Po letní přestávce se v sobotu 10. října 2026 v salonku bývalého hotelu Grand ve Slaném uskutečnila další z řady přednášek letošního běhu Slánské akademie volného času. Tentokrát nám představil profesor slánského gymnázia a předseda Patria – společnosti pro ochranu kulturních památek Mgr. Zděnek Víšek život a dílo slovenského básníka Ivana Kraska, jehož kulaté výročí narození si tak připomínáme i v našem městě.
Jméno Ivan Krasko bylo jedním z několika uměleckých pseudonymů literáta a politika Ing. Dr. Jána Botta, jenž se narodil 12. července 1876 v gemerské obci Lukovištia v rolnické rodině, která měla patrně italské kořeny. Jeho vzdálený příbuzný, přední slovenský básník a štůrovec Ján Botto vydal poemu Smrť Jánošíkova. Jazykově nadaný mladík studoval postupně gymnázia v Rimavské Sobotě (1887–1892), v Sibiu (dnešní Rumunsko, 1892–1894) a v Brašově (dnešní Rumunsko, 1894–1896). Na další studia se poté vydal r. 1900 do Prahy, kde chodil na Vysokou školu technickou. Se svými krajany se scházel ve studentském spolku Detvan. Tomu po nějaký čas předsedal Milan Rastislav
Štefánik, s kterým udržoval kontakt i po ukončení svého studia. V roce 1905 dosáhl titulu inženýra a své první zaměstnání našel v Čechách. Nastoupil jako technik do cukrovaru v Klobukách, v němž poté postupně zastával i další pozice v jeho vedení, než odešel do Slaného. Po dobu svého pobytu se v této vsi cítil osamělý, i když měl možnost se zde společensky stýkat s dalším spisovatelem tehdy žijícím ve vesnici, knězem Jindřichem Šimonem Baarem. Přesto zde vytvořil významnou část svého básnického díla. R. 1912 se přestěhoval do Slaného a přešel jako vedoucí výroby do zdejší chemické továrny, jež byla vlastnicky spojena s cukrovarem. V tomto roce se také oženil s Ilonou Kňazovičovou (+ 1986) a v tom následujícím se mu narodil syn Jaromír. Radostné okamžiky však doprovázelo také plicní onemocnění způsobené jeho zaměstnáním. Ve Slaném pobýval až do vypuknutí I. světové války, kdy byl povolán do armády jako důstojník na východní frontu, avšak do bojů nezasáhl. V době, kdy žil v našel v našem regionu, mu vyšly dvě zásadní básnické sbírky Nox et solitudo (1909) a Verše (1912).
Před krátkou přestávkou na kávu navázali na vyprávění přednášejícího naši hosté z Klobuk recitací dvou básní. Prvá byla od Kraska a ta druhá, inspirována jeho pobytem v Klobukách, pocházela od současného slovenského básníka Jána Zambora.
Po krátké pauze nám představil pan magistr
Ivana Kraska jako politika. Poté, co válka skončila, odešel s rodinou na
Slovensko a věnoval se především politické činnosti. Nejprve zasedal
v Revolučním národním shromáždění, poté byl poslancem Národního shromáždění a
nakonec jeho senátorem. Současně s tím vykonával funkci tajemníka ministra s
plnou mocí pro správu Slovenska Vavra Šrobára, s nímž se znal již z Detvanu, a
poté působil na Zemském úřadě v Bratislavě. V době Slovenského štátu nebyl
politicky činný a s ĺudáckým režimem si nezadal.
Vedle toho se se věnoval také vědecké činnosti
na poli chemie a dosáhl r. 1923 v Praze hodnosti doktora věd. Pobýval většinou
v Bratislavě. Narodily se mu dvě dcery Eva (*1920) a Anna (1923–1953). Starší z
nich se později provdala za slovenského spisovatele Ladislava Mňačka. V r. 1938
odešel do penze. V roce 1943 se odstěhoval do Pieštan, kde žil a pracoval téměř
do své smrti. R. 1946 byl tento básník, prozaik a překladatel za svoji
celoživotní tvorbu jmenován národním umělcem.
Zemřel 3. března 1958 v státním sanatoriu v Bratislavě a je pohřben ve svých rodných Lukovištích. Jeho památku jsme si připomněli také několikrát na Slánsku. V roce 2004 byla v rámci Dnů slovenské kultury ve Slaném odhalena pamětní deska na budově bývalé chemické továrny na pražském předměstí (nyní prodejna stavebním K.N.Š.). V roce 2010 mu byla věnována výstavka v Domě s pečovatelskou službou Na Sadech. O sedm let později navštívila Slaný skupinka slovenských básníků. V roce 2021 byl pamětní deskou připomenut jeho pobyt v Klobukách.
Na závěr
svého vystoupení dal pan profesor prostor na dotazy z obecenstva a nám nezbylo
než mu poděkovat za zajímavé povídání. Těšíme se, že se s ním opět v budoucnu v
Akademii setkáme, aby nás seznámil s některou s dalších osobností spojených s
naším regionem.
(Pavel Zděnovec)
