úterý 28. ledna 2020

Jarní semestr 14. ročníku

Dne 15.2.2020 bude zahájen jarní semestr 14. ročníku Slánské akademie volného času přednáškou PhDr. Roberta Šimůmka, Ph.D., DSc. "Obrazy barokní krajiny - svědectví o (téměř) zmizelém světě". Přednášky se budou konat opět v salónku ve 2. patře Městského centra Grand a pokud nebude uvedeno jinak, začínají v 9:30. Kompletní program naleznete zde v pravém sloupci.
Pokud by se chtěli přihlásit noví posluchači, je třeba nejprve kontaktovat odbor kultury a památkové péče MěÚ Slaný, protože platba poplatku musí být nejprve zadána do počítačového systému. Poplatek za semestr zůstává ve stejné výši jako dříve - 200 Kč.

pondělí 30. prosince 2019

Archeologické nálezy na trase obchvatu Slaný-Velvary / sobota 7.12.2019



První závěry ze záchranného    archeologického výzkumu (ZAV) představila jeho vedoucí, Mgr. Drahomíra Malyková, Ph.D. (Archeologický ústav AV ČR), a PhDr. Michaela Selmi Wallisová, Ph.D. (Česká společnost archeologická) v rámci přednášky Slánské akademie volného času ve Slaném.
   Ačkoliv stále probíhá zpracování materiálu nalezeného v terénu, již nyní víme, že se v trase silnice č. 16 nacházela rozsáhlá sídelní aglomerace od doby halštatské do doby bronzové – zde stál i nejdelší dům v Čechách (až 40 m dlouhý) patrně ze střední doby bronzové (1600–1300 př. n. l.) a dále nejrozsáhlejší pohřebiště kultury se zvoncovitými poháry na území Čech, kde bylo nalezeno až 50 hrobů. Jednalo se o poměrně rozměrné (2 x 2 m) a až 1,5 m hluboké hroby, kde se v odlišných skrčených polohách pohřbívaly ženy a muži vybaveni lučištnickou výbavou, šperky a krásnými keramickými nádobami zdobenými ornamenty v červené barvě s bílou inkrustací. Řada hrobů pochází i z kultury laténské, tyto bývají většinou nacházeny ve větším počtu blízko u sebe. V jednom z nich byl objeven hrob bojovníka s mečem a hrob ženy bohatě vybaven sponami, nákrčníkem, nápažníkem, prsteny a náramky, které jsou v současnosti v rukách restaurátorů a měly by být prezentovány v rámci výstavy ve Vlastivědném muzeu ve Slaném ve 2. pol. roku 2020.
   Nálezy ZAV se pohybují v několika pravěkých obdobích v různorodém geologickém podloží, ale i v raném období středověku – úsek u Červeného potoka. Již při povrchovém sběru prováděném v přípravné fázi výzkumu byly nalezeny zlomky keramiky z doby hradištní, dále pak víme, že se zde nacházela typická slovanská obydlí v podobě čtvercových zemnic/polozemnic, tedy domů polozapuštěných do země. Jestliže se potvrdí časové vročení do přelomu 9. a 10. století, lze materiál srovnávat i s blízkou archeologickou situací hradiště na Budči.
   Výzkum v terénu je náročnou prací, která zejména kvůli časové tísni probíhá i za nepříznivých klimatických podmínek. Svou práci odvádí i antropologové, kteří často vzhledem ke špatnému stavu hrobových ostatků získají z polohy kostí nejvíce informací přímo v terénu, např. hojené zlomeniny (časté jsou obecně obranné zlomeniny na předloktí). Neméně důležitá je i práce specialistů, kteří zpracovávají vzorky a materiál z terénu. Zmiňme např. fosfátovou metodu, která zjišťuje rozklad měkkých tkání do půdy a určuje, zda v hrobě došlo k rozkladu těla i v případě, že se žádné kosterní ostatky nedochovají. Metoda tak pomůže objasnit např. jeden prázdný únětický hrob ze tří nalezených na trase silnice vedoucí směrem do Žižic. Zajímavé budou jistě i výsledky makrozbytkové analýzy, z které se dozvíme, co zde v jakém období rostlo, jak vypadala krajina, potraviny, ovoce…


(text Markéta Škrancová ve spolupráci s Drahomírou Malykovou a Michaelou Selmi Wallisovou, foto odbor kultury a památkové péče MěÚ Slaný).

pondělí 11. listopadu 2019

S organologem Štěpánem Svobodou o varhanách na Slánsku / sobota 9.11.2019

   Pochmurnou podzimní sobotu 9. listopadu 2019 zpříjemnila posluchačům Slánské akademie volného času přednáška Štěpána Svobody, organologa Arcibiskupství pražského, „Varhanářství na Slánsku v kontextu vývoje českých varhan“, která se uskutečnila v salónku bývalého hotelu Grand ve Slaném. Nejprve však přítomné přivítala Mgr. Kateřina Stránská, referentka odboru kultury a památkové péče MěÚ Slaný, která všechny pozvala na další ročník hudebního festivalu „Varhany znějící 2020“ a uvedla přednášejícího.
    Ten se v úvodu svého vyprávění věnoval tomu, kde lze najít informace o v regionu zachovaných varhanách a jejich tvůrcích. Archivní prameny jako jsou smlouvy, účetní knihy, korespondence s varhanáři, pamětní knihy se nacházejí v archivech farních úřadů, arcibiskupství, církevních řádů (františkáni), měst (Slaný a Velvary), Českého místodržitelství, Zemského památkového úřadu a Náboženské matice. Dále se lze opírat o dokumentaci dochovaných varhan. Pro novější dobu lze nalézt některé dokumenty v soukromém držení nebo využít osobních sdělení.
   U nás, jak nám pověděl, je přibližně 4,8 tisíc varhan, z nichž tisíc pět set patří k těm nejvýznamnějším a působilo zde od nejstarších dob kolem 1 200 varhanářů. Na Slánsku se v kostelech nachází 35 nástrojů.
    Následně pan Svoboda definoval, co to vlastně varhany jsou. Je to hudební nástroj, který pro jeho provedení často řadíme mezi umělecká díla. Současně to však až do konce 18. století byl také nejsložitější stroj, která lidská ruka vyrobila. Tvoří je stovky nebo tisíce dílů, které vytvářejí harmonický celek, jenž působí na více smyslů (po stránce hudební a výtvarné). Za jejich předchůdce jsou považovány Faunova flétna a dudy.
   Vyrábí je varhanář, hraje na ně zpravidla varhaník a zkoumá je organolog. Varhanářství v sobě spojuje několik řemesel (truhlář, soustružník, cínař a kovář). Bylo to svobodné řemeslo, které nespadalo pod cechy a od r. 1836 tvořilo samostatný obor. Zprvu bylo možno získat požadované vzdělání pouze ve školách při klášterech. V nejstarších dobách se tak varhanáři rekrutovali především z osob duchovního stavu.
   Štěpán Svoboda také rozebral anatomii varhan. Hlavními částmi jsou varhanní skříň a stroj. Dřevěná varhanní skříň, která plní především ochrannou funkci, bývá často svébytným uměleckým dílem. Mívá malířskou či řezbářskou (reliéfní nebo figurální) výzdobu. Tvoří proto mnohdy protiváhu k hlavnímu oltáři. Nejčastěji před ní bývá umístěn hrací stůl. Varhanní stroj je zpravidla tvořen několika stroji (hlavní, horní, positiv, pedál a další). Kromě mechanismů (manuálová a pedálová klaviatura) náležejících k hracímu stolu jsou jeho součástí: vzdušnice, traktura, píšťaly a vzduchová soustava. Píšťaly, kterých máme několik druhů, jsou dřevěné a kovové (většinou sloučenina olova a cínu).
   Poté přednášející krátce pohovořil o dějinách varhanářství. Za jeho kolébku je považována Čína. Předchůdce dnešních varhan znali již ve starověkém Egyptě, Řecku a Římě. Zde však sloužily při světských radovánkách. První křesťané se tak s nimi seznámili při svých popravách v amfiteátru. Proto až do 5. a 6. století n. l. církevní autority považovaly jejich využití v kostelech za nepřijatelné. Součástí chrámových mobiliářů se staly až později. Své místo si našly také v armádách, kde se používaly místo trubek. Nejstarší dochované funkční varhany se nacházejí bazilice Notre–Dame–de Valere v Sionu ve Švýcarsku a byly vyrobeny v r. 1435.
   V Čechách se s varhanami setkáváme již v raném středověku v katedrálních chrámech v Praze a Olomouci. V lucemburské době se k nim přidávají další významné kostely kolegiátních kapitul, církevních řádů a bohatých měst (Kolín, Cheb, Slaný, Kutná Hora). Za husitských válek dochází k jejich ničení. Renesance se varhanářství dočkalo až v 16. a na poč. 17. století. Usazují se zde zahraniční mistři a pro chrám sv. Víta v Praze také vznikají tehdy na světě největší varhany, které byly dokončené r. 1567. Tyto renesanční, tzv. Ferdinandovy varhany byly poté zničeny při ostřelování Prahy Prusy v r. 1757. Z 16. století pochází také nejstarší dochovaný nástroj v Čechách i v našem regionu, kterým jsou varhany ve Smečně. Třicetiletá válka znamenala pohromu, avšak s ním spojená rekatolizace věštila pro varhanáře v budoucnosti lepší časy. Poté, co se situace uklidnila a země začala znovu bohatnout, dochází k rozvoji lokálních dílen, které zakládají kočující mistři. Varhany se dostávají i do malých kostelíků. Dobou rozkvětu a vrcholu tohoto řemesla se stalo 18. století. V čase vrcholného baroka byla varhanářská dílna v každém městečku. Mnohdy v ní působilo několik generací varhanářů. Vznikají věhlasná varhanářská centra – školy (Vrchlabí, Loket, Králíky a Brno). Tehdy platí rčení „Co Čech, to muzikant“.  Útlum znovu nastává po josefínských reformách, kdy po rušení klášterů je najednou varhan dostatek a není proto nutno stavět nové. Další pohromou jsou napoleonské války, které habsburskou monarchii přivedly k bankrotu, a tak ceny materiálů náhle prudce stouply. První polovina 19. století je dále dobou národnostních hnutí, kdy mladí čeští varhanáři získávají praxi v zahraničí. Vznikají také manufaktury. S nástupem romantismu přichází nový typ varhan. Druhá polovina století je poté ve znamení jejich tovární výroby. Ta svého vrcholu dosahuje na počátku 20. století. První světová válka je pro obor i samotné varhany opět pohromu. Pro válečné potřeby jsou rekvírovány kovové píšťaly. Je tlak na cenu a zhoršuje se jejich kvalita (náhražkové materiály). Dalším významným předělem je r. 1948. Po něm zanikají soukromí výrobci a jejich živnost přebírají výrobní družstva (v Praze Igra). Varhany mnohde přestávají plnit svou funkci a začínají podléhat zkáze. Nový začátek pro varhanářství znamenala sametová revoluce. Bohužel v důsledku krádeží však někde pokračuje i nadále devastace varhan.
   Po přestávce se Štěpán Svoboda věnoval varhanám a jejím tvůrcům na Slánsku. Přímo ve Slaném působili varhanáři Jan Václav Nedvěd (+1698), jeho syn Leopold Martin Nedvěd (*1685, +1721) a později Anton Josef Suchý (*1819, +1857). Na nedalekém Smečně měl svoji dílnu Johann Andreas Niederle (*1695, + post 1750). V regionu se nacházejí nástroje od varhanářů z Čisté a Rakovníka (Guthové), Prahy (Janeček, Dotte, Sedmík, Gartner, Schiffner, firma Rejna – Černý, Petr) nebo Litoměřic (Rusch Johann a jeho syn Anton). Poté jsme se s přednášejícím vydali na pomyslnou pouť za varhanami Slánska. Začali jsme v Budeničkách a poté přes Slaný, Smečno, Velvary jsme se dostali až do Želenic. Vyprávění doprovázela bohatá fotografická dokumentace jednotlivých nástrojů.
   Na závěr nám představil svoji novou publikaci „Nejvýznamnější varhany České republiky“, která má brzo vyjít, a nám nezbylo než mu poděkovat za velice zajímavé vyprávění o varhanářství v našem regionu. Těšíme, že ho opět uslyšíme buď někdy ve Slaném, nebo při Putování za varhanami v příštím roce.
(Pavel Zděnovec)

Fotografie Iva Horňáka zde.

Videozáznam přednášky zde.