V sobotu 25. listopadu měli posluchači Slánské akademie volného času možnost mezi sebou přivítat PhDr. Pavla Bureše (NPÚ Praha, generální ředitelství), který přijel přednášet o vesnických muzeích a expozicích lidové architektury.
V první části své přednášky stručně nastínil historii ochrany lidových staveb na našem území od druhé poloviny 19. století až po současnost. Již období romantismu a u nás s ním spojené národní obrození přinesly zvýšený zájem vyšších vrstev, především jejich umělecky založených příslušníků (F. L. Čelakovský, Božena Němcová), o lidovou kulturu (sběr lidových písních, pohádek a zájem o kroje). České emancipační hnutí v ní nacházelo kořeny národní existence. Současně postupující průmyslová revoluce a s ní spojená celková proměna hospodářství znamenala postupný a nezadržitelný zánik tradiční vesnice, který přinesl ekonomické, sociální a politické změny na českém venkově. Ty citlivě vnímala především umělecká veřejnost (Alois Jirásek, Terezie Nováková), která se snažila o zachování lidových tradic a památek. Její představa o životě na vesnici však byla romanticky idealizována. Sentiment ji poté vedl k zájmu o výtvarně a esteticky nejzajímavější prvky lidové kultury a s ní spojené architektury. Pozornost se tak nejprve obrátila k dřevěným stavbám (např. k roubence – rodnému domu – Josefa Jungmanna v Hudlicích).
V Praze byla poprvé lidová architektura prezentována v r. 1891 tzv. českou chalupou na Všeobecné zemské jubilejní výstavě. Zájem, který vyvolala, přispěl o čtyři roky později k uspořádání Národopisné výstavy českoslovanské, kde již byla vybudována celá výstavní dědina. Výstava byla nejen vrcholným národopisným počinem, který mimo jiné ve Slaném přispěl ke vzniku zdejšího muzea, ale také kulturní, společenskou a politickou akcí, kterou česká společnost demonstrovala svoji vyspělost. Stala se podnětem ke studiu vesnických staveb a ke snaze o jejich zachování. Zvýšila zájem o tento typ hmotného kulturního dědictví. Ten však byl někdy spojen s idealistickým přístupem, jenž kladl nereálné požadavky na konzervování vzhledu a života vytipovaných vesnických sídel, která se měla proměnit v muzejní rezervace. Na konci 19. st. a na počátku 20. st. vznikají první expozice lidové architektury v přírodě, které nazýváme skanzeny, a to podle první takové expozice, jež vznikla ve Švédsku na okraji Stockholmu (skansen). V českých zemích o její vytvoření usilují bratři Jaroňkové v Rožnově pod Radhoštěm. V r. 1900 vzniká zárodek pozdějšího Polabského národopisného muzea v Přerově nad Labem, když tehdejší majitel zdejšího zámku arcivévoda Ludvík Salvátor vykoupil pro účely národopisného muzea Staročeskou chalupu a zpřístupnil ji veřejnosti. V období I. republiky pokračují snahy o vytváření muzeí lidové architektury v přírodě. R. 1925 je založeno Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kde práce pokračují až do r. 1943. Vznikají návrhy na zřízení vesnických rezervacích v oblastech s dosud živou tradiční kulturou méně zasaženou průmyslovou výrobou (Valašsko, Slovácko, Horácko, Podkrkonoší).
Také v hlavním městě má vyrůst muzeum lidových staveb. Nejprve je uvažováno o Petřínských sadech a poté o Šáreckém a Nebušickém údolí. Vše však překazí okupace a II. světová válka. Po ní dochází k radikálním změnám politického, ekonomického a společenského systému. Nastupující totalitní komunistický režim přerušil dosavadní kontinuitu kulturního rozvoje vesnic. Násilná kolektivizace způsobila rozklad sociálních struktur. Vznikají nové návrhy nikdy nerealizovaných muzeí a statut lidových památek je v r. 1958 právně kodifikován v památkovém zákoně. O zachování některých staveb se zaslouží fenomén chalupářství, který vznikl v důsledku nemožnosti cestovat na dovolenou do zahraničí. Z popudu pracovníků regionálních institucí vznikají od 60. let lidové skanzeny (Rožnov pod Radhoštěm, Přerov nad Labem, Dolánky u Turnova, Rymice, Vysočina a Hlinsko, Třebíz, Kouřim, Strážnice a Kravaře). V r. 1983 se přistoupilo k prohlášení areálu vinných sklepů, tzv. Plžů v Petrově u Strážnice za památkovou rezervaci. Ochrana lidových památek se řídí od r. 1987 novým památkovým zákonem. Po sametové revoluci se počet vesnických muzeí rozšiřuje a další stavby lidové architektury získávají ochranu památkové péče. Stále se však od dob, kdy začal boj o zachování památek lidového stavitelství, střetávají dva odlišné přístupy (které se u však nás často kombinují), a to metoda muzejnická – muzeum v přírodě, přenesení staveb, výroba vědeckých rekonstrukcí, a památkářská – která preferuje zachování stavby na místě, vznik památkových zón lidové architektury.
V druhé části svého vyprávění nám přednášející představil pomocí fotografií některé skanzeny (Rožnov pod R., Zubrnice, Přerov nad Labem a Kouřim) a pohovořil o některých stavbách v nich se nacházejících. Pochlubil se také s tím, že v Muzeu lidových staveb v Kouřimi při některých akcích v roli sedláka přibližuje návštěvníkům život našich předků.
Závěr patřil dotazům posluchačů a poté nám nezbylo než poděkovat dr. Burešovi za zajímavou přednášku a doufat, že k nám někdy znovu zavítá a podělí se s námi opět o své bohaté znalosti lidové architektury.
(Pavel Zděnovec)
Další fotografie ze setkání
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat