Sobota 20. 2. 2016 / O Karaimech s Doc. PhDr. Petrem Kaletou, Ph.D.

V sobotu 20. února 2016 v salonku bývalého hotelu Grand ve Slaném za hojné účasti posluchačů začal jarní semestr jubilejního desátého ročníku Slánské akademie volného času. Nejprve se slova ujal PhDr. Vladimír Přibyl, který přivítal přítomné a vzpomenul na ty, kteří mezi námi již nemohou být – na zemřelé Mgr. Marii Součkovou († 13. 2. 2016) a Ing. Stanislava Bureše († 7. 1. 2016) – akademie bez nich již nebude nikdy tím, čím bývala, konstatoval.
Poté již před nás předstoupil nám už známý host Doc. PhDr. Petr Kaleta, Ph.D. z Katedry středoevropských studií FF Univerzity Karlovy v Praze. Tentokrát přijel představit svoji knihu Tajemné etnikum z Krymu, která se zabývá národem Karaimů a emigrací jejich příslušníků do meziválečného Československa; jeden z nich Dr. Ivan Karakoz žije ve Slaném a na přednášce byl přítomen i se svými přáteli.
Karaimové jsou jedním z nejmenších etnik dosud žijících v Evropě. Současně se však jedná o náboženskou skupinu, která bývá někdy označovaná jako karaité. Jejich název je odvozen od hebrejsko-arabského slova kara, které v češtině znamená číst a vztahuje se k Bibli.
 Jejich náboženství vzniklo v 8. až 9. století v arabské Mezopotámii a je spojováno se jménem židovského učence Anana ben Davida z Basry. Od tradičního judaismu se liší tím, že neuznává Talmud a Mišnu a závazná je pro něj pouze písemná forma Tóry. Z Písma svatého vedle Pěti knih Mojžíšových (Pentateuch) hrají v jejich víře také významnou roli Knihy proroků Izajáše a Jeremiáše a Žalmy. Nejvyšší duchovní představitel se nazývá v ruštině hacham a v polštině hachan. V čele jednotlivých obcí poté stojí hazzan. Místo, kde se odehrávají jejich náboženské obřady, se jmenuje kenesa (první v 8. století n. l. v Jeruzalémě) a podobá se synagoze. Stejně jako Židé se řídí lunárním kalendářem. V důsledku migrace se do 12. století Karaimové rozšířili do Evropy, Asie a Afriky. V současnosti jsou jejich významnými centry Izrael (Jeruzalém) a Egypt (Káhira).
Původ východoevropských Karaimů je spojen s Krymem, kam se jejich předci přistěhovali patrně již za Byzantské říše. Bývají však také považování za potomky Chazarů nebo Kypčaků. Krym byl totiž místem, kde se po staletí střetávaly různé národy Východu a Západu. Jejich jazyk, karaimština, náleží do skupiny jazyků turkických (kypčacké – západokypčacké ). Je rozdělen do tří dialektů podle oblastí, kde se postupně usadili. Jejich centrem na Krymu se stalo Čufut – Kale a v dobách tatarského chanátu zastávali důležité postavení, nemuseli platit daně a uplatnili se ve významných funkcích ve státní správě. Z Krymského poloostrova se postupně dále rozšířili do konce 14. st. na území dnešní Litvy a Ukrajiny. V současnosti také žijí v Polsku (Varšava, Vratislav, Krakov, Gdaňsk a Štětín). Z významných osobností karaimské národnosti Doc. Kaleta zmínil třeba zakladatele karamaistiky, a to jako vědního oboru, Abrahama Firkoviče, zvaného hadži – baba (poutník – otec), architekta Simu (Semjona) Isaakoviče Minaše, mimo jiné tvůrce nádraží v Rybinsku, nebo hachana Seraja Šapšala, představitele krymských a litevských Karaimů a nakonec i matematika Abrahama Semojloviče Bezikoviče.

Do Československa se dostali Karaimové v důsledku bolševické revoluce a následné občanské války v Rusku. Spolu se zbytky Bílé armády odcházeli v r. 1920 z Krymu také příslušníci tohoto velmi vzdělaného etnika jako součást ruské inteligence, která prchala před komunisty. Přes Istanbul odcházeli na Balkán, kde se usazovali v Rumunsku, Bulharsku a Jugoslávii. Některým nabídla azyl také mladá československá republika. Hovoří se zhruba o 50 až 65 Karaimech, kteří měli možnost tady studovat na vysokých školách. V důsledku jazykové bariéry se jednalo především o technické obory. Graduovali tak jako chemici (Sinan / Semjon / Borju, Isaak Chadži), konstruktéři (Savelij Chadži) či významní zootechnici (Andrej Karakoz) či geologové (Michail Katyk). Mezi emigranty byli také umělci jako malířka Jevgenija / Ženja / Chadži – Minašová nebo zakladatel moderní mozaiky u nás Michail Ajvaz, spolupracovník Maxe Švabinského. K dohledání osudů některých pomohla korespondence, kterou v důsledku událostí z let 1939-1945 museli vést s hachanem Serajou Sapšalem, aby dokázali, že nejsou židovské národnosti, a nemuseli sdílet krutý osud Židů. V České republice již žije pouze pár potomků těchto migrantů a shodou okolností dokonce jeden v našem městě. Také po celé Evropě nežije již mnoho příslušníků tohoto tajemného etnika a tak lze jen doufat, že alespoň nezanikne povědomí o něm a jeho kultuře. K tomu také měla přispět tato přednáška Petra Kalety. Těm, kdo se chtějí o Karaimech dovědět více, nezbývá než doporučit výše zmíněnou knihu, rozhodně stojí za přečtení. (Pavel Zděnovec)

Další fotografie zde.