O velkolepých sídlech středních Čech s Vratislavem Košťálem / sobota 25.3.2023

   V sobotu 25. března 2023 se v salónku bývalého hotelu Grand ve Slaném uskutečnila další z přednášek Slánské akademie volného času. Tentokrát mezi nás zavítal JUDr. PhDr. Vratislav Košťál, Ph.D., který přijel představit reprezentativní knihu Velkolepá sídla středních Čech, jež napsal spolu se svou manželkou Mgr. Renatou Košťálovou.

   Tato fotografická publikace, v níž je text v několika jazykových mutací, má propagovat především méně známé památky na území hlavního města Prahy a Středočeského kraje a podpořit tak turistický ruch v málo navštěvovaných lokalitách.

   Přibližuje také spojení, které váže již od dávných dob hlavní město s regionem dnešních středních Čech. V něm se nacházely lovecké revíry (Křivoklátsko, Kokořínsko, Polabí) českých panovníků. Později zde začala budovat svá honosná sídla také bohatá šlechta, kterou za čas následovala také nobilitovaná buržoazie. Svá díla tady zanechali významní architekti, sochaři a malíři, kteří mimo pražských zakázek uspokojovali požadavky svých mecenášů také i na jejich venkovských statcích.

   Kniha nepředstavuje jednotlivé objekty v abecedním pořadí, ale je rozdělena podle stavebních slohů. Ve všech jejích oddílech je zastoupen Pražský hrad, jehož stavební vývoj propojuje všechny slohová období zastoupená v díle.

   Románská doba je zde dále připomenuta Týncem nad Sázavou (1100 – 1125). Gotika je spojena s hrady Křivoklát (1240 – 1510 / stavitelé Přemysl Otakar II., Václav IV. a Vladislav Jagellonský), Český Šternberk (1243 – 1510 / Šternberkové), Kokořín (1300 – 1320 / Berkové z Dubé), Karlštejn (1348 – 1355 / Karel IV.), Točník (1390 – 1425 / Václav IV.) a dva objekty v Kutné Hoře – Vlašský dvůr (1290 – 1499 / Václav IV., Vladislav Jagellonský) a Hrádek (1400 – 1495 / purkrabí z Donína). Renesanční období je zastoupeno těmito stavbami: Benátky na Jizerou (1526 – 1540 / purkrabí z Donína), Třebešice (1540 – 1570 / Maternové z Květnice), Brandýs nad Labem (1530 – 1602 / Habsburkové), Mělník (1542 – 1554 / Habsburkové), Březnice (1548 – 1567 / Lokšanové z Lokšan), Kostelec nad Černými lesy (1549 – 1575 / Habsburkové / Smiřičtí ze Smiřic), Nelahozeves (1552 – 1614 / Griespakové z Griespachu), Hvězda (1555 – 1556 / Habsburkové), Přerov nad Labem (1563 – 1585 / Habsburkové), Roztoky (1565 – 1590 / Boryňové z Lhoty) a Křepenice (1580 – 1584 / Krčínové z Jelčan) a Smečno (1585 – 1600 / Martinicové). S barokem jsou spjaty zámky v Mnichově Hradišti (1695 – 1760 / Valdštejnové), Lysá nad Labem (1696 – 1738 / Šporkové) , Kosmonosy (1696 – 1709 / Černínové z Chudenic), Liblice (1699 – 1706 / Pachtové z Rájova), Vlašim (1650 – 1722 / Trautsonové, Aueršperkové), Mníšek pod Brdy (1656 – 1672 / Engelové z Engelflussu), Trója (1679 – 1705 / Šternberkové), Budenice (80. léta 17. stol. – 1796 / Hartmanové z Klarštejna, Kinští), Buštěhrad (1699 – 1754 / sasko-lauenburští vévodové, Wittelsbachové), Kladno (1705 – 1740 / břevnovsko-broumovští opati), Koloděje (1706 – 1720 / Lichtenštejnové), Jemniště (1710 – 1754 / Trautmansdorfové), Bon Repos (1715 – 1772, Šporkové), Veltrusy (1715 – 1745 / Chotkové), Liběchov (1720 – 1733 / Pachtové z Rájova), Kácov (1727 – 1733 / Habsburkové), Horní Vidim (1750 – 1770 / Sweert-Šporkové) a klášter Zbraslav (1709 – 1756 / cisterciáci). K rokokovým stavbám patří: Hořín (1736 – 1796 / Černínové, Lobkovicové), Dobříš (1745 – 1780 / Mansfeldové), Libeň (1769 – 1770 / Staré Město pražské), Měšice (1767 – 1790 / Nosticové), Bečváry (1766 – 1774 / Laudonové) a Vraný (1785 – 1794 / Metropolitní kapitula sv. Víta). Z období klasicismu byly vybrány rezidence v Kačině (1789 – 1824 / Chotkové), Slabce (1800 – 1810 / Hildprandtové z Otenhausenu), Tochovice (1808 – 1820 / Bironové) a Kinského letohrádek (1827 – 1831 / Kinští) v Praze. Dobu romantismu připomínají tyto sídla: pražský Místodržitelský letohrádek (1804 – 1820 / nejvyšší purkrabí pražský), Červený Hrádek (1844 – 1896 / Mladotové ze Solopysk), Žleby (1849 – 1868 / Auešperkové), Konopiště (1889 – 1894 / Habsburkové-Lotrinští), Průhonice (1889 – 1894 / Silva-Taroucové), Stránov (1890 – 1894 / Valdštejnové) a Zruč nad Sázavou (1891 – 1894 / Schebkové). Historismus v ní reprezentují: Lány (1821 – 1903 / Fürsternberkové), Hořovice (1856 – 1896 / Hanavští), Odlochovice (1892 – 1896 / Rombaldové z Hochinfelsu) a Záběhlice (1885 – 1886 / Korbové z Weidenheimu). Panská sídla ve stylu secese a moderny zde zastupují Roztež (1900 – 1911 / Dahlberg-Osteinové), Molitorov (1908 – 1911 / Veselý), Ratboř (1910 – 1913 / Mandelíkové) a Slapy (1920 – 1925 / Bondyové).

   Poté nám představil některé památkové objekty na Slánsku, které při práci na svých dalších publikací navštívil, a to zámky Zlonice – Štáf, Sazená, Uhy, Zvoleněves, Hospozín, Panský dům v Želevčicích a tvrz Slatina.

  Vyprávěl také o tom, jak bylo složité pořídit fotografie některých objektů, které jsou dnes v soukromých rukou a jejichž majitelé se nepřejí přílišnou publicitu.

   Na závěr představil své další knihy a zodpověděl dotazy posluchačů. Nám poté nezbylo než poděkovat za zajímavé vyprávění, popřát přednášejícímu mnoho úspěchů v jeho spisovatelské činnosti a těšit se, že nám někdy v budoucnu představí některé další z jeho mnoha děl.

(Pavel Zděnovec)

 

S PhDr. Zdeňkem Kuchyňkou o bájích a pověstech Slánska a Kladenska / sobota 11.2.2023

   V sobotu 11.2.2023 se sál Městského kina ve Slaném zaplnil posluchači Slánské akademie volného času, aby si vyslechli první přednášku 17. ročníku. Než se však stalo byla jim představena nová vedoucí odboru kultury a památkové péče MěÚ Slaný Mgr. Hedvika Šebková, která předala ocenění těm, kteří vypracovali ročníkovou práci z minulého běhu. Poté se již ujal slova PhDr. Zdeněk Kuchyňka, který se tentokrát zaměřil na pověsti a báje našeho regionu.

   Ten své vystoupení zahájil úryvkem ze Starých pověstí českých Aloise Jiráska. Díla, z něhož čerpají povědomí o bájných počátcích národní minulosti generace českých čtenářů. Autor v něm zdařile navázal na práce řady literátů. Zárodek pověstí již můžeme zaznamenat v 10. století v tzv. Kristiánově legendě, kde se již setkáváme s postavou Přemysla Oráče. Pověst o něm a další „bájná vyprávění starců“ rozvinul ve své Kronice Čechů děkan pražské svatovítské kapituly Kosmas (+ 1125). Na něj navázal autor Staročeské kroniky tzv. Dalimila a někteří další kronikáři. Z nich je nutno zmínit především renesančního spisovatele Václava Hájka z Libočan (+1553), katolického duchovního, jenž působil nějaký čas také v nedalekých Zlonicích, a jeho Kroniku českou, která je zdrojem mnoha lokálních pověstí. Kroniky v jeho době sloužily nejen k poučení, ale i jako zábavné čtení. Hájek si proto mnoho událostí vymyslel a doplnil o letopočty podle svého uvážení. Jeho kronika se však po dlouhou dobu řadila k nejoblíbenějším literárním dílům a významně přispěla k formování českého národa, protože nebyla jako jiná česky psaná tvorba z té doby po Bílé hoře zakázána. Z doby baroka k nim lze přiřadit jezuitu Bohuslava Balbína (+1688), autora mnoha děl o české historii, a křížovníka s červeným srdcem Jana Františka Beckovského (+1725), tvůrce Poselkyně starých příběhů českých. V 19. století má pro náš region zásadní význam spisovatel Václav Beneš Třebízský (+ 1884) a jeho Pohádky a pověsti. Také z nich vycházejí nedávní autoři jako Karel Alois Polánek (+ 1953) (Kytice bájí, pověstí a příběhů z okresu kladenského), Anna Zubrová (Poklady našeho kraje. Výbor z nejhezčích pověstí a legend ze slánského kraje, 1994) a Vladimír Hulpach (Báje a pověsti z Čech a Moravy. Střední Čechy, 2002).

   Poté se věnoval jednotlivým místům v našem regionu a s nimi spojenými pověstmi. Své imaginární putování započal v Libušíně. Zde patrně v 10. stol. bylo vybudováno slovanské hradiště. Ještě předtím však zde snad bývalo kultovní místo starých Slovanů, čemuž nasvědčuje nález kotoučů se solárními symboly. Kosmas toto místo spojil s kněžnou Libuší, dcerou soudce Kroka, která zde měla mít svůj hrad. Další legendy jsou spojeny s kostelem sv. Jiří. Následovala starodávná Budeč, která je spojena především se svatováclavskými legendami. Na zdejším hradišti u kostela sv. Petra a Pavla (rotunda postavená Spytihněvem I.) měla být škola, do které sv. Václav chodil. Ten má také nad kapličkou v Zákolanech své lože. Podle Beckovského zde však také předtím stával výchovný ústav pro čaroděje a čarodějnice, kde se měl poprvé setkat Přemysl s Libuší. S hlavním patronem české země jsou spojeny také legendy, které se pojí se Stochovem. Jedná se o bájné rodiště tohoto světce. Je zde také pověstmi opředený svatováclavský dub. Hájkova kronika zaznamenává vedle mnoha dalších též legendu o založení města Slaného. Zdejším pověstem se věnoval Jindřich Hulínský (+ 1934)  (Zkazky či Legendy ze Slaného a ze Slánska ), v jedné z nich je zmíněno strašidlo (trpaslík), které dělalo neplechu v místním františkánském klášteře. Pověst spojenou s vybudováním Božího hrobu nad Kvíčkem zpracovala ve svých Starých pověstech a legendách Leontýna Mašínová (+1975). Její knihu doplnil ilustracemi Cyril Bouda. V Lidickém dvoru (Lidice Menší) se měla zjevovat poslední abatyše zdejšího údajného kláštera klarisek jako Bílá paní z Lidického dvora. Další bílé paní měly působit na Litovecké tvrzi, ve Stochově a v Kladně. Dlouholetý starosta města Kladna Jaroslav Hruška (+ 1930) pod pseudonymem H. Uden napsal v r. 1913 divadelní hru Znak, v níž zachytil historii městského znaku. K němu a k pojmenování města se váží také legendy. Dalším místem, k němuž se pojí pověst, je studánka Královka s kapličkou (Líský u Slaného). Při svém útěku do Bavor do ní měla královna Eliška Přemyslovna hodit sedm klíčů od korunovačních klenotů a při svém návratu si je zde opět vyzvednout. I Velvarům vymyslel Václav Hájek legendu vážící k jejich názvu. Pozdější jazykový odborníci (etymologové) však vysvětlují původ pojmenování města podobně jako u Karlových Varů. Městys Peruc je spojen s příběhem o knížeti Oldřichovi a selce Boženě, jehož známé vyobrazení z r. 1884 je prací malíře Františka Ženíška. V Peruci můžeme spatřit Boženinu studánku a Oldřichův dub. Ke Smečnu se váže pověst o draku. Ve skutečnosti jde o obecnou figuru baziliška, která patřila do erbu Anny Dražické z Kunvaldu, a můžeme jí spatřit na zámecké kapli sv. Anny.

   Na závěr nás přednášející pozval na masopust, který se odpoledne konal v Hornickém skanzenu Mayrau, a nám nezbylo než poděkovat za zajímavé vyprávění. Doufáme, že se s panem doktorem opět v budoucnu setkáme, aby nám opět přiblížil další zajímavosti našeho regionu.

(Pavel Zděnovec)

Zahajujeme 17. ročník

Slánská akademie bude pokračovat i v roce 2023. Stejně jako v loňském roce nebude ročník rozdělen do semestrů, ale program bude na celý rok. Zrovna tak i platba příspěvku bude na celý rok a zůstává 200 Kč. 

První přednáška proběhne 11.2. v Městském kině na Masarykově náměstí, další přednášky se pak budou konat opět v Městském centru Grand.

Níže najdete program.