V sobotu 21. října 2023 se salonek bývalého hotelu Grand ve Slaném opět zaplnil posluchači Slánské akademie volného času, aby si vyslechli přednášku představeného řádu templářů Emericha Warnekeho Historie, současnost, mýty a fakta řádu templářů.
Řád Chudých rytířů Krista a Šalamounova chrámu vznikl na počátku 12. století v souvislosti s úspěchy1. křížové výpravy do Svaté země, které se podařilo dobýt Jeruzalém. Na obsazeném území bylo zapotřebí zajistit bezpečnost poutníků mířících k Božímu hrobu, a tak se zprvu malá skupina rytířů, kteří se nechtěli vrátit de Evropy a chtěli vést mnišský život ujala i tohoto úkolu. Postupně se však rozrostla v elitní armádu, která se podílela na obraně křižáckých států. Řád byl uznán na regionálním koncilu v Troyes v r. 1129, k čemuž významně přispěl cisterciácký opat Bernard z Clarirvaux, který je autorem prvních řádových regulí. Jejich sídlem v Jeruzalémě se stal palác poblíž skalního dómu na Chrámové hoře, v místě, kde kdysi stál Šalamounův chrám, čili templ. Odtud tedy vznikl jejich název – templáři. Původní poslání řádu skončilo po pádu Akkonu v r. 1291 a rytířům se nepodařilo najít nové působiště, tak jako johanitům na Rhodu (a později na Maltě) a Řádu německých rytířů v Prusku a Pobaltí. Nadále však vykonával bankovní činnost a půjčoval velké částky panovníkům, což se mu ve Francii stalo osudným. Francouzský král Filip IV. Sličný, který byl u nich zadlužen, se rozhodl zmocnit se jeho bohatství a domohl se u papeže Klimenta V. roku 1312 jeho zrušení, čemuž přispělo obvinění templářů z hereze. Mnoho členů řádu včetně posledního velmistra Jakuba z Molaye bylo postupně upáleno na hranici.
V českých zemích templáři působili krátce od poloviny 13. stol. V Praze působil u kostela sv. Vavřince na Starém Městě. Patřila jim také nedaleká Uhříněves. Na Moravě vlastnili Čejkovice, což dnes připomínají vína z družstva Templářské sklepy. Po jejich zrušení připadl většinou zabavený majetek johanitům.
Řád, s kterým je spojeno mnoho legend a mýtů, nebyl církví oficiálně obnoven. V Aragonii (část pozdějšího Španělska) a Portugalsku, kde pokračoval boj s vyznavači islámu, však záhy vznikly nové řády Řád rytířů z Montesy a Řád Kristův, na které panovníci těchto zemí převedli zabavený majetek templářů, a ty navázaly na jejich činnost. Ve Skotsku patrně v důsledku tehdejších zmatků nedošlo k zrušení templářů a ti se spojili s johanity. Jejich společenství poté fungovalo až do reformace. Novodobí templáři se proto dělí do tří odnoží – španělské, portugalské a skotské. Pan Emerich Warneke zastupuje tu portugalskou. V ní zastával funkci provinčního maršála řádu a dnes je senešalem. V Portugalsku měli templáři své hlavní sídlo v Tomaru, kde jejich působení dodnes připomíná klášter Řádu Kristova. Kristovi rytíři převzali od templářů také jejich symbol – červený kříž, které později zdobily i plachty portugalských korábů Jindřicha Mořeplavce.
Dnes je již řád především společenskou záležitostí. Prioritně se věnuje záchraně kulturního dědictví, nezapomíná však ani na charitu. Sám Emerich Warneke je restaurátorem uměleckých předmětů. Mezi projekty, na kterých se podílí, je také vybudování rehabilitačního centra pro vojáky NATO na zámku v Jemništi. Jeho součástí je též vojenské muzeum připomínající osudy našich vojáků v obou světových válkách. Působí však také v ekonomické sféře. V České republice před několika lety z větší míry svou veřejnou činnost pozastavil. Stále však přijímá nové členy. Zkušební doba uchazeče o členství v řádu je sedm let.
Na závěr dal přednášející prostor na četné dotazy a zájemcům o historii řádu doporučil dvě knihy: Malcolm Barber, Noví rytíři – dějiny templářského řádu, Praha 2006, a Barbara Fralelová, Templáři, Praha 2009. Nám poté nezbylo než poděkovat za zajímavé povídání a těšit se na případné další vyprávění o tajemných templářích.
(Pavel Zděnovec)
