V sobotu 1. března 2014 v salonku bývalého hotelu Grand zahájil ThDr. Mgr. Pavel Helan,Th. D. (Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy) svou přednáškou Dante Alighieri a Božská komedie jarní semestr osmého ročníku Slánské akademie volného času. Její prvá polovina byla věnována osudům nejslavnějšího italského básníka a druhá poté jeho nejvýznamnějšímu dílu.
Přednášející nás nejprve zavedl na dvůr císaře Fridricha II. Štaufa na Sicílii, kde vznikl pod vlivem provensálské trubadúrské poezie nový básnický styl zvaný také jako sladký, který se mimo jiné vyznačoval tím, že básně v něm složené byly napsány v rodném jazyce poetů a ne v latině, jak to bylo tehdy obvyklé. Tento styl postupem času rozšířil také do Toskánska, kde se jedním z jeho představitelů stal Dante Alighieri. Ten se narodil ve znamení blíženců roku 1265 ve Florencii do středně zámožné guelfské rodiny Alaghiera degli Alaghieri, jehož předkové byli šlechtického původu. Základního vzdělání dosáhl na jedné z řádových škol, jenž zřídili dominikáni u Santa Maria Novella a františkáni u Santa Croce. Nějaký čas poté studoval na univerzitě v Bologni, avšak nezískal žádný akademický titul. Za určitou dobu poté se oženil s Gemmou z významného rodu Donátů, která mu byla zaslíbena již v dětství a s kterou měl minimálně čtyři děti. Jeho osudovou ženou však byla tajemstvím zahalená Beatrice, která snad pocházela z rodu Portinari a stala se manželkou Simona dei Bardi. Láska k ní se stala námětem jeho prvního literárního díla sborníku milostné poezie Nový život. Dante se zapojil do politického života svého města, což se mu stalo osudným. Náležel ke straně tzv. bílých guelfů vedené rodem Cerchi, jež byla nepřátelsky naladěna proti tehdejšímu papeži Bonifáci VIII. a tehdy byla ve městě u moci. Když se však účastní v roce 1301 diplomatického poselstva do Říma, dochází ve Florencii k převratu, vlády se ujímají jejich protivníci, přívrženci Bonifáce, tzv. černí guelfové a Dante je se svými spolustraníky odsouzen k doživotnímu vyhnanství. Zbytek života poté většinou stráví na dvorech vládců italských městských států ve Veroně, Padově či Ravenně. Přesto stále doufá, že se bude moci vrátit do rodného města. Své naděje vkládal také do dědečka císaře Karla IV., Jindřicha 
VII. Lucemburského, který se jako zvolený římský král vydal v roku 1310 do Itálie za císařskou korunou. Doufal, že ten dobude Florencii a umožní důstojný návrat vyhnancům. Komplikovaná politická situace však neumožnila Jindřichovi, přestože dosáhl císařské korunovace v Římě, naplnit básníkovy naděje a jeho nenadálá smrt v 1313 poté definitivně zhatila všechny plány o obnově císařské moci v Itálii. Dante své procísařské sympatie vyjádřil ve svém politickém spise De monarchia. Ve vyhnanství také vznikla další jeho díla – nedokončená „encyklopedie“ tehdejšího vědění nazvaná Hostina a také nedokončený latinský traktát O rodném jazyce. Vrcholem jeho tvorby se však stává Božská komedie, na které pracoval pravděpodobně dvacet let a kterou dokončil téměř krátce před svou smrtí. Básník umírá v roce 1321 v Ravenně na horečku způsobenou snad malárií a je zde také pohřben. Jeho ostatky zde i přes veškerou snahu Florentanů zůstávají dodnes.
Po přestávce se již dr. Pavel Helan věnoval samotné Božské komedii. Provedl nás jejími třemi částmi a my jsme, podobně jako básník, putovali nejprve Peklem, poté Očistcem a nakonec Rájem. V pekle se zastavil u osudů milenců Paola da Rimini a Francesky da Polenta (také da Rimini) a rodiny hraběte Ugolina della Gherardesca. Svůj výklad prokládal přednesem vybraných pasáží Komedie a to jak v originále, tak v českém překladě. Pozornost věnoval také výtvarným dílům inspirovaných tímto dílem, jako jsou jeho ilustrace vytvořené Sandrem Botticellim nebo Gustavem Doré a obrazy Eugena Delacroixe. Zabýval se také historií překladů Božské komedie do českého jazyka. Vyzdvihl především překlad O. F. Bablera z padesátých let minulého století a také připomenul ten nejnovější od V. Mikeše. Ten si mohli zájemci prohlédnout. Na závěr nezbývá než Pavlu Helanovi poděkovat za zajímavou přednášku a doufat, že k nám někdy v budoucnu opět zavítá. Všem poté Božskou komedii doporučit jako vhodnou četbu nastávajícím postním období a ti, kdo se chtějí dovědět více o Dantovi, mohou se začíst do některého z jeho životopisů (např. I. Montanelli, Dante a jeho doba, Odeon, Praha 1981.) Pavel ZděnovecVII. Lucemburského, který se jako zvolený římský král vydal v roku 1310 do Itálie za císařskou korunou. Doufal, že ten dobude Florencii a umožní důstojný návrat vyhnancům. Komplikovaná politická situace však neumožnila Jindřichovi, přestože dosáhl císařské korunovace v Římě, naplnit básníkovy naděje a jeho nenadálá smrt v 1313 poté definitivně zhatila všechny plány o obnově císařské moci v Itálii. Dante své procísařské sympatie vyjádřil ve svém politickém spise De monarchia. Ve vyhnanství také vznikla další jeho díla – nedokončená „encyklopedie“ tehdejšího vědění nazvaná Hostina a také nedokončený latinský traktát O rodném jazyce. Vrcholem jeho tvorby se však stává Božská komedie, na které pracoval pravděpodobně dvacet let a kterou dokončil téměř krátce před svou smrtí. Básník umírá v roce 1321 v Ravenně na horečku způsobenou snad malárií a je zde také pohřben. Jeho ostatky zde i přes veškerou snahu Florentanů zůstávají dodnes.Dakší snímky ze setkání zde
Žádné komentáře:
Okomentovat