Výstava baroku v Berouně … představují se také obnovené Spitzerovy obrazy ze Slaného

Dávno je za námi polistopadová doba, kdy bylo žádané připravit výstavu sakrálních památek, které před tím neměly z ideových důvodů přístup do muzeí a galerií. I ve Slaném takové přehlídky „zakázaného ovoce“ proběhly. Avšak dnešní návštěvník hledá spíše jiné duchovní hodnoty a také zjišťujeme, že vztah k historii regionu se zejména u mladší generace rozvolnil. O to více potěší práce mladých kolegů z Muzea Českého krasu v Berouně, kteří se rozhodli zmapovat výtvarné dílo barokního malíře J. V. Spitzera (*1711, †1773) u příležitosti 300. výročí jeho narození. A protože Spitzer působil i na Slánsku, je na místě se u této výstavy a zejména u jeho díla na Slánsku zastavit. Toto připomenutí může být pro Vás také pozvánkou do Berouna; tamní výstava potrvá do 19. února 2012 a určitě stojí za návštěvu.

Spitzer působil i na Slánsku, nejprve jako freskař ve Vraném (1760), později ve Slaném, kde pracoval pro slánské františkány. Objev slánských Spitzerových barokních obrazů, které jsou v Berouně vystaveny, je svým způsobem kunsthistorickým detektivním příběhem. Slánský klášter byl v roce 1950 zrušen, řeholníci vyhnáni a konvent postupně devastován. Ale znalí lidé ze slánského muzea zachránili nejen konventní knihovnu, ale i obrazy, které uložili v muzejním depozitáři. V roce 1968 se slánské muzeum ve spolupráci s dr. Zorou Dvořákovou zasadilo o opravu čtyř obrazů, ale následující doba již obnově dalších pláten nepřála.
Když se autor těchto řádek začal zabývat dějinami slánského kláštera u příležitosti 350. výročí jeho založení, bylo třeba se opět zamyslet nad touto pozoruhodnou kolekcí. Následoval ikonografický rozbor, určení, o jakého františkánského světce se jedná, a odhad časového vročení. Shodou okolností v té samé době dr. Martin Mádl z Ústavu dějin umění AV ČR nalezl konvolut kreseb od J. V. Spitzera v Památníku národního písemnictví v Praze. A ejhle, ony to byly kresebné návrhy ke slánským obrazům určené k odsouhlasení objednatelem a následně jako podklad pro vlastní malbu.  Znali jsme tedy autora, upřesnili ikonografické určení, neboť jsem zaměnil sv. Didaca za sv. Petra z Alkantary, Spitzer měl na náčrtu jména světců poznamenána. Při dalším studiu historických pramenů byl nalezen zápis v klášterní pamětnici o tom, že kolekci pláten františkáni pořídili v roce 1766.

Poslední zásadní etapa patřila vlastní obnově děl. S restaurováním začaly akad. mal. Markéta Pavlíková a akad. mal. Lenka Helferová  v roce 2005, přičemž první byl na řadě obraz sv. Antonína Paduánského, příští rok následoval sv. Jan Kapistránský. Podle možností se pokračovalo po dvojicích – sv. František z Assisi a sv. Petr z Alkantary (na obrázku nahoře, 2008), sv. Bonaventura a sv. Didac (2009). Jako poslední přišel na řadu sv. Paschal Baylonský (detail rukou na obrázku vlevo, 2010).

A tak návštěvník může v Berouně porovnat Spitzerovy slánské práce s ostatními vystavenými obrazy. Zatímco u mnohých pláten, zejména těch z bývalého benediktinského kláštera Sv. Jana pod Skalou, je třeba u Spitzerova autorství připojit skutečně velký otazník, slánská plátna máme autorsky určena a archivně datována. To je pro poznání Spitzerovy tvorby podstatné. V rámci výstavy je přece jen třeba připomenout fakt, že se město Slaný o své památky, o svého Spitzera, postaralo, a to je vklad do pokladnice českého starého umění skutečně záslužný ( z článku psaného do Slánské radnice, Vladimír Přibyl)

Vánoční inspirace … výstava Joži Uprky

Joža Uprka – Evropan slováckého venkova, tak se jmenuje výstava ve Valdštejnské jízdárně NG … návštěvníka zaskočí ty barevné tóny, ta Uprkova barevná skvrna, se kterou vytvářel obraz …v tom šedivém prostředí poblíž Prahy to působí jako zjevení … a tak jsem dvě hodiny procházel výstavou a nakonec ocenil architektonické řešení emeritního ředitele NG Milana Knížáka … jemně zelené podtóny panelů dávají Uprkovým obrazům skutečně vyniknout. Osobně mě nejvíce zaujala Uprkova práce s barvou, některé obrazy představovaly hotový koncert … u Portrétu dvou dívek z ostravské galerie jsem postával dlouhou dobu a vychutnával ten jeho barevný cit a zároveň odvahu … a pak to byly secesní prvky … obraz Úvodnice z Velké, kde Uprka z barevného vjemu krojovaných žen upředl téměř ornamentální secesní rytmické rozvržení, mě zaujal nejvíce … a to i pro svou řemeslnou a výtvarnou kvalitu. Škoda, že nebyl vystaven Pohřeb, Uprkovo dílo, které ještě více rozvíjí secesní pojetí … A pak to byla zbožnost Moravanů. Když jsem se díval na Uprkovy literáty (Na kruchtě), tak jsem v duchu slyšel tóny varhan z první věty Slovácké svity Vítězslava Nováka … a modlitby dívek a poutní šum na několika plátnech poutí u sv. Antonínka. Postrádal jsem však jeho Nedělní ráno, malbu pastýře, který nemůže pro povinnosti do kostela, a tak rozjímá alespoň v tichu s modlitební knihou … Více než Jízda králů a Lanžhotské hody upoutalo Boží Tělo ve Velké … Při všem tom obdivu si návštěvník přirozeně uvědomuje, že pozdní dílo Uprkovo má své limity … jak trefně poznamenal kdysi V. V. Štech … před očima mu zmizel lid, jemuž tak rozuměl … a že se v závěru jeho tvorby objevuje malířská tvrdost … Tragické při tom je, jak postřehl Štech, že mu utekl skutečný život, který léta líčil… na rozběhlých jihomoravských polích hučí nyní motory, kolem projíždějí auta, šat jest uniformní a jenom v neděli obživuje stará barevnost na výjimečné slavnosti … (V. V. Štech Umění, 1932) … takže inspirace pro vánoční čas, přehlídka bude otevřena do 22. 1. 2012 … (Vladimír Přibyl)

Putování za sv. Anežkou Českou – 3. 12. 2011

V sobotu 3. prosince skončil podzimní semestr VI. ročníku Slánské akademie volného času návštěvou sídla Řádu křížovníků s červenou hvězdou u Karlova mostu na Starém Městě pražském. U zrodu tohoto řádu, jehož posláním je starat o nemocné a potřebné, stála sv. Anežka Česká. Letošní výročí 800 let od jejího narození se stalo jedním z podnětů této exkurse. Naše první kroky vedly do raně barokního chrámu sv. Františka, kde nás uvítal p. J. Ptáček, OCr.; Vladimír Přibyl přítomné seznámil s výzdobou kostela (na obrázku Jäckelova řezba Nejsvětější Trojice z hlavního oltáře). Měli jsme také možnost si prohlédnout křížovnický relikviář s jedním z nemnoha Anežčiných ostatků. Další zastávkou našeho putování se stala kapitulní síň v hlavní pozdně secesní budově, kterou nás provedl křížovnický klerik David Kučerka. Vedle bohaté obrazové galerie portrétů velmistrů řádu nás zaujala především fresková výzdoba stropu od slánského rodáka Josefa Navrátila, námětem byly výjevy z historie řádu křížovníků s červenou hvězdou (na obrázku sv. Anežka předává křížovníkům špitál). Závěr návštěvy pak patřil Muzeu Karlova mostu, v jehož prostorách bylo možnost spatřit jednak pozůstatky původního středověkého kostela a také jeden z pilířů Juditina mostu. (Pavel Zděnovec)