S členy spolku Halda o sídlišti Kladno – Rozdělov / sobota 3.11.2018

   Dušičkové setkání Slánské akademie volného času v sobotu 3. listopadu 2018 v salónku bývalého hotelu Grand ve Slaném se věnovalo moderní architektuře. Členové kladenského spolku Halda Mgr. Roman Hájek a Ing. Alexandr Němec přijeli vyprávět o sídlišti s věžovými domy(Kladno – Rozdělov nebo také Vzorné Vítězného února) v Kladně, jenž je považováno za malý zázrak poválečného stavitelství. Nejprve však všechny přivítala Bc. Kateřina Stránská, referentka odboru kultury a památkové péče MěÚ Slaný, která též celé toto odpoledne odmoderovala.
   Jedním z problémů poválečného Československa byla bytová krize. Tu se v r. 1946 rozhodlo řešit ministerstvo práce a sociálních věcí s využitím hospodářské pomoci organizace UNRRA. Byla ustanovena meziresortní komise pro bydlení pod vedením architekta Karla Piláta a vznikl program vzorných (vzorových) sídlišť, které měly být vystavěny v Mostě, Ostravě a Kladně. Jejich podoba byla inspirována koncepcí Zahradního města, jak jí navrhl Ebenezer Howard.
   Po objevení černého uhlí v r. 1846 se jedním z průmyslových center českých zemích stalo také Kladno, kde vedle dolů začaly vznikat též ocelárny a železárny. Poválečná orientace na těžký průmysl lákala do města nové pracovní síly, které bylo potřeba někde ubytovat. V r. 1946 bylo tedy rozhodnuto o výstavbě nového sídliště mezi Kladnem a Rozdělovem na pozemcích, které město vykoupilo od kladenského velkostatku již v 30. letech, avšak jejich dřívějšímu zastavění zabránila hospodářská krize a následně válka. Investorem stavby se stala Báňská a hutní společnost a její realizací byli pověřeni architekti Miroslav Koněrza, Emil Kovařík, Václav Hilský a Josef Havlíček.

    U osoby hlavního architekta, kterým byl Josef Havlíček (*5.5.1899, +30.12.1961) se přednášející krátce zastavili, aby nám přiblížili jeho životní osudy. Krátce po dokončení studia vzbudil pozornost odborné veřejnosti svým návrhem přemostění Nuselského údolí (1927). V letech 1929–1934 vznikla podle projektu, který vytvořil spolu s Karlem Honzíkem, první pražská výšková budova, palác Všeobecného penzijního ústavu, který je dnes známý jako Dům odborových svazů. Podílel se také na vzniku městské čtvrti Labská kotlina v Hradci Králové a dalších projektech. Věžové domy na sídlišti Kladno – Rozdělov se staly posledními postavenými stavbami za jeho života. Z nerealizovaných děl si lze dále připomenout studijní skicu sídla OSN v New Yorku či soutěžní návrh na novou radnici v Torontu. Ve Slaném mělo podle jeho návrhu ze 40. let vzniknout krematorium. Členové spolku Halda se ujali péče o hrob této polozapomenuté osobnosti a iniciovali přejmenování zmíněného kladenského sídliště na Sídliště architekta Havlíčka, ke kterému mu by mělo dojít v příštím roce.
   Budování sídliště započalo výstavbou tzv. Dvouletkové části, poté co byl r. 1947 vytvořen Spolek pro vzorné sídliště a položen základní kámen. Podle plánu mělo být v letech 1947 až 1948 vybudováno 306 bytů. Avšak nedostatek materiálu a pracovních sil způsobil, že ke kolaudaci prvního domu došlo teprve v r. 1949 a tato část sídliště byla dokončena až v r. 1951.
   Další etapu jeho výstavby poznamenala změna politického systému, která přinesla také zásahy do stavebnictví. V r. 1949 vydalo ministerstvo techniky vyhlášku o závazných typech obytných domů a tak bylo nutno změnit plán výstavby. Nové domy splňující její požadavky se začaly stavět od r. 1951 a Spolek pro vzorné sídliště byl transformován na jeho koordinační komisi. Tato fáze výstavby trvala až do r. 1957, přičemž stavitelem se stal Místní národní výbor v Kladně.

   Výjimku z typové výstavby tvoří šest věžových domů postavených v letech 1953 až 1957, které navrhl Josef Havlíček v novoklasicistickém stylu. Vzorem se pro něho stal francouzský architekt Auguste Perrot, který je považován za průkopníka betonové architektury. Jádro domů tvoří železobetonový skelet, který je vyzděn cihlami. Fasády byly zhotoveny pomocí obkladů z keramických materiálů a břízolitu. Jejich výzdobu dotváří 12 keramických domovních znamení se zvířecími motivy z r. 1954 od sochařů Marty Jiráskové, Břetislava Bendy, Mary Durasové, Martina Reinera, Bedřicha Štefana a Hany Wichterlové. Domy měly vybudovaný neobvyklý topný systém, který se podobal dnešnímu podlahovému vytápění. K jejich vybavení patřily společné prádelny s kulisovými sušárnami a protiatomové kryty. R. 1987 byly prohlášeny za kulturní památku a spolek Halda se snaží o to, aby v části jednoho z nich bylo zřízeno Muzeum věžových domů.
   Výstavba sídliště se protáhla až do r. 1976, kdy bylo dokončeno hlavní náměstí. Na něm se nacházel v té době luxusní obchodní dům Siréna, který byl otevřen v r. 1956. Stojí zde také experimentální dům, zvaný tak pro svou, na tu dobu nezvyklou stavební konstrukci. Náměstí měly zdobit dva sloupy se sochami horníka a hutníka v duchu socialistického realismu a kašna. K občanské vybavenosti sídliště zprvu patřily vedle obchodů také dvoje jesle, dvě mateřské školky a jedna základní škola. V osmdesátých letech přibyla ještě jedna základní škola.
   Na závěr přednášející zodpověděli četné dotazy posluchačů a nám nezbylo než poděkovat za zajímavé vyprávění. Všem poté nelze než doporučit jimi napsanou knihu Sídliště Kladno – Rozdělov / Historie, architektura, urbanismus a všední život /, kterou spolek Halda nedávno vydal a jež se řadí po bok publikací (Paneláci, Experimentální sídliště Invalidovna, Sídliště Solidarita), které se zabývají fenoménem moderních sídlišť.
(Pavel Zděnovec)