Letošní podzimní semestr Slánské akademie volného času pokračoval v sobotu 14. října první exkurzí, která její účastníky znovu zavedla za památkami na Lounsko. Tentokrát byl naším celodenním průvodcem Ing. Jiří Sedláček z Loun. Ten si pro nás připravil i neobvyklou putující výstavu o varhanách navštívených kostelů. První naší zastávkou se stal augustiniánský klášter Nanebevzetí Panny Marie v Dolním Ročově. V konventním kostele nejprve náš průvodce přečetl z literárních děl sem putujícího Václava Beneše Třebízského úryvky, které se vztahují k tomuto místu, a Vladimír Přibyl nám poté svatyni přiblížil z uměleckohistorického hlediska. Klášter založil na sklonku vlády Karla IV. Albrecht z Kolovrat, který je zde i pohřben. Jako svou rodovou fundaci poté podporovali klášter i jeho potomci, z nichž mnozí zde také nalezli místo svého posledního odpočinku. Klášter fungoval až do 50. let minulého století a jeho kostel se zázračnou gotickou sochou P. Marie Področovské se stal cílem mnoha poutí. Dnešní barokní podoba klášterního areálu je po několika předchozích přestavbách, z nichž na jedné z nich se podílel i Jan Blažej Santini – Aichel, dílem Kiliána Ignáce Dietzenhofera a Anselma Luraga. Většina sochařské výzdoby kostela z 18. století je prací dílny pražského sochaře Františka Ignáce Weise, od něhož máme ve Slaném v piaristické kapli sochy sv. Anny a sv. Jáchyma.
Po prohlídce kostela jsme se vydali do Cítolib. Cestou jsme si ještě udělali malou zastávku, abychom se pokochali pohledem na České středohoří. Přitom nám Jiří Sedláček představil pomocí současných i dobových fotografií několik kapliček, které stály u poutních cest do Ročova. Jedna z nich stála nedaleko naší vyhlídky.
Poté jsme navštívili barokní klenotnici Lounska, jak bývá také označován městys Cítoliby. Zde nás přivítal Jaroslav Bárta, který nás zavedl do kostela sv. Jakuba Většího. Barokní kostel z let 1713–1715 je dílem neznámého architekta, jenž bývá někdy ztotožňován se stavitelem lounského děkanství Italem Dominikem Rigonem. Jeho barokní výzdoba je dílem sochaře M. B. Brauna (např. plastiky andělů – světlonošů z r. 1718) a malíře V. V. Reinera (obraz Kázání sv. Jakuba na hlavním oltáři).
Na poledne jsme vyrazili do Loun, kde program tohoto našeho putování vyvrcholil. Po obědě jsme nejprve navštívili děkanský chrám sv. Mikuláše, který patří k nejvýznamnějším památkám české pozdní gotiky. Jeho dnešní stav je výsledkem přestavby, která započala po velkém požáru v r. 1517, kdy z původní stavby zůstala pouze věž. Na jeho vzniku se podílelo několik stavitelů, z nichž nejvýznamnější byl královský architekt Benedikt Rejt z Pístova, který v něm byl i pochován. V 19. století se poté na jeho renovaci podíleli Josef Mocker a Kamil Hilbert. Má podobu síňového trojlodí s krouženou klenbou a stanovou střechou, která je prací lounského mistra Eliáše. Interiéru vévodí tři monumentální barokní oltáře, které v letech 1701 až 1706 vytvořili pražští umělci – sochaři Jeroným Kohl a František Preiss, truhlář Marek Nonnemacher a malíř Jan Jiří Schummer. Jiří Sedláček nakonec vzpomenul na dobu, kdy se při poslední opravě kostela na sklonku osmdesátých let minulého století se podílel pod vedením výtvarníka prof. Vladislava Mirvalda na restaurování oltářů.
Prohlídku města jsme završili návštěvou Galerie Benedikta Rejta, kterou nás provedla její ředitelka PhDr. Alice Štefančíková. V současné době je zde vystavena část děl Emila Filly, jež pocházejí z jeho pamětní síně v Peruci, která se právě opravuje. Jsou to práce z jeho posledního tvůrčího období. Vedle krajinomaleb Českého středohoří se jedná o cyklus monumentálních maleb na papíře inspirovaných lidovými písněmi, jejichž podoba vychází z čínské tušové malby.
Na závěr nám nezbylo než poděkovat Jiřímu Sedláčkovi, že nás provedl po některých památkách Lounska a rozloučit se s ním. Doufáme, že se na některém z dalších putování opět někdy setkáme. (Pavel Zděnovec)
Další fotografie z exkurze
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat