Sobota 11. listopadu 2017 byla na programu Slánské akademie volného času další pražská exkurze. S naší průvodkyní PhDr. Helenou Čižinskou jsme tentokrát navštívili kostel sv. Apolináře a kapli sv. Kříže v bývalé Zemské porodnici u Apolináře na Novém Městě pražském. Jelikož bylo krásné podzimní počasí, vydali se nejprve někteří z nás pokochat se výhledem na část pražského souměstí z vyhlídky na vrchu Větrova, na kterém se tyto stavby nachází. Bylo odtud také hezky vidět na kostel, který je jinak schovaný ve spleti pozdější zástavby.
Poté nás u chrámu přivítal zástupce kongregace Misionářů sv. Karla Boromejského, který nám umožnil prohlídku svatostánku, za což mu takto děkujeme. Po usednutí do lavic paní doktorka začala vyprávět o historii kostela a popsala jeho zařízení. Jeho počátky jsou spojeny z rozhodnutím císaře Karla IV. přenést v r. 1362 na jím budované Nové Město kolegiátní kapitulu sv. Apolináře ze Sadské, kde byla založena v r. 1188 českým knížetem Bořivojem II. V době, kdy se sem toto kněžské kolegium stěhovalo, však již patrně stavba kostela probíhala a dokončena byla kolem r. 1390, kdy došlo k výmalbě jeho lodi. Kapitula se skládala z probošta, děkana a osmi kanovníků. Fungovala zde až do vypuknutí husitských válek, kdy až na kanovníka Petra z Kroměříže chrám opustila. Petr se přidal k husitům a kostel tak byl zachráněn před zpustošením. Sloužil poté utrakvistům, i když byly ze strany katolíků snahy získat ho zpět. Toho bylo dosaženo v r. 1503, kdy Vladislav II. oficiálně potvrdil sloučení svatoapolinářské a svatovítské kapituly. V r. 1599 však císař Rudolf II. rozhodl o změně jeho vlastníka, když chrám a jeho majetek s podmínkou, že se o něj bude starat a zajistí zde bohoslužby, předal novoměstské obci, která ho vlastnila až do r. 1628. Tehdy byl z příkazu císaře Ferdinanda II. navrácen svatovítské kapitule. V rámci josefínských reforem pak byl v r. 1784 ustanoven jako farní pro nově vymezenou farnost. Jeho nedobrý technický stav v 19. stol. si vyžádal nápravu, a tak kapitula přistoupila k jeho generální opravě a regotizaci, kterou provedl J. Mocker. V dnešní době jej užívají katolické komunity. Nejprve to byla do r. 2012 Chemin Neuf, kterou v současnosti nahradili Misionáři sv. Karla Boromejského.
Většina dnešního mobiliáře pochází z načas zrušeného chrámu P. Marie na Karlově a byl sem přenesen po r. 1780. Odtud je také současný hlavní oltář Nanebevzetí P. Marie, který je vrcholně barokní architekturou s bohatou sochařskou výzdobou (sousoší P. Marie unášené k nebi anděly, Sv. Trojice chystající jí korunovat a čtyři evangelisté vyjadřující gesty údiv) J. J. Schlansowského či R. Prachnera z let 1740–1744. V presbytáři se nachází dále oltář Kalvárie se sochami patrně od J. A. Quittainera (cca 1730) a dva rozměrné obrazy Dvanáctiletý Kristus v chrámě a Kristus a cizoložnice od malíře M. V. Halbaxe (cca 1700). U Vítězného oblouku se nachází sem druhotně přenesená rokoková kazatelna, jejíž stříšku zdobí socha Jana Nepomuckého patrně od I. Platzera. Jižní boční oltář P. Marie Karlovské, který sem byl přemístěn z Karlova, zdobí obraz P. Marie Karlovské, patronky těhotných žen, od J. J. Heinsche z r. 1697. Severní oltář Narození Páně z let 1730–1740 je snad zdejší a vedle titulního obrazu od neznámého umělce je vyzdoben sochami sv. Ondřeje a sv. Mikuláše a v nástavci, obdobně jako jeho protějšek, kopií zázračného obrazu P. Marie Pomocné (Pasovské). Velkou část lodi kostela pokrývají středověké fresky z doby krásného slohu na sklonku 14. století. Na jižní straně lze především spatřit skupinu apoštolů, v jejichž středu stojí Kristus, který podává sv. Petrovi klíče od nebeské brány. Severní stěnu zdobí vedle dalších světců postava P. Marie Ochranitelky se svatými matkami a pannami. Na novogotické tribuně lze vedle varhan z r. 1870 spatřit také původní titulní obraz hlavního oltáře zpodobňujícího sv. Apolináře, který se podle na něm nedávno nalezeném nápisu podařilo definitivně připsat Siardu Noseckému (cca 1680).
Po důkladné prohlídce kostela nás čekala krátká procházka k budově bývalé Zemské porodnice u Apolináře, která byla ve slohu severoněmecké gotiky postavena v letech 1867–1875 podle návrhu architekta J. Hlávky. Zásluhou paní doktorky jsme mohli navštívit zdejší kapli sv. Kříže.
Zde nám nejprve přiblížila osobnost stavitele. Ten bohatství získané z podnikatelské činnosti (výstavba rezidence řeckokatolického biskupa v Černovicích, budova Dvorní opery ve Vídni) využil k podpoře české vědy a umění (např. přispěl k založení České akademie pro vědu, slovesnost a umění). Mimo jiné se také v Praze podílel na vybudování ubytování pro chudé studenty (Hlávkova kolej). Stal se též zakladatelem nejstarší dosud existující české nadace, která nese jeho jméno.
Poté se dr. Čižinská již věnovala vlastní kapli, která vznikla v r. 1875. Ta byla v padesátých letech minulého století proměněna ve skladiště. Paní doktorka si pamatuje na dobu, kdy se zde nacházely šatní skříně. Ke svému účelu se navrátila a svoji původní podobu získala až v r. 1997, kdy sem byla instalována také socha Josefa Hlávky od J. Mařatky jako dar Hlávkovy nadace. Prostor zaujme hvězdicovou sklípkovou klenbou, která je podepřena středovým sloupem. Z novogotického zařízení se zachovala mramorová křtitelnice, mramorový oltář, dubová zpovědnice a kůr s varhanami. Malířská výzdoba (cyklus výjevů ze života P. Marie) z počátku 20. století je dílem Adolfa Liebschera a Adolfa Körbera.
Po prohlídce těchto nádherných prostor nám nezbývalo než paní doktorce poděkovat za zasvěcený výklad a doufat, že se s ní v budoucnu zase potkáme při dalším poznávání krás Prahy.
(Pavel Zděnovec)
Další fotografie z exkurze
zde.
