Po vzoru malířů barbinzonské školy ve Francii žáci krajinářského ateliéru vedeného Juliem Mařákem (*1832, +1899) na Akademii výtvarných umění v Praze pracovali též v plenéru. Jedním z míst, které si v okolí hlavního města pro svou tvorbu vyhlédli, byla také Okoř. Toto místo proslavené zříceninou hradu bylo mezi umělci oblíbené již od 1. pol. 19. st. V letech 1895 až 1899 se sem vždy na konci akademického roku vydávali také se svým profesorem malovat Antonín Slavíček (*1870, +1910), Otakar Lebeda (*1877, +1901), Alois Kalvoda (*1875, +1934) a mnoho dalších. Ubytovali se tu v jednom ze dvou hostinců, zachycovali na svých obrazech podobu zdejší krajiny a někdy se vydali i do nedalekých Zákolan.
V r. 1897 se k této umělecké kolonii přidal také Antonín Hudeček (*1872, +1941), který se však svým předchozím dílem od ostatních podstatně lišil. Na pražské Akademie, kde studoval od r. 1887, se totiž u profesorů Maxmiliána Pirnera a Václava Brožíka věnoval figurální malbě. Té zůstal věrný i v době, kdy nakrátko odjel na studijní pobyt k Antonu Ažbemu a později Ottu Seitzovi do Mnichova. Až na malířských toulkách v okolí Okoře došlo k jeho přerodu na krajináře. Na čež mělo jistě vliv i to, že navázal přátelství s Mařákovy žáky. Některé jeho obrazy z tohoto období jsou inspirovány tvorbou skotského malíře Roberta Macaulaye Stevensona se skupiny Glasgow Boys, jiné vznikají pod vlivem impresionismu a pointilismu. Své obrazy vystavuje na výstavách Krasoumné jednoty v Rudolfinu nebo členských výstavách Spolku výtvarných umělců Mánes, k jehož zakladatelům patřil. R. 1900 poprvé vystavoval též ve Vídni. Po smrti Josefa Mařáka jeho krajinářská škola spojená s Okoří zaniká, avšak Hudeček zachoval věrnost tomuto místu až do r. 1906, i když pro svou malbu vyhledává i další zajímavé lokality. Po návratu ze své prvé cesty do Itálie v r. 1902 maluje krajinu v okolí Kolína a pohledy na Prahu. Poté, co v r. 1909 znovu navštívil Sicílii, začíná tvořit v okolí Police nad Metují. V dalších letech dále hodně cestoval. Dvakrát pobýval na ostrově Rujana. Po vzniku Československa pravidelně od r. 1920 jezdíval na Slovensko do Tater a Banské Bystrice a později (od r. 1927) také navštěvoval Podkarpatskou Rus. V r. 1930 byl jmenován řádným členem České akademie věd a umění a za celoživotní práci obdržel její cenu. Jeho stálým bydlištěm se od r. 1927 stala vila v Častolovicích, kde také v r. 1941 zemřel. Některá jeho díla se dnes nacházejí také ve Sbírkách moderního a současného umění Národní galerie v Praze.
Během přednášky jsme měli možnost vidět fotografie obrazů jak Hudečka (Odpočinek /1897/, Hoši při koupání na potoce /1898/, V koupeli /1898/, U břehu /1898/, Na potoce /1899/, Jarní pohádka /1898/, Na podzim /1898/, Pohled na rybník na Okoři /1899/, Potok /1899/, Pohled na Okoř /1899/, Večerní ticho /1900/, Podzimní večer /1901/, Psyché /1901/, Po západu slunce /1902/, Trojanova restaurace /1903/ a další), tak Slavíčka (Červnový den /1899/, Po dešti /1899/) a Lebedy (Krajina s červenými střechami /1899/, Šeřík /1899/), které vznikly za jejich okořských pobytů.
Po krátké přestávce nám poté Mgr. Hulíková přečetla úryvky korespondence, která se vázala k návštěvám malířů Mařákovy školy na Okoři. Jelikož se nezachovaly Hudečkovy dopisy, jednalo se o listy Slavíčkovy a Lebedovy, jejichž reprodukce jsme také mohli spatřit. Na závěr svého vystoupení poté znovu připomenula význam, které mělo okolí Okoře po tvorbu Antonína Hudečka, Antonína Slavíčka a Otakara Lebedy.
Po té nám již nezbývalo než poděkovat naší milé přednášející za přiblížení části Hudečkova díla, které se váže k našemu širšímu okolí, popřát jí hodně štěstí při přípravách dalších výstav a doufat v její další návštěvu ve Slaném.
(Pavel Zděnovec)
Žádné komentáře:
Okomentovat