V sobotu 16. května 2026 opět mezi posluchače
Slánské akademie volného času v salonku bývalého hotelu Grand ve Slaném zavítal
PhDr. Miloš Hořejš, Ph.D., z Národního technického muzea, aby navázal na svou
dřívější přednášku o rodu Kinských. Tentokrát nám představil lovecká sídla
jejich dvou významných větvích.
Nejprve se zaměřil na tu, která se pyšnila
knížecím titulem a vlastnila nedaleké Zlonice. První lovecký zámeček v období
baroka, jenž nese jméno Rynartice, nechal vystavět Filip Josef Kinský
nejpozději v r. 1748. Následuje ho zámek Hájek, který na panství Choceň nechal
zbudovat v letech 1773–1792 František Oldřich Kinský, ten však jíž r. 1812
přechází do držení kostelecké větve Kinských.
V období romantismu, tak jak tomu bylo i v
případě Rynartic a Hájku, však tyto stavby přestávají sloužit původnímu účelu a
stávají se z nich myslivny nebo hospodářské budovy. Jejich místo zaujímají
lovecké chaty jako u Kinských Vápenný Podol. Jsou vytvářeny v rustikálním (selském)
slohu a mnohdy byly ukryty v hlubokých lesích.
Jedním z takových míst byl také areál Na
Tokáni, jenž se dnes nachází v Národním parku České Švýcarsko. Původně zde
stávala pouze hájovna, poté jen útulek hajných a od poloviny 18. století
již vrchnostenská chata. R. 1833 dal Rudolf Kinský příkaz zde vystavět
provizorní obydlí pro přenocování při loveckých výpravách, jež byly
zaměřeny především na lov ptactva, jehož množstvím byla tato oblast vyhlášena. V
r. 1874 nechal kníže Ferdinand Bonaventura Kinský vystavět na způsob alpského
srubu novou loveckou chatu. O tři roky poté areál tvořilo již pět stavení.
Jelikož tyto budovy, pro které byly nacházeny vzory v alpských zemích (bernský
chalet), se stavěly z velké části ze dřeva a často zde docházelo k požárům (např.
1905 a 1909), bylo potřeba tento areál neustále obnovovat. Podobu, kterou měl
do nedávna, tak získal až v 1932 za Oldřicha (Ulricha) Ferdinanda
Kinského, jenž jeho úpravou pověřil architekta Otto Grégra. Tehdy zde propukly
největší stavební aktivity a vznikla nová myslivna, hostinec, dům
pro služebnictvo, dům pro zaměstnance lesního úřadu a bazén. Oheň se
bohužel nevyhnul areálu ani v současnosti, a tak zde r. 2020 dvě
historicky cenné budovy lehly popelem.
Druhou větví na jejichž lovecká sídla se
přednášející zaměřil, je ta, které patří Chlumec na Cidlinou a nosí pouze titul
hraběcí. Dnešní sídelní chlumecký zámek známý také jako Karlova Koruna (na počest
návštěvy císaře Karla VI. v r. 1723), jenž byl vystavěn v letech 1721–1723
podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla pro Františka Ferdinanda
I. Kinského, původně sloužil pouze pro reprezentační a lovecké účely. Z tohoto
důvodu byl propojen s nedalekou Žehuňskou oborou alejemi a cestami, jež byly
vytvořeny průseky lesa. Nový zámek, jehož půdorys připomínal korunu, změnil
také urbanistické vztahy tamní barokní krajiny.
V zakládaní nových loveckých sídel
chlumeckých Kinských ve východních Čechách pokračovaly další generace rodu.
Vnuk zakladatele Karlovy Koruny Filip Kinský nechal vystavět dva zámečky,
pozdně barokní Karlštejn ležící poblíž obce Svratouch na Chrudimsku a rokokově
pojatý Theresienlust či Theresia Schloss (později jen Neulust) pojmenovaný
podle jeho ovdovělé sestry Terezie, provdané kněžny Poniatowské.
Jeho bratr František Ferdinand II. Kinský
spolu se svou manželkou Kristinou z Lichtensteina stál u zrodu loveckého
zámečku Neugebau ve Želuňské oboře. Ta existovala již v 16. století,
kdy jí nechal vybudovat syn císaře Ferdinanda I. Ferdinand II.
Tyrolský v době, kdy byl místodržitelem v Čechách. Pravděpodobně v
souvislosti s návštěvou císařovny Marie Terezie r. 1743 v ní nechal
Leopold Kinský vytvořit tzv. Colloredovo kolečko jako shromaždiště při
parforsních honech. Patrně uprostřed něho stála kruhová stavba a okolo ní byli
umístěny dřevěné budovy, které sloužily pro ubytování hostů. Nedaleko se
nacházela také vesnička lidových staveb, která sloužila pro hospodářskou
výchovu mladých šlechticů a kterou známe z fotografie z r. 1910. Za
Františka Ferdinanda II. Kinského, jenž v ní pěstoval bílé jeleny, vzniká také
z podnětu jeho manželky barokní lovecká rezidence a u vchodu do areálu jsou
vystavěny dvě pískovcové brány (Bludská a Kněžická) se sochařskou výzdobou.
Kristina je v Oboře také r. 1819 pochována v lesní kapli sv. Ferdinanda. Pozdně
barokní lovecká usedlost však v následujícím století nevyhovuje vkusu majitelů,
a tak je v 2. polovině 19. století nahrazena v duchu romantismu novou stavbou v
novorenesančním stylu (respektive tzv. švýcarském „horském“ stylu). Jejím
tvůrcem je architekt Josef Míča, který je znám především jako autor radnice v
Novém Bydžově. Toto sídlo, které sloužilo již k trvalejším pobytům, vzniklo za
Oktaviána Kinského, který je u nás považován za zakladatele parforsního lovu v
anglickém stylu (liška), jenž nahradil ten francouzský (jelen). Posledním jeho
majitelem před II. světovou válkou Zdenko Radslav Kinský.
Ten se dostal na sklonku první republiky do
pomyslného střetu se svým vzdáleným příbuzným knížetem Oldřichem Ferdinandem
Kinským. Hrabě stál na straně republiky, diplomaticky působil v její
prospěch a podepsal prohlášení české šlechty na obranu československého státu.
Naopak kníže zvolil stranu nacisticky smýšlejících sudetských Němců a obdivoval
Třetí říši. Oba se r. 1938 pokoušeli ovlivnit představitele Runcimanovy mise,
která měla zprostředkovat jednání mezi československou vládou a Sudetoněmeckou
stranou a zabránit vypuknutí konfliktu v Evropě. Oldřich Ferdinand hostil lorda
Runcimana a jeho doprovod Na Tokáni. Zdenko Radslav uspořádal lov na zámku ve Žďáru
nad Sázavou.
Na závěr zbyl čas na dotazy z publika a nám
nezbylo než poděkovat za zajímavé povídání o rodu, který působil také v našem
regionu, a těšit se na další setkání s přednášejícím, abychom se opět dozvěděli
něco nového o české šlechtě především v době nedávno minulé.
(Pavel Zděnovec)
