Sobota 22. dubna 2017 / S Dr. Čižinskou na Karlově

   Tradiční deštivé počasí doprovázelo v sobotu 22. dubna 2017 účastníky letošní první exkurze Slánské akademie volného času, která směřovala do Prahy. Zde jsme tentokrát s PhDr. Helenou Čižinskou (Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště Praha) navštívili kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově. Poté, co jsme v chrámu usedli do kostelních lavic, nás naše průvodkyně seznámila s historii tohoto svatostánku a jeho uměleckou výzdobou.
   S výstavbou Nového Města Pražského vzniká z popudu Karla IV. také několik sakrálních staveb, které mají nově rozrůstající se hlavní rezidenční město římského a českého panovníka připodobnit k Nebeskému Jeruzalému. Jednou z nich se stává také v r. 1350 založený klášter řádu sv. Augustina – kanovníků. Vzorem pro jeho konventní kostel, jenž byl zasvěcen kanonizovanému císaři Karlu Velikému, se stala nejstarší část katedrály Panny Marie v Cáchách, která má tvar oktogonu. Ještě nedostavěný chrám byl v. 1377 vysvěcen pražským arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi. Husitskými válkami zle poničení klášter byl obnoven a klenba presbytáře byla zaklenuta za vlády Vladislava II. Jagellonského, kdy byl také kostel v r. 1498 svěcen ke cti P. Marie. Klenba lodi byla dílem již renesančního tvůrce, za kterého je někdy považován architekt Pražského hradu Bonifác Wolmut, a byla datována rokem 1575. Za vpádu Pasovských v r. 1611 pražská lůza klášter vyrabovala a chrám zpustošila. R. 1634 byl kostel znovu opravován a získal současné patrocinium. Na počátku 18. stol. patrně podle projektu Giovanni Santiniho – Aichla vznikla přístavba u jižní stěny chrámu, s trojdílnými, tzv. Svatými schody, Betlémskou kaplí a ambity. V letech 1733–1740 následovala důsledná barokizace interiéru a výstavba nové barokní kruchty podle návrhu F. M. Kaňky. Z té doby pochází téměř celé podivuhodné vybavení kostela s plastikami od J. J. Šlanzovského a obrazy od J. J. Heinsche, J. J. Redelmayera a F. Dallingera. Za josefínských reforem byl klášter zrušen a zařízení chrámu bylo rozprodáno nebo rozvezeno do jiných kostelů. Hlavní oltář byl přemístěn do nedalekého chrámu sv. Apolináře, kde skončil také i zázračný obraz Panny Marie Karlovské, patronky nastávajících matek. Odsvěcený chrám s klášterem připadl vojenskému eráru jako zásobárna. Ke svému účelu se navrátil poté, co je v konventu zřízen městský chudobinec. V letech 1871 až 1873 došlo k celkové renovaci, avšak od původně zamýšlené kompletní regotizace se naštěstí upustilo. V novogotickém stylu však vzniká nový hlavní oltář Nanebevzetí P. Marie vysvěcený r. 1872 knížetem arcibiskupem Bedřichem kardinálem Schwarzenbergem. Chybějící inventář byl také zčásti nahrazen kopiemi. Dnes je majitelem celého areálu na Karlově pražský magistrát.

   Novogotický hlavní oltář (z r. 1872) v presbytáři byl vytvořen podle návrhu B. Wachsmanna a je vyzdoben malbami A. Lhoty a řezbami od J. Brüllmayera a E. Veselého. V lodi ho doplňují u nás nezvyklé barokní trojoltáře. Napravo je tvoří oltáře sv. Augustina (obraz od J. Spitzera, 1756), sv. Salvátora (obraz od J. J. Heinsche, 1697) a sv. Karla Velikého (obraz od F. Dallingera, 1738). Nalevo jsou to oltáře sv. Anny Samotřetí (obraz od Heinsche, 1708), P. Marie Karlovské (kopie Heinschova obrazu od J. Hellicha, 1871) a sv. Libora (obraz od J. J. Redelmayera, r. 1771). Naproti kněžišti je hudební kruchta vyzdobená plastikami (sv. Moniky, sv. Ludmily, krále Davida a nerozpoznaných světců) od J. J. Šlanzovského. Ten je autorem také pozoruhodných sousoší na sloupových balkónech na bocích chrámu. Na severním je to Navštívení P. Marie (P. Marie, sv. Josef, sv. Alžběta a sv. Zachariáš) a po jeho stranách jsou iluzivní okna vždy se třemi figurami, které znázorňují hebronské sousedy, radující se z příchodu P. Marie. Na jižním je to Kristus před Pilátem (Ježíš, Pilát), které doplňovaly v oknech rouhající se postavy Židů, jež byly odstraněné z příkazu Josefa II. Pod balkónem jsou sochy P. Marie Bolestné a sv. Jana Evangelisty z nedochované Kalvárie. Kazatelna sem byla přenesena z kaple vlašského špitálu a jsou na ní výjevy ze života sv. Karla Boromejského. V kostele je také mnoho dalšího cenného barokního inventáře, který jsme si mohli prohlédnout.
   K neobvyklému zařízení tohoto chrámu patří též otevřené trojité schodiště Svatých schodů, postavené podle římského vzoru r. 1708, jenž se nachází za severním balkónem. Na jeho vrcholu se nachází kaple, v níž je obraz Kristus na hoře Olivetské od J. Hellicha z r. 1862 a Šlaznovského sochy sv. Veroniky a Krista přikovaného ke sloupu. Štukovou výzdobu kaple tvoří andělíčkové nesoucí nástroje Kristova umučení. Pod Svatými schody je ukryta podzemní kaple Narození Páně, zvaná též Betlémská, vybudovaná jako grotta.

Vchází se do ní venkovním vchodem. Její výzdobu tvoří fantaskní kolorované štukatury zřícenin antických staveb od R. Baiera, jež věřící vedou k výklenku, v němž bývá umístěno sousoší Svaté rodiny (jesličky) od Šlanzovského vzniklé patrně okolo r. 1738.
   Po prohlídce tohoto bohatě vyzdobeného svatostánku nám nezbylo než poděkovat paní doktorce Čižinské za zasvěcený výklad a jáhnovi mjr. Mgr. Jiřímu Ignáci Laňkovi za to, že nám tuto prohlídku umožnil. Komu se nechtělo domů, mohl si poté individuálně prohlédnout budovy bývalého konventu, kde dnes sídlí Muzeum policie ČR. V některých přízemních místnostech bývalé staré prelatury byla možnost spatřit krásné raně barokní štukatury.
(Pavel Zděnovec)

Další fotografie zde.