V deset hodin jsme se sešli na rohu Karlova náměstí a Vyšehradské ulice u brány do kostelní zahrady. Bohatě zdobená brána s reliéfem sv. Jana Nepomuckého byla vytvořená v r. 1771 architektem Antonínem Schmidtem. Prošli jsme zahradou, ve které Klub skalničkářů Praha pravidelně pořádá výstavy skalniček, a do kostela jsme vstoupili jeho severním portálem. Uvnitř jsme se posadili do lavic a paní doktorka nám začala vyprávět.
Nejprve nám představila světce, které mu je kostel zasvěcen. Jan Nepomucký čili Johánek (Jan) z Pomuku se narodil někdy ve 40. letech 14. století v západočeském Pomuku (Nepomuku) na panství cisterciáckého kláštera pod Zelenou horou. Jeho otec Velfín byl po nějakou dobu pomuckým rychtářem. Jan vystudoval univerzity v Praze a v Padově. Během svého života zastával několik světských a duchovních úřadů. Svoji kariéru začínal jako veřejný notář v Praze. Po svém vysvěcení na kněze byl oltářníkem u sv. Havla na Starém Městě pražském a později žateckým arcijáhnem. Získal kanonikáty u sv. Jiljí a na Vyšehradě. V r. 1389 se stal generálním vikářem pražské arcidiecéze, což ho nakonec stálo život. Poté co pražský arcibiskup Jan z Jenštejna překazil českému králi Václavu IV. plány na zřízení nového biskupství v západních Čechách, byl v r. 1393 z rozhodnutí panovníka uvězněn a nepřežil kruté výslechy. Jeho bezvládné tělo bylo následně vhozeno z Karlova mostu do Vltavy. Poté co se ho podařilo vylovit, bylo nejprve pochováno u cyriáků a poté přeneseno do katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Záhy po své smrti začal být uctíván jako mučedník a jeho život se stal námětem legend, z nichž ta nejznámější hovoří o tom, že byl zpovědníkem královny a protože nevyzradil zpovědní tajemství, byl na králův rozkaz zabit. Prohlášení za světce se však dočkal až v 18. století, kdy byl nejprve blahořečen (1721) a záhy poté svatořečen (1729). Tehdy se jeho kult rozšířil do celého světa.
Už před jeho kanonizací se setkáváme s projevy úcty k tomuto českému patronovi. Na místě pozdějšího kostela tak r. 1691 vzniká jemu zasvěcená kaple, kterou nechal na své vinici postavit novoměstský měšťan a královský berní úředník Kristián Florián Höger. Záhy při ní vzniklo církevní bratrstvo a protože časem bylo velmi početné, přestal mu svatostánek vyhovovat. Rozhodlo se proto, že bude postavena větší kaple, ale pro odpor pražské konzistoře byly položeny pouze její základy. Nakonec však s Janovým svatořečeným došlo k jejímu nahrazení kostelem. Ten byl vybudován v letech 1730 až 1738 podle návrhu Kilián Ignáce Dientzenhofera, jehož 330. výročí narození si tento rok připomínáme. Řadí se mezi stavby, které tento věhlasný architekt vytvořil ve stylu dynamického baroka. Menší úpravy následovaly i v dalších letech a následně proběhlo několik renovací, z nichž ta poslední se uskutečnila v r. 2015. Dnes se v něm slouží bohoslužby v německém jazyce.
Po prohlídce chrámu jsme se vydali Vyšehradskou ulicí k obydlí zdejšího administrátora, které v současnosti slouží jako hotel. Šli jsme podél kostelní zdi, kterou v r. 1768 vystavěl stavitel Jan Antonín Kunz a jež zdobí novobarokní plastiky Bernarda Otty Seelinga.
Poté jsme došli k novobarokní faře, která byla vystavěná v letech 1902–1904 podle projektu Antonína Wiehla. V její zahradě jsme spatřili dnes nejstarší objekt celého komplexu. Je jím letohrádek vystavěný patrně v 1. polovině 18. století. Autorství stavby je připisovánu Pavlu Ignáci Bayerovi.
Než jsme zde rozloučili s dr. Helenou Čižinskou, která je již řadu let naší stálou průvodkyní po pražských památkách, poděkovali jsme jí za její zasvěcený výklad a zprostředkování této zajímavé exkurze v tomto dušičkovém čase.
(Pavel Zděnovec)
Další fotografie zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat