiáše jsme vstoupili do velké sakristie, jejíž strop je zdobený jemnou štukaturou. Po schodišti jsme poté vystoupali na tribuny, z nichž jsme si mohli pořádně prohlédnout štukatérskou výzdobu stropu kostela. Tu tvoří vedle všude přítomných andělů postavy jezuitských světců a bysty zemských patronů. Viděli jsme také nově zrekonstruované varhany. Na závěr jsme sestoupili do tzv. Družinské
kaple, kde se scházeli členové jezuitských náboženských bratrstev. Její výzdoba je převážně z 19. století; za pozornost jistě stojí prosklená skříň, ve které jsou vystaveny prapory a korouhve. Zde naše exkurze skončila. Rozloučili jsme se s Dr. Čižinskou a poděkovali jí za poutavý výklad a za organizaci této exkurze.
Toto byla poslední akce Slánské akademie v tomto roce, a proto nezbývá než popřát všem krásně prožité vánoční svátky a mnoho zdraví i štěstí v novém roce. Doufejme, že se opět všichni sejdeme v jarním semestru tohoto jubilejního ročníku. (Pavel Zděnovec)
Další snímky z exkurze zde.
