V sobotu 16. dubna 2016 absolvovali posluchači Slánské akademie volného času první letošní „pražskou exkurzi“. Naše „tradiční“ průvodkyně PhDr. Helena Čižinská nás tentokrát zavedla do Benediktinského opatství při chrámu Panny Marie, sv. Jeronýma a slovanských patronů zvaného Na Slovanech – do Emauz – jedna z mnoha klášterních fundací, na kterých se za svého života podílel král a později císař Karel IV. Ten již jako moravský markrabě požádal papeže Klimenta VI. o dovolení založit v Čechách klášter benediktinů, který by při liturgii používal slovanskou liturgii. Krátce poté, co byl korunován českým králem, vydal 21. listopadu 1347 zakládací listinu kláštera. První mniši, kterým se říkalo „hlaholáši“ (užívali staroslověnskou hlaholici), přišli z území dnešního Chorvatska a usadili se u starého farního kostelíka sv. Kosmy a sv. Damiána v Podskalí. Výstavba klášterního komplexu s novým chrámem P. Marie, sv. Jeronýma a slovanských patronů byla dokončena v roce 1372, tehdy byl také kostel za účasti císaře a dalších významných hostů slavnostně vysvěcen. Stal se centrem slovanské vzdělanosti, o čemž dodnes svědčí tzv. Hlaholská bible, respektive hlaholská část tzv.
Remešského evangeliáře. Po vypuknutí husitských válek opat kláštera povolil, aby ve zdejším chrámu mohli laici přijímat podobojí, a tím zachránil konvent před vypleněním. Po Bílé Hoře se zde usadili benediktinští řeholníci ze španělského Montserratu. Ty v závěru 19. století vystřídali mniši kongregace sv. Michala, kteří museli opustit opatství v Beuronu u Sigmaringenu v jižním Německu. Klášter beuronští řeholníci přestavěli v novogotickém slohu a vyzdobili pozoruhodnými malbami ve stylu beuronské umělecké školy. V únoru 1945 byl klášter při bombardování poničen; záhy po skončení války začaly práce na jeho obnově, které však trvaly až do šedesátých let. Benediktini se vrátili do kláštera teprve po roce 1990.
Účastníky exkurze zaujaly v interiéru kostela zbytky původní malířské výzdoby na klenbě; z beuronské výmalby z 80. let 19 stol. se dochovaly dvě rozměrné fresky v presbytáři. Španělské benediktiny pak připomíná socha Panny Marie Monserratské z r. 1634 v závěru severní boční lodi. Moderní církevní umění je zastoupeno oltářní menzou s reliéfem Poslední večeře od Karla Stádníka (2003) a svatostánek zhotovený podle návrhu arch. J. Synka z roku 2008 v závěru jižní lodi chrámu.
Císařská nebo také Královská kaple byla z podnětu císaře
Ferdinanda III. zasvěcena "morovým patronům" v letech 1636-1637; dnešní podoba je však výsledkem činnosti beuronské umělecké školy. Asi nejvýznamnější památkou, kterou jsme ten den mohli obdivovat, je tzv. Emauzský cyklus – nástěnné malby české vrcholné gotiky. Bohužel v průběhu staletí některé zcela zanikly, část byla vážně poškozena za II. světové války. Malby představují výjevy ze života a umučení Ježíše Krista, které "doprovázejí" příběhy ze Starého zákona; ty k jednotlivým novozákonním námětům vytvářejí paralelu (tzv. typologii).
Poté nás čekal výstup k poválečným železobetonovým krovům kostela a k novodobému zakončení hlavního průčelí, které může připomínat dvojici „andělských křídel“ se zlacenými hroty na vrcholu. Odměnou účastníků zde byl krásný výhled na Prahu, počasí se na tuto chvíli „umoudřilo“. Závěr prohlídky patřil kostelíku sv. Kosmy a sv. Damiána, který dal vystavět opat Jan Carameul z Lobkovic (1657). Dnes chrám slouží řeckokatolické církvi. (Pavel Zděnovec)
Obrázky z putování
zde.
 |
| Na terase "pod křídly" s Dr. Helenou Čižinskou |
Žádné komentáře:
Okomentovat