V sobotu 10. února 2024 bude zahájen již 18. ročník Slánské akademie volného času. V tomto ročníku proběhne 7 přednášek a 1 exkurze. Ročník bude zahájen přednáškou PhDr. Vladimíra Přibyla "Karel Vik a Slaný, život a dílo malíře ve světle korespondence se slánskými přáteli".
V sobotu 2. prosince 2023 v salónku bývalého hotelu Grand ve Slaném ukončila letošní ročník Slánské akademie volného času svou přednáškou Mgr. Jana Bělová, Ph.D. (kurátorka sbírek starších českých dějin v Muzeu města Prahy). Přijela nám přednášet o sepulkrárních památkách z litiny na hřbitovech ve středních Čechách.
Za napoleonských válek vzrostl nárůst výroby litiny a ta postupně začala pro svou dostupnost a cenu nahrazovat v mnoha oborech jiné dosud užívané materiály. Jedním z odvětví umělecky zaměřené produkce, kde také nalezla v 19. stol. své místo, se stala funerální plastika. Ta v té době zaplnila hřbitovy střední Evropy, jelikož si ji mohlo pořídit i méně majetné obyvatelstvo. Do českých zemí se dostala z Velké Británie přes Prusko, přičemž však i zde existovala vlastní tradice. Rozeznáváme tak dva základní typy – pruskou a podbrdskou, jež můžeme nalézt ve vzornících tehdejších sléváren na našem území. Někdy však také docházelo k obměnám vzorů převzatých z Berlína nebo Gliwic. K jejich významným výrobcům patřily vedle mnoha dalších železárny v Hořovicích (Komárově), Novém Jáchymově, Králově Dvoře, Zbirohu, Rožmitálu pod Třemšínem a později Akciová společnost pro průmysl železářský Ferrum. Jejich výrobky lze nalézt v celém středoevropském prostoru.
Ikonografie funerální litiny vychází především z křesťanského umění (kříž, anděl), ale nachází se zde také motivy odkazující na antiku (stéla, genius zhasínající pochodeň, váza). Nejčastěji se jedná o kříž, vedle toho prostého nacházíme kříž s Ukřižovaným, s Mojžíšovým hadem, rouškou, věncem nebo je to celá Kalvárie. Na podstavcích je často doplněn o nástroje Kristova utrpení, Adamovu lebku nebo personifikace Božských ctností. Součástí některých náhrobků bývá i baldachýn. Jejich podoba je inspirována různými uměleckými slohy od baroka až po secesi a modernu. Některé z nich jsou také polychromované (u nás většinou bývají černo-stříbrné nebo černo-zlaté, spíše v cizině můžeme spatřit také vícebarevné nebo pouze bílé či zelené).
V druhé části přednášky byly prezentovány příklady umělecké litiny na hřbitovech, jak v Čechách, tak v zahraničí. Nejprve jsme si prohlédli náhrobek Fürstenberků v Nižboru (1860), následoval hrob berounských katolických duchovních (po r. 1837) na hřbitově v Berouně, centrální kříž a náhrobek pátera Josefa Drába (1884) na hřbitově v Zdicích, kříž s Božskými ctnostmi v Hostimi, náhrobky rodiny Grosse na lesním hřbitově v Novém Jáchymově, hrob děkana Vojtěcha Nejedlého a hrob Josefa Hněvkovského na hřbitově v Žebráku a náhrobky na hřbitovech v Stradonicích, Počáplech a Plzni. V cizině jsme se nejdříve zastavili v Berlíně, který lze uvést jako vzor toho, jak se má pečovat o staré hřbitovy, a naším cílem zde byla tato dvě místa posledního odpočinku – Alte Garnisonfriedhof a Invalidenfriedhof. Z Německa jsme se přesunuli do Rakouska, kde jako příklad hřbitova s mnoha litinovými náhrobky vyrobenými v Čechách lze uvést ten v Mariazellu. Na závěr jsme nakoukli do Polska, kde v Gliwicích lze na Cementarz hutniczy nalézt produkty tamní původně pruské železárny.
Na závěr byl vyhrazen čas na dotazy posluchačů. Přednášející nám prozradila, že s kolegou na téma funerální litiny chystá publikaci a doporučila nám tomu věnované diplomové práce, které obhájila na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy i další odbornou literaturu uvedenou na rozdávaných sylabech. Nám poté nezbylo než poděkovat za zajímavou přednášku, popřát šťastnou cestu domů a doufat, že opět někdy mezi nás zavítá, aby nás seznámila s dalšími tématy spojenými s její prací v Muzeu města Prahy.
Tak skončil další rok fungování Slánské akademie volného času, a tak je na místě poděkovat jejím organizátorům z odboru kultury a památkové péče MěÚ Slaný za jejich obětavou práci. Všem poté přejeme krásné prožití vánočních svátků a hodně zdraví i štěstí v novém roce. Na konec nezbývá než doufat, že se všichni v r. 2024 sejdeme na dalším pokračování naší akademie.
(Pavel Zděnovec)
Řád Chudých rytířů Krista a Šalamounova chrámu vznikl na počátku 12. století v souvislosti s úspěchy1. křížové výpravy do Svaté země, které se podařilo dobýt Jeruzalém. Na obsazeném území bylo zapotřebí zajistit bezpečnost poutníků mířících k Božímu hrobu, a tak se zprvu malá skupina rytířů, kteří se nechtěli vrátit de Evropy a chtěli vést mnišský život ujala i tohoto úkolu. Postupně se však rozrostla v elitní armádu, která se podílela na obraně křižáckých států. Řád byl uznán na regionálním koncilu v Troyes v r. 1129, k čemuž významně přispěl cisterciácký opat Bernard z Clarirvaux, který je autorem prvních řádových regulí. Jejich sídlem v Jeruzalémě se stal palác poblíž skalního dómu na Chrámové hoře, v místě, kde kdysi stál Šalamounův chrám, čili templ. Odtud tedy vznikl jejich název – templáři. Původní poslání řádu skončilo po pádu Akkonu v r. 1291 a rytířům se nepodařilo najít nové působiště, tak jako johanitům na Rhodu (a později na Maltě) a Řádu německých rytířů v Prusku a Pobaltí. Nadále však vykonával bankovní činnost a půjčoval velké částky panovníkům, což se mu ve Francii stalo osudným. Francouzský král Filip IV. Sličný, který byl u nich zadlužen, se rozhodl zmocnit se jeho bohatství a domohl se u papeže Klimenta V. roku 1312 jeho zrušení, čemuž přispělo obvinění templářů z hereze. Mnoho členů řádu včetně posledního velmistra Jakuba z Molaye bylo postupně upáleno na hranici.
V českých zemích templáři působili krátce od poloviny 13. stol. V Praze působil u kostela sv. Vavřince na Starém Městě. Patřila jim také nedaleká Uhříněves. Na Moravě vlastnili Čejkovice, což dnes připomínají vína z družstva Templářské sklepy. Po jejich zrušení připadl většinou zabavený majetek johanitům.
Dnes je již řád především společenskou záležitostí. Prioritně se věnuje záchraně kulturního dědictví, nezapomíná však ani na charitu. Sám Emerich Warneke je restaurátorem uměleckých předmětů. Mezi projekty, na kterých se podílí, je také vybudování rehabilitačního centra pro vojáky NATO na zámku v Jemništi. Jeho součástí je též vojenské muzeum připomínající osudy našich vojáků v obou světových válkách. Působí však také v ekonomické sféře. V České republice před několika lety z větší míry svou veřejnou činnost pozastavil. Stále však přijímá nové členy. Zkušební doba uchazeče o členství v řádu je sedm let.
Na závěr dal přednášející prostor na četné dotazy a zájemcům o historii řádu doporučil dvě knihy: Malcolm Barber, Noví rytíři – dějiny templářského řádu, Praha 2006, a Barbara Fralelová, Templáři, Praha 2009. Nám poté nezbylo než poděkovat za zajímavé povídání a těšit se na případné další vyprávění o tajemných templářích.
(Pavel Zděnovec)
