V sobotu 11. června 2022 se uskutečnila první letošní exkurze Slánské akademie volného času, která tentokrát směřovala do Rakovníku. V přednáškovém sále tamního městského muzea jsme se setkali s bývalým dlouholetým zaměstnancem firmy Rako Ing. Miroslavem Divišem, který nás seznámil s dějinami a současností výroby keramických obkladů.
První část jeho přednášky byla věnována
historii značky Rako. Výroba keramiky doprovází lidstvo od nepaměti. Což
symbolizuje také logo firmy, na níž starověký asyrský panovník drží v ruce
misku. V 2. polovině 19. století poté začíná masivní produkce stavební,
průmyslově zhotovené keramiky (obklady, dlaždice a sanitární zařízení). Počátky
její výroby na Rakovnicku jsou spojeny s neúspěšným pokusem o těžbu uhlí,
které zde bylo dobýváno již v 1. pol. 19. stol. Jedno z ložisek
se nacházelo také na předměstí Rakovníka. V letech 1869–1880 vlastnila
šachty Mořic, Marta a Kateřina společnost Morávia, která je prodala Ignáci
Vondráčkovi a bratrům Gutmannům. Povodeň v r. 1882 způsobila zatopení dolů
a těžba již zde nebyla obnovena. Místo toho o rok později majitelé začali s
výrobou šamotu a mozaikových dlaždic. Využili k tomu odpadní surovinu (lupek)
z dolování uhlí a keramické jíly, které se těžily v nedalekém okolí. Na
to, že se dá dál využít hald vytěžené hlušiny, přišel Vondráčkův zeť chemik Jan
Stránecký. V důlním areálu na okraji Rakovníka tak vznikla první továrna,
později označovaná jako Rako I., k jejíž prvotnímu vybavení patřilo: kolový
mlýn, 5 hydraulických lisů poháněných parním strojem a 3 komorové pece vytápěné
uhlím. Po smrti Ignáce Vondráčka přebírá firmu jeho syn Vladimír, za něhož
dochází k rozšíření strojního zařízení. V r. 1894 už funguje 22 pecí a
podnik má elektrické osvětlení. Roste také export do zahraničí, nejen do
okolních zemích, ale také na Balkán, Blízký východ či do Indie. Kvalita dlaždic
je také oceněna na výstavách. Jeho tragickou smrtí v r. 1898 se definitivně
uzavírá první etapa existence firmy spjatá s rodem Vondráčků.
Ta přechází koupí do rukou Vladimírova
švagra Jana Kasalovského a jeho společníka Emila Sommerschuha, kteří zakládají
vlastní společnost Rakovnickou továrnu na šamotové zboží, mozaikové dlaždice a
pece. Rozšiřují sortiment o výrobu glazovaných obkládaček, kachlových kamen a
mozaik. Podnik má asi 400 zaměstnanců, vyrábí ročně 400 vagonů šamotových cihel
a 80 000 metrů čtverečných dlaždic a obkladaček s iniciály KS. Export
míří do celého světa. R. 1907 dochází k jejímu prodeji Janu II. z
Lichtenštejna a spojení se závodem v Poštorné. Emil Sommerschuh se stává
generálním ředitelem. Věnuje se obchodu a zajišťovaní individuálních uměleckých
zakázek. Na nich firma spolupracuje s významnými umělci a architekty období
secese.
V r. 1920 mění opět majitele, kterým se
stává Živnobanka. Vlastnicky je tak propojena s šatovskými, opatovickými
závody a později (1936) i s koncernem Západočeských a slovenských magnetizových závodů.
Vzniká exportní kancelář Keramika v Praze. Na zakázkách se podílí také
projektová kancelář a provádějí je realizační party po celém světe. Pro
zaměstnance vzniká vlastní vzájemná nemocniční pojišťovna, jídelna a šatny.
28.6.1923 je registrována značka Rako. Dochází k modernizaci a jsou postaveny
nové výrobní haly. Fasádní obklady zde zhotovené zdobí na přelomu 20. a 30. let
budovy po celém světě. Těsně před válkou kupuje Rako další rakovnickou firmu na
keramiku Keram, které bude poté známá také jako Rako II.
Druhá světová válka podobně jako ta předchozí znamená útlum výroby. Po jejím skončení je podnik znárodněn a v r. 1947 se produkce vrací na předválečnou úroveň. Postupně jsou zavedeny nové technologické postupy výroby. V r. 1956 je obnoven vývoz na západní trhy a tak většina toho, co je vyrobeno, jde do ciziny. V r. 1970 se začala budovat nová část (Keram II.) druhého rakovnického závodu. V r. 1980 vznikl nový závod Rako III. Pro zaměstnance byly postaveny nové byty. Byly vybudovány školky. Podnik vlastnil 3 rekreační střediska a měl vlastní zdravotní středisko. V Rakovníku byl postaven bazén a sportovní hala. Po privatizaci v 90. letech se vlastníkem přeměněné akciové společnosti stala německá firma Deutsche Steinzeug Cremer and Breuer AG. Začala nová etapa rozkvětu společnosti, kdy se investovalo do modernizace výroby prostřednictvím nákupu nového výrobního zařízení. V r. 2002 přechází do rukou rodinné firmy Lasselsberger z Rakouska, která v České republice působí od r. 1998. Dnes z celého podniku funguje již pouze závod Rako III.
Druhá část vyprávění Ing.
Diviše byla věnována obnově historických skvostů spojených se značkou Rako, na
kterých se ve spolupráci s restaurátory také svou troškou podílel. Seznámil nás
s postupem prací při restaurování keramických obkladů v Hotelu Imperial Na
Poříčí v Praze (1914), Obecním domě v Praze (1912), historické místnosti
Všeobecné fakultní nemocnice Praha nebo jednoho z keramických pašijových
obrazů Jano Köhlera křížové cesty na moravském Svatém Hostýně.
Na závěr nás s pomocí
fotografií provedl současným provozem firmy Rako a seznámil nás tak
s nejmodernější podobou výroby obkladových materiálů. Poté zodpověděl
ještě několik dotazů a nám nezbylo než poděkovat za zajímavou přednášku.
Zbývající čas v Rakovníku bylo možno využít k prohlídce expozic muzea, z nichž jedna je také věnovaná značce Rako, nebo jít na malou obhlídku centra města. Při zpáteční cestě k autobusu byla možnost spatřit na jižní stěně kostela sv. Bartoloměje mozaiku Piety od Jano Köhlera, kterou v r. 1935 zhotovili z rakovnické keramiky.
Po návratu do Slaného
jistě někteří z účastníku zájezdu využili příležitosti zúčastnit slavnostního
otevření Kumpánovy zahrady. Tím skončila jarní část programu Slánské akademie a
nám nezbývá než organizátorům poděkovat za obnovení její činnosti a všem popřát
krásné léto a těšit se, že se se Všemi opět potkáme po prázdninách.
(Pavel
Zděnovec)
