Počátky Vítkovců z pohledu archeologie / sobota 14.5.2016

V sobotu 14. května 2016 se uskutečnilo v bývalém salonku hotelu Grand ve Slaném poslední setkání

jarního semestru jubilejního desátého ročníku Slánské akademie volného času. Na úvod vzpomenul PhDr. Vladimír Přibyl na některé okamžiky spojené s existencí akademie. Následně nás Ivo Horňák, ředitel Kulturních zařízení města Slaného, pozval na další ročník hudebního festivalu Varhany znějící. Poté se již ujala slova archeoložka PhDr. Michaela Selmi Wallisová, Ph.D. (Česká společnost archeologická), která si pro nás připravila přednášku Počátky Vítkovců – archeologický výzkum sídla Vítka I. z Prčice v Prčici.
V roce 2011, kdy se připomínalo 400. výročí úmrtí posledního Rožmberka Petra Voka, došlo v Prčici k objevu sídla jeho předka Vítka I., zakladatele šlechtického rodu Vítkovců. Tento významný velmož sloužil několika českým panovníkům z rodu Přemyslovců. Poprvé se s ním setkáváme na dvoře krále Vladislava I., kde vykonával hodnost nejvyššího stolníka (1169) a tento úřad spravoval i za jeho nástupců snad nepřetržitě až do r. 1177. Vyznamenal se také v diplomatických službách, když byl spolu s pražským biskupem posílán ke dvoru císaře Fridricha I. Barbarossy. Dvakrát se s ním setkáváme ve funkci kastelána, a to nejprve za vlády Soběslava II. (1177) a později za panování Vladislavova syna Bedřicha na Práchni (1184). Na Bedřichově straně stál v r. 1179 v bitvě u Loděnic. Ten byl Soběslavem poražen a Vítek byl spolu s dalšími předáky zajat, avšak pro jeho významné postavení mu nebyly jako ostatním uříznuty uši. V. r. 1189 se se svým synovcem Sezemou účastní kolokvia v Sadské a těsně před svou smrtí (1192) vykoná pouť k Božímu hrobu do Jeruzaléma. Umírá r. 1194 a jeho potomci stojí na počátku šlechtických rodů pánů z Krumlova, z Rožmberka, z Hradce, z Landštejna, ze Stráže a z Ústí.
V souvislosti s bitvou u Loděnic se poprvé také dovídáme o Prčici, kde v době bojů tábořilo vojsko Bedřichova straníka, znojemského knížete Konráda Oty. Po bitvě sem dorazil i Bedřich se zbytkem své armády, aby poté spolu vyrazili ku Praze, kde v rozhodujícím střetu v místě později zvaném Na Bojišti nad Soběslavem zvítězili. Spojitost Vítka s Prčicí dokazuje pouze jediná Bedřichova listina z let 1184/1185, kde je uváděn jako Vítek z Prčice. Patrně zde spravoval panovníkův majetek. Historici předpokládají, že jeho zdejší sídlo sousedilo s románským tribunovým kostelem sv. Vavřince, se kterým bylo spojeno vlastním vchodem dosud patrným na západní straně kostelní věže. Svému účelu však sloužilo pouze krátce, protože již jeho syn Vítek III. z Prčice a Plankenberka si nechává zbudovat v Prčicích nové sídlo v místech pozdějšího zámku, které však po vystavění hradu Příběnice ztrácí na významu. Prčice v držení Vítkovců zůstala až do dvacátých let 14. století, kdy přešla do rukou Beneše a Jana z Choustníka.

Revitalizace Vítkova náměstí v Prčici umožnila v letech 2010 a 2011 archeologický výzkum, který přinesl poznatky, jak to zde na přelomu 12. a 13. století vypadalo. Za nejvýznamnější objev je považováno nalezení zahloubeného objektu o velikosti 8,5 x 6,6 m, který byl určen jako součást Vítkova sídla. Že tomu tak bylo, dokazují cenné nálezy, které lze spojit se životem vyšších vrstev raně středověké společnosti. Vedle keramických střepů se značkami se zde nalezly kosti koňů a věci ze železa (hřebíky, klíče a podkova). Pozornost však především upoutají tři románské prsteny, z nichž jeden je zdoben motivem trojlístku a další se zachoval včetně drahého kamene, a poškozená šachová figurka. K dataci nálezu přispěly také dvě vykopané mince, které byly určeny jako denár českého knížete Bedřicha a denár uherského krále (snad Gejzy II. nebo Štěpána III.).
Poslední část vyprávění dr. Selmi Wallisové byla věnována tzv. Dělení růží. Tato legenda zobrazená v 16. století na několika obrazech uchovávaných na sídlech Vítkovců dosvědčovala společný původ pánů z Rožmberka, z Hradce a dalších rodů erbů růže. Je na ní zobrazen Vítek z Prčice a jeho pět synů, mezi které je rozdělen otcův majetek a kteří představují jednotlivé odnože Vítkova rodu. Zmínila se také o některých dalších sídlech Vítkovců, jako je Český Krumlov, Rožmberk, Třeboň, Nové Hrady, Jindřichův Hradec, Telč nebo Landštejn.

Závěr přednášky byl vyhrazen dotazům posluchačů a přednášející nás seznámila s ledčickým History Parkem, kde působí jako lektorka. Nám nezbylo než jí poděkovat za zajímavé povídání a těšit se, že se při nějaké další příležitosti s touto Slaňačkou někdy setkáme. Absolventy akademie už čeká pouze tradiční exkurze na severozápad Čech, kterou jubilejní ročník vyvrcholí. Těm, kdo se jí neúčastní, je však nutno již teď popřát krásné léto a doufat, že se s nimi v budoucnu opět sejdeme. (Pavel Zděnovec)

Další fotografie zde.