V sobotu 7.
května 2016 opět patřil salónek bývalého hotelu Grand posluchačům Slánské
akademie volného času. Sešli se tu na přednášce našeho předního odborníka PhDr.
Hanuše Nykla, Ph.D. ze Slovanského ústavu Akademie věd ČR. Tentokrát se věnoval
aktuálnímu tématu, kterým je současná ruská emigrace v České republice.
Na
úvod nás nejprve PhDr. Vladimír Přibyl seznámil s dvěma regionálními památkami
(barokními špýchary v Břeštanech u Zlonic a Udešicích), které se opravují
zásluhou svých ruských majitelů.
Poté
si již ujal slova dr. Nykl, který se nejprve krátce zmínil o ruské meziválečné
emigraci v Československu. Ta po druhé světové válce značně prořídla,
jednak odchodem jejích příslušníků dál na Západ, nebo jejich násilným
odvlečením do Sovětského svazu. V době socialismu se ruská menšina rozrůstala
jen o manželky Čechů, kteří studovali v SSSR, a funkcionáře sovětských
organizací, jež tu měly své zastoupení. V r. 1970 zde žilo přes šest tisíc
Rusů, postupně se jejich počet snižoval, až v r. 1989 jich bylo registrováno
pouze pět tisíc.
V
90. letech však začala nová migrační vlna, kterou způsobily politické a
ekonomické problémy
rozpadajícího se Sovětského svazu a jelcinovského Ruska. Do naší republiky se stěhovaly zvláště ženy mladšího a středního věku, převážně s vysokoškolským vzděláním, jež pocházely z velkých měst (Moskva, Petrohrad a další milionová centra). Jednalo se často o velmi bohaté lidi, jejichž majetek pocházel z ne zcela legálního podnikání a kteří zde ve velkém skupovali nemovitosti a zakládali firmy. Dále o příslušníky střední třídy (lékaři, umělci), kterým nevyhovovala situace v jejich zemi a sem je lákala stabilita zdejšího prostředí. Někteří z nich zde měli vazby již z minulého režimu. Přispívala také povědomá znalost o České republice, podobnost jazyků a kulturní mentality. Naše společnost se jevila tolerantní a oproti jiným státům zde bylo poměrně levně. Problémy své země sem nepřenášeli. Přestože se nechtěli později vrátit domů, do české společnosti se neintegrovali. Vytvářeli vlastní enklávy, které se vyznačovaly lpěním na vlastní kultuře a užívání mateřského jazyka. Usazovali se především v Praze, Brně, Karlových Varech či v Teplicích.
rozpadajícího se Sovětského svazu a jelcinovského Ruska. Do naší republiky se stěhovaly zvláště ženy mladšího a středního věku, převážně s vysokoškolským vzděláním, jež pocházely z velkých měst (Moskva, Petrohrad a další milionová centra). Jednalo se často o velmi bohaté lidi, jejichž majetek pocházel z ne zcela legálního podnikání a kteří zde ve velkém skupovali nemovitosti a zakládali firmy. Dále o příslušníky střední třídy (lékaři, umělci), kterým nevyhovovala situace v jejich zemi a sem je lákala stabilita zdejšího prostředí. Někteří z nich zde měli vazby již z minulého režimu. Přispívala také povědomá znalost o České republice, podobnost jazyků a kulturní mentality. Naše společnost se jevila tolerantní a oproti jiným státům zde bylo poměrně levně. Problémy své země sem nepřenášeli. Přestože se nechtěli později vrátit domů, do české společnosti se neintegrovali. Vytvářeli vlastní enklávy, které se vyznačovaly lpěním na vlastní kultuře a užívání mateřského jazyka. Usazovali se především v Praze, Brně, Karlových Varech či v Teplicích.
Po
r. 2000 sem přichází další vlna migrantů, která se zčásti liší od těch
minulých. Jde hlavně o lidi pocházející ze středostavovské vrstvy, kteří zde
chtějí pracovat, ale na vyšších pozicích než např. příchozí z Ukrajiny. Velkou
část tvoří rovněž vysokoškolští studenti. Ti se již učí českému jazyku, aby se
zde mohli vzdělávat bezplatně. Obecně lze říci, že tato skupina Rusů již chce
splynout se svým okolím. V posledních letech ve srovnání s jinými menšinami
se počet lidí z Ruské federace u nás zvyšuje. Přesto se podle statistik drží
stabilně na čtvrtém místě – po Ukrajincích, Slovácích a Vietnamcích. Podle dr.
Nykla každou společnost odlišná kultura různých menšin obohacuje, avšak počet jejích
příslušníků nesmí přesáhnout bezpečnou hranici, kdy se stává problémem pro
většinu.
Na
závěr dr. Nykl zodpověděl dotazy posluchačstva. Poděkovali jsme mu za zajímavou
přednášku a těšíme se, že se s ním v budoucnu opět setkáme. (Pavel Zděnovec)
Další snímky zde
Další snímky zde
Žádné komentáře:
Okomentovat