Adventní nálada panovala na setkání Slánské akademie volného času,
které se uskutečnilo v sobotu 3. prosince. Tentokrát se svou přednáškou Ze
světa památek regionu vystoupil sám organizátor akademie PhDr. Vladimír Přibyl
(vedoucí odboru kultury MěÚ Slaný). První část jeho přednášky byla věnována kostelu sv.
Václava v Kladně–Rozdělově. Tato nynější kladenská městská část byla až do
čtyřicátých let minulého století samostatnou obcí. Její počátky se datují do
18. století, kdy patřila řádu benediktinů, a své jméno dostala podle toho, že
novým osadníkům přicházejícím, mimo jiné z Broumovska, byla z rozhodnutí
vrchnosti rozdělována půda do dědičného držení. Průmyslový rozmach nedalekého
Kladna v druhé polovině 19. století stál za její proměnou v osadu
chudých horníků a dělníků v ocelárnách. Růst počtu obyvatel vedl také v letech
1907 – 1908 / 1909 k vybudování školy pro místní mládež. Její součástí byla i
školní kaple. Jelikož však mimo kapličky sv. Mikuláše nebyl ve vsi jiní
sakrální objekt, který by mohl sloužit k bohoslužbám, využívali školní kapli též zdejší
věřící spolu s tělocvičnou k bohoslužbám, stala se tak kaplí veřejnou. Po
vzniku nového československého státu však levicově smýšlející obecní rada
zakázala využívat školní budovu k tomuto účelu. Místním katolíkům nezbylo než
usilovat o vybudování kostela, a proto založili Spolek pro postavení
katolického kostela v Rozdělově. Pro svoji snahu získali plnou podporu ze
strany církve. Benediktini darovali pro jeho vybudování pozemek a stavbu nakonec
v podstatě financoval pražský arcibiskup František Kordač. Tento arcibiskup,
který byl často kritizován pro svůj negativní postoj k reformním snahám v
církvi, výrazně podporoval vzdělávání a vyjadřoval se i k řešení sociálních
otázek. Což
také snad přispělo k tomu,
proč se osobně angažoval ve věci výstavby svatostánků v proletářském Rozdělově.
Ten byl postaven v letech 1925–1927 podle návrhu arcibiskupského stavebního
rady arch. Františka Havleny, a to kladenským stavitelem Josefem Pickem.
Tympanon s jezdeckou sochou sv. Václava je dílem pražského sochaře Ladislava
Vocelky. Výzdoba interiéru, která se vyznačuje bohatou barevnou ornamentální
výmalbou a výraznými kamenickými a kovářskými prvky ve stylu art deco. Celý
vnitřní prostor byl řešen stejně jako již neexistující interiér seminárního
kostela sv. Vojtěcha v Dejvicích. Ten byl architektem Havlenou budován v téže
době a umělci, kteří na něm pracovali, také působili současně i v Rozdělově.
Většina mobiliáře včetně varhan však z finančních důvodů nevznikla dle
architektova návrhu a jeho umístění zde je druhotné. Na hlavním oltáři se poté
nachází sochařské zpodobnění vraždy sv. Václava od tyrolského řezbáře
Ferdinanda Stufflesera z doby okolo r. 1910. Kostel, jehož vzniku chtěla místní
samospráva všemi dostupnými prostředky zabránit, se stal záhy výraznou
dominantou místa a dnes již i významnou kulturní památkou na církevní umění
první republiky. Druhá část přednášky byla věnována baroknímu umění ve Smečně.
Pozornost byla zaměřena především na díla považována za práce sochaře Františka
Ignáce Platzera. Ten se k zakázkám pro smečenské objednavatele dostal patrně
sňatkem s vdovou po řezbáři Matyáši Schönherrovi, který ve Smečně působil spolu
s architektem Kiliánem Ignácem Dietzenhoferem. Jejich společným dílem byl sloup
Nejsvětější Trojice. Reliéfy na něm se však již řadí k nejranějším dílům
Platzerovým. K ranému období tvorby náleží také dřevěná socha sv. Jana
Nepomuckého (před r. 1750) z oltáře zasvěceného tomuto světci v kostele
Nejsvětější Trojice. Ten prošel v nedávné době důkladnou restaurací, kterou provedla
akad. malířka Markéta Pavlíková, Ph.D. (AVU Praha – ateliér restaurování).
Pozdní tvorbu jeho dílny v chrámu pak zastupuje sochařská výzdoba hlavního
oltáře. K Platzerovým pracím bývá někdy řazena také socha sv. Donáta, která
původně stála u silnice do Kačice, je dnes umístěna před smečenskou farou. Socha
byla v minulosti značně poškozena a po nezbytných restaurátorských zásazích
nelze dnes Platzerovo dílo potvrdit.
Na závěr vedoucí odboru kultury popřál všem
pěkné prožití adventu. Nám nezbylo než poděkovat nejen za tuto přednášku, ale i
za celou jeho práci na poli památkové péče a těšit se, že nás někdy znovu
zavede do světa památek regionu. (Pavel Zděnovec)
Žádné komentáře:
Okomentovat