Sobota 27. května 2017 / Do Budeniček a na zlonickou

V sobotu 27. května proběhla další letošní exkurze Slánské akademie volného času, která byla tentokrát

zaměřená na památky baroka a neoklasicismu na Zlonicku. Uskutečnila se ve spolupráci s Vlastivědným kroužkem Zlonicka a role průvodce se ujal kunsthistorik PhDr. Vladimír Přibyl (vedoucí odboru kultury MěÚ Slaný).
Nejprve naše cesta vedla k rodinné hrobce Kinských u poutního kostela sv. Isidora, která se nachází nedaleko jejich bývalého zámku v Budenicích. Zde nás přivítali předsedkyně Vlastivědného kroužku Zlonice a hrabě František Kinský, jenž nám umožnil její prohlídku. Pan hrabě krátce pohovořil o historii tohoto pohřebiště knížecí linie šlechtického rodu Kinských ze Vchynic a Tetova. Poté jsme v hojném počtu vstoupili do hrobky, kde o ní podal výklad Vladimír Přibyl, a potom jsme se mohli zaposlouchat do hlasu flétny, tónů hudby Ludwiga van Beethovena, kterého Kinští podporovali.
Neoklasicistní hrobku nechala vybudovat po smrti svého manžela Rudolfa knížete Kinského v roce 1836 kněžna Vilemína Alžběta Kinská, roz. Colloredo – Mansfeldová. Podle návrhu knížecího architekta Heinricha Kocha začala její výstavba na jaře následujícího roku a proběhla pod vedením stavitele Antonína Merksbauera. Rozsáhlá funerální stavba má tvar řeckého kříže a je osvětlena centrální kupolí. U vchodu se nacházejí dvě sochy, které jsou připisovány dílně Josefa Maxe. Vpravo je to sedící postava ženy v antickém rouchu, jež do knihy života zapisuje jméno zesnulého knížete – Rudolf. Vlevo se nachází Truchlící anděl s uhasnutou pochodní, věncem a erbem Kinských. Interiéru hrobky, do které sestupujeme širokým schodištěm, vévodí sousoší Krista pozvedávajícího sv. Petra z vln (viz. Mt, 14, 24-34), které je patrně výsledkem spolupráce dvou sochařů – Josefa Maxe a vídeňského Josefa Kässmanna.

V hrobce jsou pochováni příslušníci dvou větví knížecí linie Kinských – v levé části tzv. větve kostelecké (potomci Josefa hraběte Kinského †1862) a v pravé části tzv. větve knížecí (potomci knížete Rudolfa †1836), které patřilo zlonické panství. Minulý rok sem byla jako prozatím poslední pohřbena matka hraběte Františka (*1947), hraběnka Bernadetta Kinská, roz. Merveldt (†2016).
Poté jsme se přesunuli do raně barokního kostela sv. Isidora, který nechal vystavět v letech 1680 až 1682 majitel Budenic a hejtman slánského kraje Matěj Ondřej Hartmann z Klarštejna. Byl vybudován neznámým architektem, jenž se inspiroval podobou križovnického kostela sv. Františka v Praze od J. B. Matheye. Na první pohled zaujme výzdobou průčelí, jejíž součástí jsou sochy sv. Ondřeje a sv. Pavla, které pocházejí z okruhu sochaře Jana Jiřího Bendla. Portál je vyzdoben aliančním znakem Kinských a Harrachů. Jelikož byl kostel již několikrát vyloupen, byl zbylý umělecký inventář uložen v depozitáři. Vladimír Přibyl tak mohl pouze popsat, jak vybavení kostela v minulosti vypadalo. Z něho jako patrně nejcennější se zachovala dřevěná socha sv. Isidora od J. J. Bendla, která je dnes vystavena v expozici baroka v Národní galerii v Praze.

Posledním místem, které jsme tentokrát navštívili, byla barokní fara ve Zlonicích. Dostali jsme se k ní starou kaštanovou alejí, která spojuje tento městys s budenickým zámkem. Budova fary byla postavena za faráře Jana Adama Svobody v letech 1750–1752 podle návrhu architekta K. I. Dientzenhofera. V době jejího vzniku ještě neexistovala dnešní Pejšova ulice, a tak je její hlavní – severní – průčelí orientováno do zahrady. V době naší návštěvy zde probíhala výstava podřipského malíře Zdeňka Černého, kterou zde uspořádal Vlastivědný kroužek Zlonicka. Za možnost prohlídky jeho domova je nutno poděkovat zlonickému faráři, P. Cyrilu Kubánkovi. Na závěr je nutné také vyslovit poděkování všem, kdo se na přípravě naší exkurze podíleli, především poté členům Vlastivědného kroužku Zlonicka a pracovníkům odboru kultury MěÚ Slaný. Doufáme, že se do Zlonic a jeho okolí někdy znovu za památkami vydáme. (Pavel Zděnovec)
Fotografie zde