Sobota 21.11.2015 / S literární historičkou PhDr. Věrou Brožovou, Ph.D.

   V sobotu 21. 11. 2015 jsme mezi námi přivítali literární historičku Věru Brožovou z Památníku národního písemnictví. Někteří z nás měli možnost si vyslechnout její úvahu věnovanou ohlasu husitství v díle V. B. Třebízského na letošních Slánských rozhovorech. Přednáška ve Slánské akademii volného času svým obsahem na ni tak trochu navazovala, byla věnována dvěma autorům historické prózy z 19. století, Václavu Beneši Třebízskému a Zikmundu Wintrovi.
Nejprve však nás obecně seznámila s problematikou tvorby beletristických děl s náměty z historie v 2. polovině 19. století a na počátku 20. století. Připomněla, za co vděčili její autoři Janu Nerudovi; zmínila se o krizi, kterou byl tento žánr poznamenán na přelomu těchto století, a to poté, co v roce 1895 vyšel Manifest české moderny.
   Následně se již zaměřila na prvního vybraného autora. Václav Beneš Třebízský se narodil 27. února 1849 v Třebízi nedaleko Slaného v rodině chudého, vlastenecky založeného krejčího. Po studiích na gymnáziu ve Slaném a v Praze dokončil své vzdělání na bohoslovecké fakultě a byl vysvěcen na kněze v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Od mládí však byl nevyléčitelně nemocný plicní a kostní tuberkulózou, která postihla celou rodinu, a on se jako jediný z pěti dětí dožil dospělosti. V roce 1875, poté, co dosáhl kněžského svěcení, působil jako kaplan v Litni u Berouna a o rok později se místem jeho pobytu staly Klecany u Prahy;  tam vzniká podstatná část jeho literární tvorby. Často je však nemocný, a tak se také léčí v lázních. R. 1882 mu umírá matka, která se o něj, když onemocněl, starala. O rok později podniká výlet do Vídně a Alp a při zpáteční cestě se zastavuje v Jižních Čechách v Mladošovicích u faráře Fischmeistera, kde je vesničany vřele přijat. V následujícím roce – 20. června 1884 – umírá v Mariánských Lázních, jeho pohřeb se koná v Praze v Týnském chrámu, kde před lety sloužil svou první mši, je pochován na Vyšehradě. Přes jeho krátký život byla jeho literární činnost bohatá. Vytvořil několik románů (Královna Dagmar, Anežka Přemyslovna, V podvečer pětilisté růže, Bludné duše a Trnová koruna) a řadu povídkových souborů (V červáncích kalicha, V záři kalicha, Pod doškovými střechami a dalších), které zprvu vycházejí v časopisech, jako je třeba Lumír. V jeho díle je znát citový a do jisté míry romantický vztah k historii a krajině, kde se děj jeho příběhů odehrává. Ty jsou většinou zasazeny do míst, kde se autor narodil nebo působil; dnes je považován především za regionálního autora. Jako vlastenecky založený katolický kněz se snaží, aby jeho dílo působilo také výchovně na venkovský lid. Závěr části, který byl věnován Třebízskému, patřil promítání černobílých fotografií z akcí ve Slaném a okolí, kterým si v roce 1999 město připomnělo 150. výročí narození spisovatele (byla připomenuta památka Antonína Leopolda a básníka Ivana Slavíka).
   Po přestávce se naše pozornost obrátila k druhému z autorů – Zikmundu Winterovi, svým způsobem městskému racionálnímu člověku, který měl rád břitký ironický humor. Jeho literární dílo bylo určeno především pro intelektuálně založeného čtenáře, i tak však dosáhlo obecné oblíbenosti. Zikmund Winter spatřil světlo světa 27. prosince 1846 v rodině kostelníka na Starém Městě pražském. Studoval prestižní Akademické gymnázium a poté byl nucen s finančních důvodů studovat teologii u křížovníků s červenou hvězdou. Po roce studia však zjistil, že se pro kněžský stav nehodí, a přestoupil na Karlo-Ferdinandovu univerzitu, kde ho mimo jiných vyučoval historik Václav Vladivoj Tomek nebo Josef Emler, s kterým se spřátelil. Po absolvování studia historie na Filosofické fakultě si zvolil dráhu středoškolského profesora, kterou započal v Pardubicích. Dlouhou dobu poté působil v Rakovníku, kde organizoval také kulturní život města a seznámil se s budoucí manželkou. Pro jeho vědeckou dráhu a literární činnost měl velký význam zdejší městský archiv. Jeho učitelská činnost vyvrcholila v r. 1884, kdy byl jmenován c. k. školní radou a začal vyučovat na Akademickém gymnáziu v Praze. Vedle pedagogické činnosti však byl také neúnavným badatelem na poli kulturní historie. Své znalosti zúročil i při psaní svých beletristických děl, jejichž děj se odehrává v době, kterou se zabýval i ve svých vědeckých dílech. Zemřel 12. června 1912 při svém pobytu v Bad Reichenhallu. Na jeho zdravotním stavu se nepříznivě projevil jeho častý pobyt v prašném prostředí starých archivů. Z jeho odborných děl si lze připomenout Kulturní obraz českých měst, Život církevní v Čechách nebo Dějiny řemesel a obchodu v XIV. a XV. věku. Tyto práce, které jsou napsány čtivou formou a obsahují výpisy z dnes již leckdy neexistujících pramenů, zaujmou jistě i současného čtenáře zajímajícího se o dějiny každodennosti. Stejně tak i Winterova beletristická tvorba, z níž nejznámější jsou díla Mistr Kampanus, Rozina Sebranec a Nezbedný bakalář, má co říci i dnešnímu čtenářstvu. Podobně jako Třebízský uveřejňoval své literární práce nejprve časopisecky, a to mimo jiné ve Zvonu, který vydávalo družstvo spisovatelů a v jehož redakci spolu s Aloisem Jiráskem zasedal.

   V závěru svého vyprávění již opustila Dr. Brožová historickou prózu a upozornila nás na méně známou báseň Věštkyně z Erbenovy Kytice, kterou tato sbírka vrcholí. Ta pojednává o věštkyni, která odhaluje budoucnost českého národa.
   Nakonec byl čas na dotazy a nám následně nezbylo než poděkovat Věře Brožové za milou návštěvu a těšit se, že se s ní opět setkáme u jejích oblíbených autorů 19. století. (Pavel Zděnovec)

Další fotografie zde.

Sobota 14.11.2015 / O moderní architektuře s Doc. Ing. arch. Zdeňkem Lukešem

V sobotu 14. listopadu jsme se v hojném počtu opět sešli v bývalém hotelu Grand ve Slaném, abychom si tentokrát vyslechli přednášku významného historika architektury Doc. Ing. arch. Zdeňka Lukeše (České vysoké učení technické Praha), který nás seznámil s výběrem jeho nejoblíbenějších staveb moderní doby.
Absolvovali jsme tak imaginární cestu letem světem za neobvyklými stavbami, které byly vybudovány od konce 19. st. minulého tisíciletí až po nedávnou současnost. Byly postaveny v různých uměleckých slozích. Některé z nich jsou známé, zapsané v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, avšak další na objevení širší veřejností teprve čekají.

Putování jsme začali v Opavě, kde byl v letech 1927–1928 postaven firmou Breda & Weinstein Obchodní dům Breda. Dílo vídeňského architekta Leopolda Bauera, rodáka z Krnova, v sobě snoubí německý expresionismus se stylem amerického architekta Louise Sullivana. České republika byla ve výběru zastoupena také zaniklou funkcionalistickou věží plynojemu od arch. Josefa Kalouse postavenou před II. světovou válkou v areálu plynárny Praha – Michle.

Poté jsme se přesunuli do Německa. Nejprve jsme se zastavili v Postupimi, kde na začátku 20. let 20. st. byla postavena observatoř nazvaná Einsteinova věž německým architektem židovského původu Erichem Mendelsohnem. Následoval Darmstadt, kde na popud hessenského velkovévody Ernsta Ludvíka Hessensko - Darmstadtského začal na počátku 20. st. budovat představitel vídeňské secese arch. Josef Maria Olbrich, rodák z Opavy, stavby umělecké kolonie v Mathildenhöhe, která však nebyla do konce jeho života dokončena. Jeho dílem je také centrální pavilon kolonie Ernst – Ludwig – Haus postavený v letech 1900–1901. Dalším místem byla Desava (Dessau), kde v letech 1925–1926 vznikl komplex budov výtvarné školy Bauhaus podle plánů Waltera Gropia. Ve stylu této školy byla postavena v r. 1933 vila známá jako Haus Schminke v Löbau nedaleko Liberce architektem Hansem Scharounem. Současnost zastupovala knihovna IKMZ v univerzitním kampusu BTU v Chotěbuzi (Cottbus) vytvořenou švýcarskou architektonickou kanceláří Herzog & de Meuron a kopule budovy Říšského sněmu (Reichstagu), dnes sídla německého spolkového sněmu, která je dílem britského architekta Normana Fostera.

Velkou zastávku jsme také udělali v Dánsku, kde jsme navštívili jeho hlavní město Kodaň. Viděli jsme novou přístavbu muzea Ordrupgaard od britské architekty iráckého původu Zahy Hadid. Navštívili jsme předměstí Bispebjerg, kde na počátku 20. st. započal dánský architekt Peder Vilhelm Jensen – Klint, inspirovaný cihlovou skandinávskou gotikou, budovat luteránský kostel Grundtvigs Kirke, který v r. 1940 dokončil jeho syn Kaare Klint a podoba kostelních varhan je poté dílem jeho vnuka Esbena Klinta. Dalším bodem naší cesty byla funkcionalistická benzínová pumpa obložená českou keramikou Rako z 30. let. 20. st., která dnes slouží jako cukrárna. Mohli jsme si také prohlédnout současnou sociální výstavbu navrženou ateliérem architektů BIG (Bjarke Ingels Group) a také jím vytvořenou dřevěnou plovárnu ve tvaru spirály nedaleko pobřeží.

Dále jsme navštívili Japonsko, kde jsme v Tokiu obdivovali jako příklad organické architektury novou, tzv. americkou knihovnu Tama Art University od japonského architekta Toyo Yto), která byla dokončená v r. 2007. Poté jsme byli v Holandsku, kde naši pozornost upoutala malá kavárna Unie (Café De Unie) v Rotterdamu. Ta původní vznikla v r. 1925 podle návrhu J. J. P. Ouda a byla zničena za II. světové války. V r. 1986 byla postavena její replika, ale na jiném místě než originál. Zvláštní stavbu najdeme také ve městě Cascais, které se nachází blízko Lisabonu v Portugalsku. Je to památník portugalské malířky Pauly Rego (Casa das Historias Paula Rego), jehož podoba připomíná tvary komínů zdejšího hradu, a je dílem Eduarda Souta de Moury. Připomněli jsme si také světovou výstavu Expo 2010, která proběhla v čínské Šanghaji. Zde nás zaujaly britský a dánský pavilon.

Závěr patřil černobílým fotografiím Ester Havlové zachycující kubistickou architekturu, kterými prezentuje Doc. Lukeš český příspěvek do světové moderní architektury na svých zahraničních přednáškách. Nám nezbývalo než přednášejícímu poděkovat za zajímavé vyprávění a těšit se, že se s ním opět setkáme u dalšího výběru jeho oblíbených staveb. Kdo by chtěl se o panu docentu dovědět více, může si prohlédnout jeho osobní stránky (Pavel Zděnovec)

Další fotografie zde.