V sobotu 8. října 2022 se v bývalém hotelu
Grand ve Slaném uskutečnilo další setkání Slánské akademie volného času. Na
programu byla tentokrát přednáška starosty královského města Velvar PhDr.
Radima Woláka o opravě hřbitovního kostela sv. Jiří.
Jednou z nich je také kostel sv. Jiří, který Eva Šamánková ve svém díle Architektura české renesance zařadila do tzv. velvarského okruhu renesančního stavitelství. Stavba vznikla z popudu velvarských měšťanů v letech 1613 až 1616. Jeho vybudování umožnila také skutečnost, že velvarský konšel lékárník Jiří Pechar roku 1582 odkázal poslední vůlí městu celý svůj statek a mnohé jmění s tím, aby z něho byl vystavěn špitál, hřbitov a příbytek Boží. Stavbu provedl Santini Vlach, řečený Malvazione, rodák z města Como v Itálii, který se spolu se svým příbuzným Bartoněm Vlachem, jedním ze stavitelů tamní Pražské brány, usadil ve Velvarech a žil zde se svou rodinou, jak upomíná náhrobní deska jeho malých dětí a manželky Anny, zemřelých v r. 1615, na severní zdi kostela. Štukatérské práce jsou dílem patrně Vlacha Batisty. Kostel měl jeden hlavní oltář a je bohatě vymalován. Za třicetileté války byl svatostánek několikrát vyloupen a poničen táhnoucími vojsky, nejprve Poláky (1620) a poté po dvakrát Švédy (1639 a 1640). Zchátralý objekt nadále sloužil jako sklad, než byl v letech 1660 až 1698 péčí Velvarských renovován a nově barokně vybaven, aby mohl složit původnímu účelu. Tak tomu bylo až do r. 1786, kdy je pro věřící uzavřen a je následně využíván pouze školou pro zkoušení žáků, což zapříčinilo jeho opětovné chátrání. V 19. století proběhly další opravy a pro hlavní oltář je r. 1878 vyhotoven nový obraz sv. Jiří od malíře P. Maixnera. Při další renovaci r. 1913 se podaří akademickému malíři Václavu Kejmaru najít původní renesanční výmalbu, která je částečně odkryta. V r. 1930 dochází k předposlední významné opravě, která měla odstranit následky kruté zimy v předchozím roce. Další doba již chrámu Páně nepřeje. Paradoxně v čase, kdy se po letech komunistické zvůle navrací do země svoboda, nastávají kostelu v jeho novodobé historii nejtěžší chvíle. V devadesátých letech minulého století je nesčetněkrát vykraden a pustošen. Poškozen byl také necitlivým přístupem filmařů, kteří zde natáčeli Tmavomodrý svět. Na lepší zítřky se začalo kostelu blýskat po r. 2000, kdy začala jeho generální oprava, která trvá do současnosti. R. 2011 přešel do vlastnictví města, které významně přispělo na financování jeho renovace a letos ho zpřístupnilo veřejnosti. Kostel chce využívat pro pořádaní kulturních a společenských akcí.
Jedná se o jednolodní goticko-renesanční chrám, bez významnějších pozdějších přestaveb, ke kterému byla v 18. stol. přistavěna sakristie. Interiér dnes zaujme především svou původní výmalbou. Na klenbě můžeme vidět vyobrazení sv. Jiřího jako rytíře na koni bojujícího s drakem, monogram císaře Matyáše II., znak města a císařský erb. Na pilastrech a kruchtě jsou v kartuších vymalovány znaky a emblémy velvarských měšťanů. Mezi nimi je také symbol jeho stavitele Santiniho Malvaziona, kterým byl zelený strom. Z vybavení kostela se toho na místě mnoho nezachovalo. To, co nebylo ukradeno, bylo odvezeno do depozitářů a snad se v budoucnu navrátí na své místo. Dnes tak může návštěvník obdivovat především znovu obnovený hlavní akantový oltář od řezbáře J. Harschera s kopií Maixnerova obrazu.
V druhé polovině své přednášky nás PhDr. Wolák podrobněji seznámil prostřednictvím promítaných fotografií a videí s jednotlivými etapami poslední obnovy kostela. Nejprve se opravovalo průčelí a byl zpracován Ing. Otakarem Hrdličkou projekt záchrany chrámu. Po provedení stavebně-historického průzkumu Ing. arch. Janem Peštou dochází k renovaci krovu, střechy a sanktusní věžičky. Poté byla věnována pozornost fasádám a všem kamenným prvkům. Práce provedla firma Fajstavr a nová barva omítky vyvolala rozruch. Následně se přistoupilo k restaurování ornamentálních vitráží (restaurátoři Milan Drábek, Milan Augustin a Miroslav Kresl) a opravování kamenného ostění oken (Václav Mašek). V letech 2019–2022 došlo k odkryvu a restaurování renesanční výmalby ( Akant Art – Jiří Mašek a Tomáš Skořepa). Zatím posledním krokem bylo vybudování slavnostního osvětlení (Art Technic – Ing. Jiří Černý). Zbývá však ještě mnoho práce. V plánu jsou opravy podlahy, kúru a sakristie. Je také snaha o navrácení zachovalého mobiliáře, který je však majetkem církve. Město má zájem především o získání a obnovu vzácných varhan, které jsou dílem významného pražského varhanáře H. H. Munda z r. 1689. Přejeme, aby se to vydařilo.
Na závěr přednášející zodpověděl dotazy posluchačů a nám nezbylo než mu poděkovat nejen za poutavé vyprávění, ale především za jeho podíl na zachování kulturního dědictví našeho regionu, a doufáme, že s ním opět v budoucnu někdy setkáme.
(Pavel Zděnovec)
Jednou z nich je také kostel sv. Jiří, který Eva Šamánková ve svém díle Architektura české renesance zařadila do tzv. velvarského okruhu renesančního stavitelství. Stavba vznikla z popudu velvarských měšťanů v letech 1613 až 1616. Jeho vybudování umožnila také skutečnost, že velvarský konšel lékárník Jiří Pechar roku 1582 odkázal poslední vůlí městu celý svůj statek a mnohé jmění s tím, aby z něho byl vystavěn špitál, hřbitov a příbytek Boží. Stavbu provedl Santini Vlach, řečený Malvazione, rodák z města Como v Itálii, který se spolu se svým příbuzným Bartoněm Vlachem, jedním ze stavitelů tamní Pražské brány, usadil ve Velvarech a žil zde se svou rodinou, jak upomíná náhrobní deska jeho malých dětí a manželky Anny, zemřelých v r. 1615, na severní zdi kostela. Štukatérské práce jsou dílem patrně Vlacha Batisty. Kostel měl jeden hlavní oltář a je bohatě vymalován. Za třicetileté války byl svatostánek několikrát vyloupen a poničen táhnoucími vojsky, nejprve Poláky (1620) a poté po dvakrát Švédy (1639 a 1640). Zchátralý objekt nadále sloužil jako sklad, než byl v letech 1660 až 1698 péčí Velvarských renovován a nově barokně vybaven, aby mohl složit původnímu účelu. Tak tomu bylo až do r. 1786, kdy je pro věřící uzavřen a je následně využíván pouze školou pro zkoušení žáků, což zapříčinilo jeho opětovné chátrání. V 19. století proběhly další opravy a pro hlavní oltář je r. 1878 vyhotoven nový obraz sv. Jiří od malíře P. Maixnera. Při další renovaci r. 1913 se podaří akademickému malíři Václavu Kejmaru najít původní renesanční výmalbu, která je částečně odkryta. V r. 1930 dochází k předposlední významné opravě, která měla odstranit následky kruté zimy v předchozím roce. Další doba již chrámu Páně nepřeje. Paradoxně v čase, kdy se po letech komunistické zvůle navrací do země svoboda, nastávají kostelu v jeho novodobé historii nejtěžší chvíle. V devadesátých letech minulého století je nesčetněkrát vykraden a pustošen. Poškozen byl také necitlivým přístupem filmařů, kteří zde natáčeli Tmavomodrý svět. Na lepší zítřky se začalo kostelu blýskat po r. 2000, kdy začala jeho generální oprava, která trvá do současnosti. R. 2011 přešel do vlastnictví města, které významně přispělo na financování jeho renovace a letos ho zpřístupnilo veřejnosti. Kostel chce využívat pro pořádaní kulturních a společenských akcí.
Jedná se o jednolodní goticko-renesanční chrám, bez významnějších pozdějších přestaveb, ke kterému byla v 18. stol. přistavěna sakristie. Interiér dnes zaujme především svou původní výmalbou. Na klenbě můžeme vidět vyobrazení sv. Jiřího jako rytíře na koni bojujícího s drakem, monogram císaře Matyáše II., znak města a císařský erb. Na pilastrech a kruchtě jsou v kartuších vymalovány znaky a emblémy velvarských měšťanů. Mezi nimi je také symbol jeho stavitele Santiniho Malvaziona, kterým byl zelený strom. Z vybavení kostela se toho na místě mnoho nezachovalo. To, co nebylo ukradeno, bylo odvezeno do depozitářů a snad se v budoucnu navrátí na své místo. Dnes tak může návštěvník obdivovat především znovu obnovený hlavní akantový oltář od řezbáře J. Harschera s kopií Maixnerova obrazu.
V druhé polovině své přednášky nás PhDr. Wolák podrobněji seznámil prostřednictvím promítaných fotografií a videí s jednotlivými etapami poslední obnovy kostela. Nejprve se opravovalo průčelí a byl zpracován Ing. Otakarem Hrdličkou projekt záchrany chrámu. Po provedení stavebně-historického průzkumu Ing. arch. Janem Peštou dochází k renovaci krovu, střechy a sanktusní věžičky. Poté byla věnována pozornost fasádám a všem kamenným prvkům. Práce provedla firma Fajstavr a nová barva omítky vyvolala rozruch. Následně se přistoupilo k restaurování ornamentálních vitráží (restaurátoři Milan Drábek, Milan Augustin a Miroslav Kresl) a opravování kamenného ostění oken (Václav Mašek). V letech 2019–2022 došlo k odkryvu a restaurování renesanční výmalby ( Akant Art – Jiří Mašek a Tomáš Skořepa). Zatím posledním krokem bylo vybudování slavnostního osvětlení (Art Technic – Ing. Jiří Černý). Zbývá však ještě mnoho práce. V plánu jsou opravy podlahy, kúru a sakristie. Je také snaha o navrácení zachovalého mobiliáře, který je však majetkem církve. Město má zájem především o získání a obnovu vzácných varhan, které jsou dílem významného pražského varhanáře H. H. Munda z r. 1689. Přejeme, aby se to vydařilo.
Na závěr přednášející zodpověděl dotazy posluchačů a nám nezbylo než mu poděkovat nejen za poutavé vyprávění, ale především za jeho podíl na zachování kulturního dědictví našeho regionu, a doufáme, že s ním opět v budoucnu někdy setkáme.
(Pavel Zděnovec)
