V sobotu 21. března 2026 měli posluchači Slánské akademie volného času možnost se v Městském kině ve Slaném opět setkat s Mgr. Janou Bělovou, Ph.D., kurátorkou historických sbírek Muzea hlavního města Prahy, jež je tentokrát seznámila s osudy nejstaršího zvonu v Praze.
Zvon,
který do konce druhé světové války visel ve věži Staroměstské radnice, byl
původně ulit pro benediktinský klášter v Břevnově a pocházel z r. 1313. V
pražských městech se do 20. stol. nedochoval starší a v rámci Čech se řadil
mezi pět nejstarších. Nechal ho zhotovit, jak dokládal nápis na něm, břevnovský
opat Benedikt z Nečtin a byl zasvěcen Svaté Trojici, Panně Marii a světcům
Vojtěchovi, Benediktovi a Vintířovi. Jeho hmotnost dosahovala téměř 3 tun.
Kdy se
dostal do Prahy, netušíme, ale na Staroměstské radnici je doložen až r. 1589,
kdy je zmiňován v Písni historické o Městech Pražských Blažeje
Jičínského. R. 1420 zpustošili klášter husité, kteří se na šest let zmocnili
jeho statků. Zda také odvezli zvon, anebo jej poté z ekonomických důvodů
prodali Starému Městu pražskému sami benediktini, se z pramenů nedovíme, ale
jako pravděpodobnější se jeví verze, že se stal kořistí přívrženců kalicha.
Na radnici byl zvon osazen napevno.
Rozezvučel se při úderech zprvu dvou kladiv a později pouze jen jednoho.
Nejdříve byl spojen s orlojem a poté s cimbály (z 18. stol.) a věžními
hodinami. V případě poruchy stroje se přistoupilo k ručnímu odbíjení. Zvon
vedle toho, že měřil čas (nejdříve staročeský, později německý), měl také
funkci signální v případě nebezpečí a svolával též členy městské rady na jejich
zasedání.
Své poslání plnil bez povšimnutí až do 1.
světové války. Tehdy došlo k rekvizicím zvonů, avšak ta se ho bezprostředně pro
jeho stáří netýkala. Přesto je až podivem, že zůstal zcela nepovšimnut a není
uveden ani v Katastru zvonů pro Prahu z r. 1915. Na světlo světa jej přivedl
až o dva roky později astronom a gymnaziální profesor Václav Rosický,
který o něm publikoval dva články, jeden v Památkách archeologických a
druhý ve Světozoru. Chtěl o něm psát i do Národní politiky, avšak na
doporučení zemského konzervátora, jenž se obával, aby tak nepřivedl
ke zvonu nežádoucí pozornost armády při další chystané rekvizici, tak neučinil.
Při té příležitosti vznikla r. 1917 také jeho jediná fotografie a byl pořízen
odlitek nápisu.
Za 2. světové války došlo znovu k rekvizicím
zvonů. Radniční zvon však byl pro své stáří zařazen do kategorie D, tedy mezi
nejcennější, jež měly být zachovány. Vypadalo to tedy, že přežije i další válku
bez úhony. Na jejím sklonku však vypuklo v Praze v květnu 1945 povstání a při
bojích s okupanty došlo také k značnému poškození Staroměstské radnice. Ta byla
jedním z hlavních center povstalců, což bylo příčinou toho, že se několikrát
ocitla pod palbou německé armády, což trvalo až do 8. května, kdy došlo v 16
hodin k uzavření příměří. Mezi ztrátami, které utrpěla, se řadí také zničení
zvonu. Nejprve byl poškozen střelbou a jeho osud dokonal požár radniční věže.
Utrhl se ze svého závěsu, prorazil několik dřevěných podlážek a jeho kousky se
později nalezly až na klenbách.
Fragmenty
zvonu se po válce dostaly do sbírek Muzea hlavní města Prahy. Tehdy byla také
snaha zvon obnovit. R. 1946 vytvořil sochař Karel Novák sádrový odlitek pláště
zvonu, který byl později vystaven v břevnovském klášteře. Práce na vytvoření
jeho funkční kopie zvonařem Rudolfem Manouškem ml. trvala i přes komunistický
puč v r. 1948 až do padesátých let, kdy byla patrně z ekonomických důvodů
zastavena.
V minulém roce se Muzeum hlavního města Prahy
rozhodlo v rámci oslav 80. výročí od konce 2. světové války připomenout i tento
zvon. Byly oskenovány jeho fragmenty a podle nich vytištěny na 3D tiskárně
kusy, které po sestavení vytvořily model zbytku zvonu ve velikosti 1:4.
Zjistilo se tak, že se ho po částech zachovalo přibližně 70 %. Našlo se
místo průstřelu a podle profilu žebra se dalo určit v jaké tónině byl naladěn.
Pro výstavní účely byl poté zhotoven model v jeho skutečné velikosti, který se
nakrátko nacházel v přízemí Staroměstské radnice a počítá se, že v ní bude
umístěn ve stálé expozici.
Na závěr
zbyl čas na dotazy posluchačů a nám nezbylo než poděkovat paní kurátorce za
zajímavou přednášku a těšit se, že mezi nás opět zavítá. Zájemcům o dějiny
zvonu, lze vřele doporučit krátká videa umístěná muzeem na YouTube, v nichž
také vystupuje.
(Pavel Zděnovec)
Žádné komentáře:
Okomentovat