V sobotu 26. února 2025 měli posluchači Slánské akademie možnost se v salónku bývalého hotelu Grand znovu setkat s jejím zakladatelem, historikem umění PhDr. Vladimírem Přibylem, jenž mezi ně tentokrát zavítal v roli přednášejícího, aby je seznámil s novými poznatky o památkách našeho města. V přednášce Kaleidoskop starého umění ve Slaném tak měli možnost se vydat na krátkou virtuální pouť po zdejších pamětihodnostech.
První zastávka na této cestě byla v místním
muzeu, jehož depozitář ukrývá ve svých útrobách mimo mnoha jiných cenností také
pozdně gotickou sochu sv. Šebestiána (kol. r. 1520). O jejím původu se ví pouze
to, že se do muzea dostala v r. 1955 po smrti její majitelky. Jedno z putování
Slánské akademie v r. 2011, kdy jsme navštívili kostel sv. Petra a sv. Pavla v Kralovicích,
přivedlo pana doktora ke zjištění, že sousoší Zvěstování Panny Marie z tamního
hlavního oltáře, jež je připsáno tzv. Mistru Týneckého Zvěstování, má
blízko k soše ze slánského muzea. Tohoto sochaře proto považuje za autora i
této plastiky. Ve svém článku pro sborník k jubileu PhDr. Ireny Bukačové,
emeritní ředitelky Muzea a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici,
následně přiřadil tuto sochu do západočeského okruhu pozdně gotických skulptur
tohoto světce, které byly inspirovány grafikou Albrechta Dürera z r. 1495.
Poté jsme se přesunuli v bloku nazvaném „fioretti“
ze slánského františkánského kláštera do konventního kostela Nejsvětější
Trojice. Nejprve byla nadhozena otázka autorství jeho barokní přestavby po r.
1665. Rozhoduje se mezi italským architektem Carlem Luragem a jeho
spolupracovníkem Domenikem Orsim, který je ve slánských matrikách doložen jako
kmotr dětí slánských měšťanů. Její vyřešení je však složité, protože se na
některých stavbách, jako je nedaleký klášter v Hájku, podíleli společně.
Poté pan doktor upozornil na kamenické
prvky, na kterých se podílel Giovanni Battista Allio, a bohatou
štukatérskou výzdobu, která pro svou vysokou úroveň snad může být připsána
Giovannimu Bartolomeu Comettovi.
Přiblížil jeho „genius loci“, který zachytil ještě před druhou světovou válkou na svém obraze Ráno ve slánském františkánském kostele Josef Krejza a jenž v důsledku událostí v druhé polovině 20. stol. již zanikl. Zcela zasvé tehdy vzala také výmalba kostela. Starší nástropní malba pocházela patrně z druhé poloviny 19. stol. a mladší výzdoba stěn a kněžiště z r. 1911 byla dílem Jana Nepomuka Řehoře.
Následně byla věnována pozornost oltáři sv.
Kříže, který prošel v r. 1884 za kvardiána Gilberta Procházky proměnou, kdy
byla v něm umístěná Pieta nahrazena křížem se sochou Ukřižovaného a po
jeho stranách umístěny sochy sv. Jana Evangelisty a Panny Marie Bolestné.
Pieta, která je možná vyobrazená na jednom z „křídel“ oltáře původně z
Martinické kaple ve sv. Vítu na Pražském hradě, byla přemístěna do
výklenku na boční straně a po zrušení kláštera se dostala
do sv. Gotharda.
Prostor byl dán také pozdně barokní
truhlářské výzdobě kláštera, jenž je dílem řádových truhlářů a řezbářů Tadeáše
Ratajského a Benedikta Šlechty. Ten se podílel na zhotovení chórových lavic
v oratoři za hlavním oltářem, prospektu varhan a otočného pulpitu
završeného křížem.
Spojitost s oratoří má také františkánské
skříňové nekrologium, které je dnes vystavené v městském muzeu. Z jeho
obsahu se dozvídáme také o slánských františkánech, kteří svoji pozemskou pouť
ukončili jako misionáři v dalekých zemích.
Na konci tohoto bloku jsme se zastavili v
aleji soch před klášterem. Podařilo se najít torzo další z nich. Jedná se
o sochu sv. Salvátora, která se dnes nachází v klášterní zahradě. Snad by se
mohla restaurovaná spolu s kopií sv. Petra z Alcantary v budoucnu vrátit na své
místo.
Závěrečný blok je přivedl nazpět do
piaristické koleje, kde dnes sídlí vedle knihovny také Vlastivědné muzeum ve
Slaném. Zprvu byla pozornost krátce věnována samotnému řádu,
který se v českých zemích usadil nejprve na Moravě, slánská
kolej se řadila k prvním vlaštovkám v Čechách, kde měli na poli své
působnosti velkou konkurenci v jezuitech.
Poté byli seznámeni s vedutami a návrhy
koleje, které se podařilo najít v římském řádovém archivu. Mohli jsme se
seznámit s jejím stavebním vývojem až do výrazné proměny, jež přinesla
v 19. stol. přestavba podle návrhu Františka Štecha (1877) záhy, co se
budova dostala do majetku města.
V bývalé kolejní kapli byla pozornost zaměřena na otázku původní podoby části kleneb, které se zřítily následně po požáru koleje v r. 1795 a v r. 1807 byly nahrazeny novými. Ty původní byly patrně zdobeny freskovou a štukovou výzdobou podobnou té, která se dosud nachází v kapli sv. Kosmy a sv. Damiána na Novém Městě pražském (vedle Emauz).
Přednášejí také vzpomenul na slánského
rodáka, archeologa PhDr. Václava Mouchu, který prováděl v sedmdesátých
letech minulého století archeologický výzkum hrobky piaristů. V této kryptě pod
kaplí je uchována také část srdce zakladatele koleje Bernarda Ignáce z
Martinic.
Jejich pouť uzavřelo vyprávění o kometě,
kterou slánští piaristé pozorovali v r. 1743. Ti byli zdatní v přírodních
vědách. Znali také konstrukci slunečních hodin, z nichž jedny navrhovali pro
hraběte Josefa Paara na jeho tvrz ve Štěchovicích. Je tedy velice
pravděpodobné, že se také jedny nacházely na fasádě jejich koleje. Podobně jako
je tomu v případě Benešova.
Nakonec byl vyhrazen prostor na dotazy z
auditoria a nám nezbylo než poděkovat za zajímavé vyprávění o památkách
našeho města, popřát mu hodně zdraví do dalších let a doufat, že mezi nás brzo
opět znovu zavítá.
(Pavel Zděnovec)
Žádné komentáře:
Okomentovat