O Josefu Kumpánovi s Ing. Stanislavou Ottomanskou / sobota 26.3.2022

    V sobotu 26. března 2022 se uskutečnilo v salónku bývalého hotelu Grand další setkání Slánské akademie volného času. Před hojným publikem, v němž nechyběli ani představitelé města, vystoupila se svou přednáškou o zahradním architektovi Josefu Kumpánovi jedna z autorek jeho biografie Ing. Stanislava Ottomanská, Ph.D. Nejprve však přítomné přivítala vedoucí odboru kultury a památkové péče Mgr. Markéta Škrancová a následně všechny ve svém krátkém proslovu pozval starosta města Mgr. Martin Hrabánek na znovuotevření jednoho z Kumpanových děl, parku továrníka Ferdinanda Přibyla (později Benaru), které by se mělo uskutečnit 11. června.

   První polovina vyprávění paní doktorky byla věnována osudům Josefa Kumpána.

   Ten se narodil v r. 1885 v Mladé Boleslavi, kde se také začal učit u otce svému řemeslu. Poté jako volontér nastoupil do zahradnické školky v Jezeří a svá studia zakončil v letech 1904–1907 na Vyšší ovocnicko-zahradnické škole v Lednici na Moravě. Získat praxi odjel do zahraničí. Jeho kroky mířili zprvu do Paříže, kde se poprvé seznámil s projekčními kancelářemi, a poté našel působiště v Berlíně. Zde nejdříve vyhrál konkurs na inspektora Botanické zahrady a následně pracoval v zahradnickém ateliéru Jacoba Ochse, který měl pobočku i v Hamburku. Po vypuknutí první světové války se musel vrátit do vlasti a narukovat. Byl nasazen na srbském bojišti a v průběhu dalších bojů snad také upadl do ruského zajetí. Z fronty se vrátil s podlomeným zdravím a konce konfliktu se dočkal jako vojenský zeměměřič v Roudnici na Labem.

   Zde po válce také založil svoji první projekční kancelář (ateliér), který po čase přemístil do Prahy a nesl obchodní název Krásné zahrady. Svoji činnost propagoval vydáváním knih (Novodobé zahrady) a účastí na výstavách nejen v Československu, ale i v Německu. Za svůj profesní život navrhl 1400 zahrad a parků. Nejplodnější éra nastala v letech 1930 až 1939. Měl zakázky z celých Čech, avšak nejvíce jeho návrhů bylo realizováno v Praze a na území dnešního Středočeského kraje. Získával jak zakázky soukromé, tak i veřejné, čemuž mu dopomáhalo jeho působení v organizacích, jako byl Svaz spolků pro okrašlování a ochranu domoviny. Od r. 1932 na nich spolupracoval s místními staviteli a snažil se i využít služeb lokálních řemeslníků. Vyprojektoval především řadu vilových zahrad, zámeckých zahrad a veřejných parků, avšak navrhoval též užitkové zahrádky u menších domů či rekreačních objektů. Renovoval také díla svých předchůdců. Mezi jeho klientelu patřil i budoucí prezident Edvard Beneš (společenské místo v růžovně). K nejznámějším jeho realizacím patří zahrada u vily Čerychových v České Skalici z r. 1925. Z veřejných projektů lze zmínit Jubilejní sad ve Znojmě, Tyršovo koupaliště ve Dvoře Králové nad Labem, sadovou úpravu sokolského cvičiště v Třebíči, hřbitov v Otvovicích (urnový háj) či úpravy okolí a urnový háj u Sboru Církve československé v Dobrušce. Prožil období protektorátu i nástup komunistů a zemřel v r. 1961 v Praze.

   V druhé části své přednášky se přednášející zabývala realizacemi a návrhy, které se vztahovaly ke Slanému a jeho okolí.

   Z nich nesporně vyniká park továrníka Ferdinanda Přibyla u jeho vily a nedaleké přádelny v městské části zvané Kvíček. Kumpán pro továrníka začal pracovat již v 1937, avšak rozhodující pro tuto zakázku je až r. 1939. Podle dobových fotografií z archivu Vlastivědného muzea ve Slaném lze porovnat, jak se shodovala realizace projektu s architektovým návrhem. Výrazným prvkem se stal kdysi funkční akvadukt, kterých se v Čechách mnoho nezachovalo. Za socialismu park zčásti prošel proměnou. Byl zde třeba vybudován minigolf. V posledních letech však nebyl udržován a pro veřejnost se stal nepřístupným. Poté, co se dostal do majetku města, bylo rozhodnutu o jeho renovaci, která by ho přiblížila k původnímu stavu. Plán obnovy, do něhož však byly zakomponovány též potřeby současného návštěvníka, vypracoval Ateliér Krejčiříkovi.

   K jeho dalším pracím patřily: zahrada u vily Formánkových (Palackého čp. 1292), zahrada u vily továrníka Pály (Nosačická čp.1360) či návrh urnového háje na zdejším hřbitově. Spolupracoval s místním stavitelem Wilibaldem Hiekem. Pro slánské zákazníky navrhoval také zahrádky u rekreačních objektů ve Zbečně. Po druhé světové válce nabízel své služby také firmě ČKD (závodní rekreační sad a návrh parku oddechu). Je autorem úprav okolí domů čp. 1375, 1376 a 1544 v Navrátilově ulici. Záhadou zůstává, kde se nacházela zahrada pana Holuba, jejíž podobu známe pouze z Kumpánova návrhu. Snad podle altánku, který jí měl vévodit, se někdy najde na starých fotografiích.

   Závěr patřil hojným dotazům a nám poté nezbylo než poděkovat paní doktorce za seznámení se životem a dílem Josefa Kumpána. Doufáme, že se s ní opět někdy setkáme a představí nám další osobnosti zahradní architektury 1. republiky.

(Pavel Zděnovec)

O továrních komínech s Ing. Martinem Vonkou a Mgr. Michalem Horáčkem / sobota 12.2.2022

  Po delší pauze a v novém formátu byla v sobotu 12. února 2022 zahájena Slánská akademie volného času. Letošní ročník započal přednáškou Ing. Martina Vonky, Ph.D., a Mgr. Michala Horáčka „Tovární komíny ve městech i v krajině“, jež se zabývala jejich historii, současností i budoucností a speciálně se zaměřila na Slánsko.

  Studiu komínů se přednášející věnují jak ve svém volném čase, tak i v rámci své profesní činnosti. V letech 2016 až 2020 na půdě Českého vysokého učení technického pracovali na projektu Ministerstva kultury „Tovární komíny. Dokumentace – Ochrana – Nové využití“. Na nějž v současnosti navázala jejich podnikatelská aktivita s názvem fabriky.cz. Svým vzděláním se dobře doplňují. Jeden z nich je historik (studium dochované dokumentace v archivech) a druhý stavař (zaměření v terénu). V rámci své kulturně-historické činnosti vytvořili depozitář stavebních prvků ze zbořených komínů, plánují vybudování muzea továrních komínů a podílejí se u některých komínů na vypracování návrhů na prohlášení za kulturní památku. Pořádají přednášky pro veřejnost a v době pandemie se přesunuli na internet, na kterém vysílali on-line své povídání z vrcholku komínu. Jejich aktivit si všimla také některá média.

   Čechy patří mezi komínové velmoci. I přes mnohé demolice se na jeho území nachází nespočet továrních komínů, jak klasických zděných z cihel, tak i z jiných materiálů (především beton). První z nich na našem území vyrostly před 170 až 200 lety. Náležely k mnoha podnikům, mezi něž patřily cihelny, pekárny, lihovary či pivovary, a k dalším objektům, které bylo potřeba vytápět. Ve Slaném, přestože se jedná o malé město, jich bylo vybudováno hodně, což svědčí o jeho hospodářském rozkvětu v minulosti. Také zde se jedná o různé typy a některé z nich patří mezi unikáty. Betonové komíny, které v 2. pol. 20. stol. stavěl podnik Teplotechna, jsou zde zastoupeny v obou typech. Je to tzv. systém Z – tvárnice (Nemocnice Slaný) a tzv. systém T – skruže. Z cihlových jsou zajímavé tyto: komín hvězdicové teplárny (2. pol. 20.stol.), komín s vodojemem v areálu bývalého ČKD Slaný (1906) a komín ve tvaru šesticípé hvězdy Formánkova mlýnu, jehož stáří se odhaduje na sto let. Komínů s vodojemem se u nás zachovalo pouze dvacet a ten náš je jeden ze dvou, na nichž byl vodojem umístěn dodatečně. Postavila ho na počátku minulého století firma Antonín Dvořák – Karel Fischer z Letek u Libčic nad Vltavou.

    Druhá polovina přednášky byla věnována těmto tématům: stavba, demolice a nové využití již nepotřebných komínů. V části věnované stavbě byla pozornost upřena především na cihlové komíny z 19. století a počátku 20. století. Podle typu a barvy cihel lze přibližně určit dobu a stavitelskou firmu a stavbu poté případně zařadit do souvislostí. Ve starší době se stavělo z obyčejných cihel a později bylo užito speciálního zdiva (oblé cihly, komínovky). Firmy stavějící komíny proto také často vlastnily i cihelny. Dobu vzniku komínu lze také určit podle jeho tvaru. Ty nejstarší jsou většinou oktogonální. Od počátku 20. století se rozšířily komíny s kruhovým profilem. Při hledání stavitele je výbornou pomůckou také ornament. Na základě toho, komu byla stavba zadána, lze z určitého úhlu také sledovat problematiku národnostních sporů v tehdejším Českém království. Ve vnitrozemí, kde měli převahu Češi, získával zakázky většinou český podnik Dvořák – Fischer, a v Sudetech s převahou německého obyvatelstva stavěly komíny zase původně saské firmy, jejichž filiálky působily na území habsburské monarchie. Na Slánsku byl zastoupen jak oktogonální typ (pivovar Zlonice, 70–80. léta 19. st.), tak kruhový (Dvořák – Fisher, červená cihla, továrna na kůže, Zlonice, nebo saský Custodis z Vídně, žlutá cihla, Benar, Slaný, 1902).

   Následovalo vyprávění o zanikání komínů, kterému věnovali přednášející též svojí knihu „Tovární komíny. Pád ikony průmyslového věku“. Zaměřili se především na nedávnou demolici v areálu zaniklé přádelny Benar ve Slaném, avšak přiblížili také, jak se odstraňovaly komíny jinak než odstřelem.

   Závěr patřil druhému životu továrních komínů. Na mnohých místech, aby se předešlo jejich zboření, se hledá nové využití těchto jinak již nepotřebných monumentů industriálního věku. Mohou sloužit jako připomínka už zaniklých průmyslových staveb (Strupčice, připomínka cihlářství). Stávají se z nich rozhledny (Žatec) nebo galerie (Humpolec). Slouží k různým slavnostem jako tzv. zakouření (Břasy na Plzeňsku) nebo mávání vlajkami při oslavách 28. října (Žatec) či k uměleckým performancím (bývalý cukrovar Praha – Modřany). Někdy nastává nutnost zachovat komín jako hnízdo čápů nebo bývá prohlášen za kulturní památku. Je proto nutno jej zakomponovat do nové stavby. Zdařilý příklad najdeme v podobě obchodního centra v Opavě, naopak odstrašující způsob zvolili v jednom supermarketu v Chebu. Nový život komínů je také námětem další publikace našich hostů „Tovární komíny. Nové využití ikon průmyslového věku“. Samotné komíny, jak ukazuje inspirace ze zahraničí, samy o sobě mohou také přispět turistickému ruchu. Toho se chytili v Ostravě, kde vydali „Mapu tří živlů. Těžní věže, tovární komíny a věžové vodojemy ostravsko-karvinského revíru“.

   Svou přednášku ukončili hashtagem #kominytahnou a nám nezbylo, než jim poděkovat za zajímavé vyprávění a doufat, že k nám opět někdy zavítají.

(Pavel Zděnovec)

Slánská akademie volného času v roce 2022

 

V letošním roce bychom opět rádi pokračovali s přednáškami Slánské akademie volného času. Věříme, že se epidemiologická situace nezhorší a nebudeme muset program rušit či upravovat. Od letošního roku však změníme formát Slánské akademie. Ročník nebudeme rozdělovat do semestrů, bude začínat kalendářním rokem a přednášky a exkurze rozdělíme pravidelně do jednotlivých měsíců, s výjimkou letních prázdnin. Vzhledem k tomu, že přednášek bude méně, poplatek ve výši 200 Kč bude na celý rok.

 

První přednáška 16. ročníku Slánské akademie volného času

sobota 12. února • Ing. Martin Vonka, Ph.D., Mgr. Michal Horáček

Tovární komíny ve městech i v krajině. Historie, současnost i budoucnost továrních komínů se zvláštním zřetelem na Slánsko.

od 9:30 • Slaný, bývalý hotel Grand, salónek 2. patro