O ruské revoluci 1917 s Doc. Hanušem Nyklem / sobota 2.12.2017

   Letošní jubilejní výročí 100 let od revolučních událostí v Rusku si připomněli posluchači Slánské akademie volného času přednáškou našeho předního rusisty Doc. PhDr. Hanuše Nykla, Ph.D. (Slovanský ústav AV ČR), která se uskutečnila v sobotu 2. prosince 2017 v salónku bývalého hotelu Grand. Z pohledu kulturního historika nám především přiblížil, proč k těmto událostem došlo.
   Na revoluci, která pro zemi nakonec znamenala strašnou tragédii, se v Rusku čekalo po celou dobu tzv. dlouhého 19. století. Tu si přála většina společnosti. Především se o ní snažila inteligence, která v ní spatřovala prostředek na změnu společenských a hospodářských poměrů v zemi. Nevylučovalo jí však ani jinak režimu loajální rolnictvo, které požadovalo nové rozdělení půdy.
   Počátky touhy po změnách lze spatřovat již v povstání děkabristů r. 1825 při nástupu cara Mikuláše I. Šlechtičtí důstojníci, kteří poznali v čase napoleonských válek západní Evropu, chtěli provést liberální reformy také ve své vlasti. Potlačení chystaného převratu poznamenalo celou vládu (1825–1855) tohoto panovníka, který se stal neoblíbeným. Nastal zlom v myšlení privilegovaných vrstev (šlechta a inteligence), které se radikalizovaly. Dochází k zakládání kroužků, v kterých se čte a diskutuje o revoluci. V 40. letech vznikají protirežimní sociální a anarchistická hnutí. Jejich představitelé jsou pronásledováni a emigrují do zahraničí (socialista A. I. Gercen, anarchista M. A. Bakunin).

   Panování jeho syna Alexandra II. (1855–1881) znamenalo částečnou liberalizaci samoděržaví. Přestože dochází k reformám a zrušení nevolnictví, společnost se dále radikalizuje. Objevují se nová radikální hnutí – nihilisté, národnikové a marxisté. Jejich členy bývají často studenti vysokých i středních škol, ale také kněžských seminářů. V Rusku řádí krajně levicoví teroristi, jejichž obětí se stal i sám car Alexandr II. Revoluční myšlenky nacházejí podporu a toleranci u pokrokové liberální společnosti, do jejichž řad patří také mnozí spisovatelé jako třeba I. S. Turgeněv, jenž však některé příliš radikální postoje kritizuje (romány Novina, Otcové a děti). Jiní však před revolučními idejemi po vlastních trpkých zkušenostech nekompromisně varují jako F. M. Dostojevskij (román Běsi – revolucionáři jsou jako posedlí a strhnou Rusko do propasti) a odmítají ideologii nihilismu (N. S. Leskov – Na nůž, A. F. Pisemskij – Ve víru, Rozbouřené moře a I. A. Gončarov – Strž). Většinová společnost však jejich názor nepřijala a díla literární kritika strhala.
   Revolučním náladám musí čelit i Alexandrův bratr, car Mikuláš II. (1881–1917). Porážka ve válce s Japonskem způsobila v r. 1905 první revoluci v Rusku (1905–1907), která byla řadou protestů a stávek. Přestože přinesla vznik parlamentu a politických stran, její výsledky společnost neuspokojily. Porážka revoluce přináší pokusy stabilizovat situaci v zemi. K tomu chtějí přispět v r. 1909 svým sborníkem Milníky (Věchi) ruští literáti N. A. Berďajev, S. N. Bulgakov, S. L. Frank, P. B. Struve, M. O. Geršenzon, B. A Kisťajovskij a A. S. Izgojev, kteři varovali před dalším revolučním výbuchem a jeho důsledky. Někteří ruští filosofové se začali odklánět od svých marxistických postojů a začali nacházet smysl svého života v duchovních hodnotách (S. N. Bulgakov). Naopak představitelé moderny (A. A. Blok, A. Bělý) novou revoluci toužebně očekávali. Ta již byla na blízku. Nepříznivý vývoj na východní frontě I. světové války a vnitropolitické problémy donutily tzv. únorovou revolucí v r. 1917 cara Mikuláše II. k abdikaci. Avšak ani několikrát obměněná Prozatímní vláda se u moci dlouho neudržela a v říjnu téhož roku byla smetena bolševickým převratem. Revoluce začala požírat své vlastní děti a staré Rusko přestalo existovat.

   Na závěr své přednášky představil doc. Nykl dvě nedávno vydané publikace, které se vztahují k Rusku. Kladně zhodnotil nové Dějiny Ruska, které sepsal pro edici Dějiny států Nakladatelství Lidové noviny kolektiv mladých autorů pod vedením Zbyňka Vydry. Neméně čtenářsky zajímavá má být také kniha Tichona Ševkunova Nesvatí svatí a jiné příběhy, která přibližuje pestrou mozaiku náboženského života v současném Rusku a její české vydání připravilo Nakladatelství Pavel Mervart. Poté již byl čas věnován dotazům posluchačů. Ing. Pavel Bartoníček se ptal na další osudy některých zmíněných osobností a zajímaly ho konkrétní podrobnosti z revolučního roku 1917.
   Nakonec nezbylo než našemu dlouholetému přednášejícímu poděkovat za jeho zajímavé vyprávění, popřát mu dobrou cestu do Litoměřic a doufat, že se s ním snad někdy znovu uvidíme.
(Pavel Zděnovec)

Další fotografie ze setkání zde.