Nejprve však nás obecně seznámila s problematikou tvorby beletristických děl s náměty z historie v 2. polovině 19. století a na počátku 20. století. Připomněla, za co vděčili její autoři Janu Nerudovi; zmínila se o krizi, kterou byl tento žánr poznamenán na přelomu těchto století, a to poté, co v roce 1895 vyšel Manifest české moderny.
Následně se již zaměřila na prvního vybraného autora. Václav Beneš Třebízský se narodil 27. února 1849 v Třebízi nedaleko Slaného v rodině chudého, vlastenecky založeného krejčího. Po studiích na gymnáziu ve Slaném a v Praze dokončil své vzdělání na bohoslovecké fakultě a byl vysvěcen na kněze v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Od mládí však byl nevyléčitelně nemocný plicní a kostní tuberkulózou, která postihla celou rodinu, a on se jako jediný z pěti dětí dožil dospělosti. V roce 1875, poté, co dosáhl kněžského svěcení, působil jako kaplan v Litni u Berouna a o rok později se místem jeho pobytu staly Klecany u Prahy; tam vzniká podstatná část jeho literární tvorby. Často je však nemocný, a tak se také léčí v lázních. R. 1882 mu umírá matka, která se o něj, když onemocněl, starala. O rok později podniká výlet do Vídně a Alp a při zpáteční cestě se zastavuje v Jižních Čechách v Mladošovicích u faráře Fischmeistera, kde je vesničany vřele přijat. V následujícím roce – 20. června 1884 – umírá v Mariánských Lázních, jeho pohřeb se koná v Praze v Týnském chrámu, kde před lety sloužil svou první mši, je pochován na Vyšehradě. Přes jeho krátký život byla jeho literární činnost bohatá. Vytvořil několik románů (Královna Dagmar, Anežka Přemyslovna, V podvečer pětilisté růže, Bludné duše a Trnová koruna) a řadu povídkových souborů (V červáncích kalicha, V záři kalicha, Pod doškovými střechami a dalších), které zprvu vycházejí v časopisech, jako je třeba Lumír. V jeho díle je znát citový a do jisté míry romantický vztah k historii a krajině, kde se děj jeho příběhů odehrává. Ty jsou většinou zasazeny do míst, kde se autor narodil nebo působil; dnes je považován především za regionálního autora. Jako vlastenecky založený katolický kněz se snaží, aby jeho dílo působilo také výchovně na venkovský lid. Závěr části, který byl věnován Třebízskému, patřil promítání černobílých fotografií z akcí ve Slaném a okolí, kterým si v roce 1999 město připomnělo 150. výročí narození spisovatele (byla připomenuta památka Antonína Leopolda a básníka Ivana Slavíka).
Po přestávce se naše pozornost obrátila k druhému z autorů – Zikmundu Winterovi, svým způsobem městskému racionálnímu člověku, který měl rád břitký ironický humor. Jeho literární dílo bylo určeno především pro intelektuálně založeného čtenáře, i tak však dosáhlo obecné oblíbenosti. Zikmund Winter spatřil světlo světa 27. prosince 1846 v rodině kostelníka na Starém Městě pražském. Studoval prestižní Akademické gymnázium a poté byl nucen s finančních důvodů studovat teologii u křížovníků s červenou hvězdou. Po roce studia však zjistil, že se pro kněžský stav nehodí, a přestoupil na Karlo-Ferdinandovu univerzitu, kde ho mimo jiných vyučoval historik Václav Vladivoj Tomek nebo Josef Emler, s kterým se spřátelil. Po absolvování studia historie na Filosofické fakultě si zvolil dráhu středoškolského profesora, kterou započal v Pardubicích. Dlouhou dobu poté působil v Rakovníku, kde organizoval také kulturní život města a seznámil se s budoucí manželkou. Pro jeho vědeckou dráhu a literární činnost měl velký význam zdejší městský archiv. Jeho učitelská činnost vyvrcholila v r. 1884, kdy byl jmenován c. k. školní radou a začal vyučovat na Akademickém gymnáziu v Praze. Vedle pedagogické činnosti však byl také neúnavným badatelem na poli kulturní historie. Své znalosti zúročil i při psaní svých beletristických děl, jejichž děj se odehrává v době, kterou se zabýval i ve svých vědeckých dílech. Zemřel 12. června 1912 při svém pobytu v Bad Reichenhallu. Na jeho zdravotním stavu se nepříznivě projevil jeho častý pobyt v prašném prostředí starých archivů. Z jeho odborných děl si lze připomenout Kulturní obraz českých měst, Život církevní v Čechách nebo Dějiny řemesel a obchodu v XIV. a XV. věku. Tyto práce, které jsou napsány čtivou formou a obsahují výpisy z dnes již leckdy neexistujících pramenů, zaujmou jistě i současného čtenáře zajímajícího se o dějiny každodennosti. Stejně tak i Winterova beletristická tvorba, z níž nejznámější jsou díla Mistr Kampanus, Rozina Sebranec a Nezbedný bakalář, má co říci i dnešnímu čtenářstvu. Podobně jako Třebízský uveřejňoval své literární práce nejprve časopisecky, a to mimo jiné ve Zvonu, který vydávalo družstvo spisovatelů a v jehož redakci spolu s Aloisem Jiráskem zasedal.
Nakonec byl čas na dotazy a nám následně nezbylo než poděkovat Věře Brožové za milou návštěvu a těšit se, že se s ní opět setkáme u jejích oblíbených autorů 19. století. (Pavel Zděnovec)
Další fotografie zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat