Ve dni zalitém sluncem proběhla první podzimní exkurze 14. ročníku Slánské akademie volného času. Naše putování za památkami tentokrát směřovalo do Polabí a naším průvodcem se stal PhDr. Pavel Bureš (Národní památkový ústav Praha, generální ředitelství), který nás již před časem navštívil ve Slaném se svou přednáškou o skanzenech lidových staveb.
První zastávkou na naší cestě byl Přerov nad Labem. Zde jsme nejdříve navštívili Polabské národopisné muzeum, jež si klade za cíl zachovat pro budoucí generace původní historickou podobu lidové architektury Polabí a seznámit návštěvníky se životem venkovského obyvatelstva v minulosti. Jeho zárodkem se stala tzv. staročeská chalupa (původně panská kovárna, později rychta) z 18. století, v jejímž interiéru bylo vybudováno z rozhodnutí vlastníka přerovského panství arcivévody Ludvíka Salvátora Toskánského malé regionální národopisné muzeum, jež se v r. 1900 otevřelo veřejnosti. V r. 1967 se stala majetkem okresního Polabského muzea, které do ní deponovalo část svých sbírek a začalo s budováním skanzenu, aby se přenesením sem zachránily ohrožené objekty lidového stavitelství z oblasti středního Polabí. Velkého rozšíření se dočkal v r. 2015, kdy se s pomocí prostředků EU podařilo téměř naplnit původní záměr jeho zřizovatelů. Muzeem pod širým nebem nás provedla místní průvodkyně a my jsme měli možnost nahlédnout do interiérů jednotlivých objektů, v níž jednotlivé expozice doplněné figurínami v lidových krojích přibližují rok na vsi a vesnická řemesla. Poté jsme s dr. Burešem zvenku obhlédli zdejší zámek, který je proslulý svými renesančními sgrafity, a některá stavení na návsi.
Na poledne jsme se přesunuli do Lysé nad Labem, kde právě probíhal řemeslnický jarmark. Zde byl nejprve vyhrazen čas na oběd. Kdo chtěl, mohl využít tuto pauzu i jinak a navštívit zdejší Muzeum Bedřicha Hrozného. To se nachází v budově bývalého špitálu, jenž byl postaven po velkém požáru města v r. 1754. Dnes v něm našla útočiště pobočka Polabského muzea Poděbrady, která ve svých prostorách představuje dějiny města a také život a dílo jeho nejvýznamnějšího rodáka, orientalisty univ. prof. PhDr. Bedřicha Hrozného, jenž rozluštil chetitské písmo. Poté jsme se již všichni vydali na prohlídku kostela sv. Jana Křtitele. Hned u vchodu upoutají návštěvníka barokní sochy archandělů, evangelistů, církevních Otců a dalších světců, které jsou dílem několika tvůrců (Matyáš Bernard Braun, František Adámek z Benátek nad Jizerou, Jan Brokof, Ignác František Platzer či Jan Dlouhý – Lang). V kostele nás přivítal jáhen Mgr. Alois Zoubek a o vybavení chrámu a sochách před ním krátce pohovořil jeden z účastníků zájezdu, historik umění PhDr. Vladimír Přibyl. Kostel nechal vystavět v 18. století tehdejší majitel panství František Antonín hrabě Špork podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky a na jeho dokončení se podílel architekt Anselmo Lurago. V interiéru zaujme mramorový epitaf generála Jana hraběte Šporka. Po prohlídce svatostánku nás dr. Bureš zavedl do
zámeckého parku, kde nás seznámil s jeho sochařskou výzdobou. Ta pochází jednak z dílny Braunovy (František Adámek z Benátek nebo Jan Dlouhý – Lang) a zčásti Ignáce Františka Platzera. Sochy jsou alegoriemi ročních dob, měsíců, světadílů či přírodních živlů. Po příjemné procházce francouzskou zahradou jsme se dostali k zámku, který vlastnili mimo jiných také Šporkové a jejich dědici Sweerts – Šporkové a dnes slouží jako domov důchodců. Při zpáteční cestě k autobusu jsme ještě míjeli augustiniánský klášter, který na Zámeckém vrchu nechal na místě husity zbořeného konventu augustiniánů – kanovníků v letech 1731–1741 vystavět František Antonín Špork pro bosé augustiniány. Stavba, která je dílem architektů Bartoloměje Scottiho a Anselma Luraga, spolu se zámkem tvoří dominantu města, nad nímž pyšně vyčnívá.
I poslední místo, které jsme tentokrát navštívili, je spojeno se jménem Františka Antonína Šporka.
Byla jím barokní dominikální ves Byšičky, která je zajímavá svou kruhovou dispozicí, jež je u nás unikátní. Její středověká předchůdkyně – ves Byšice – definitivně zanikla v důsledku událostí třicetileté války a její obnova začala až v r. 1717 za hraběte Šporka, který jí dal současnou půdorysnou podobu. Dnes patří mezi
naše nejlépe dochovaná historická vesnická sídla. Nejprve jsme si prohlédli náves, které vévodí novogotická kaple sv. Václava (z r. 1888), jež je obklopená čtyřmi lípami, a lemují jí průčelí osmi velkých stavení, která byla postavena do kruhu. Poté jsme se vydali ke slepému rameni řeky Labe, abychom zahlédli torzo kamenného gotického mostu vystavěného na staré dálkové cestě, která spojovala Čechy s Polskem. Pak již nezbývalo než se rozloučit s tímto krásným kusem naší země a vydat na cestu do našich domovů.
Mohli jsme již jen děkovat za hezké počasí, které nás celým dnem provázelo. Především však naše díky náleželi PhDr. Pavlu Burešovi za jeho zasvěcené povídání a za podrobného průvodce, kterého pro nás připravil, a doufáme, že se s ním opět setkáme, buď při našem dalším putování, nebo u nás ve Slaném.
(Pavel Zděnovec)
Další fotografie naleznete
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat