S PhDr. Helenou Čižinskou u Panny Marie pod řetězem / sobota 27.4.2019

   První letošní exkurze Slánské akademie volného času v sobotu 27. dubna 2019 směřovala do Prahy. Tentokrát jsme zavítali s naší stálou pražskou průvodkyní PhDr. Helenou Čižinskou do johanitského kostela Panny Marie pod řetězem, v němž nás přivítal jeho rektor P. Filip Milan Suchán, O.Praem., který je kaplanem Maltézského řádu. Poté co jsme usedli do lavic, začala paní doktorka svůj výklad o tomto chrámu, který zajímavými informacemi doplňoval Otec Filip.
   Nejprve hovořili o dějinách a současnosti Suverénního vojenského a špitálního řádu sv. Jana Jeruzalémského z Rhodu a Malty, jak se řád johanitů nebo později maltézských rytířů dnes oficiálně nazývá. Jeho počátky spadají do poloviny 11. století, kdy kupci z italského Amalfi převzali v Jeruzalémě špitál při kostele sv. Jana Almužníka (Slitovníka). Záhy poté u něj vzniklo nové bratrstvo špitálníků, které si za svého patrona vybralo sv. Jana Křtitele. Zakladatelem řádu a jeho prvním velmistrem se stal později blahoslavený Gérard, kterému se podařilo získat r. 1133 potvrzení bratrstva papežem Paschalem II., jež se tak dostalo pod ochranu Svatého stolce. Za jeho nástupce Raymonda de Puy, taktéž blahoslaveného, se stal také společenstvím vojensko–rytířským, aby se podílel na ochraně poutníků do Svaté země. Tehdy se také jeho symbolem stal bílý osmihrotý kříž. Po pádu Akkonu v r . 1291 musel opustit Palestinu a dočasné útočiště našel na Kypru, na němž se jeho centrem stal hrad Kolossoi (Kolosi). V letech 1306 až 1309 postupně dobyl Rhodos, kde si vytvořil svůj první vlastní stát. Zde se udržel až do r. 1522, kdy po úporné obraně musel toto souostroví přenechat Turkům. V r. 1530 obdržel od císaře Karla V. Maltu, aby se nadále mohl podílet na obraně křesťanstva před expanzí Osmanské říše. Toho se zhostil úspěšně, když se mu podařilo ubránit r. 1566 tento ostrov při velkém obléhání osmanským vojskem a následně v r. 1571, kdy se jeho loďstvo zapojilo do bitvy u Lepanta, v níž se podařilo tureckou převahu ve Středozemním moři ukončit. Maltu ve své moci udržel řád až do r. 1798, kdy musel kapitulovat před Napoleonem Bonapartem. Další existenci řádu umožnil ruský car Pavel I., který se stal jeho velmistrem. Od r. 1834 jeho ústředí natrvalo sídlí v Římě a řád se věnuje zdravotnictví a charitě.

   Příchod johanitů do českých zemích je spojen s panováním českého knížete a krále Vladislava II. (I.), který se zúčastnil II. křížové do Svaté země. Někdy v letech 1156 až 1159 získali pozemek na předmostí Juditina mostu nedaleko od biskupského dvora, na kterém s přispěním králova kancléře, vyšehradského probošta Gervasia zde vznikla do r. 1168 jejich první česká komenda s konventem a kostelem Panny Marie pod řetězem na konci mostu. Ten byl postaven jako románská trojlodní bazilika, z níž se dodnes zachovaly fragmenty. V době vrcholného středověku započala její gotická přestavba, která však nebyla nikdy dokončena. Vznikl tak pouze presbytář a dvě věže. Po vypuknutí husitských válek se práce na kostele zastavily a centrum řádu v Čechách bylo přeneseno do Strakonic, kde od r. 1402 vlastnil hrad, a do Prahy se konvent včele s nejvyšším představeným řádu u nás vrátil až v r. 1694.* Dnešní kostel je tedy renesančně a barokně upraveným gotickým presbytářem nedokončeného chrámu. Na jeho barokní dostavbě na přelomu 17. a 18. století se podíleli Giovanni Batista Spinetti, Carlo Lurago a Santini Battista Spinetti. I přes stísněný prostor zaujme chrám svojí bohatou výzdobou a výbavou.
   Vlastní prohlídka poté započala u hlavního oltáře, který zdobí rozměrné plátno od Karla Škréty. Toto jeho významné dílo z r. 1651 bylo dříve interpretováno jako Madona žehnající maltézským rytířům v bitvě u Lepanta. Jak však paní doktorka upozornila, dnes se odborníci přiklánějí k názoru Jaromíra Neumanna, který po rozboru jeho ikonografie dal ve svém díle Škrétově obrazu nový název Panna Marie a sv. Jan Křtitel pomáhají maltézským rytířům při obraně Malty. Další Škrétovo dílo Stětí sv. Barbory jsme mohli vidět v kapli sv. Barbory a Nejsvětějšího srdce, která se nachází napravo od hlavního oltáře. Na epištolní straně se dále nacházejí: oltář P. Marie Matky Boží s pozdně renesančním obrazem neznámého mistra Matka Boží kojící Ježíška se svatým Janem Křtitelem a sv. Annou, který kostelu daroval převor Matouš Děpolt z Lobkowicz, oltář P. Marie Pomocné s kopií byzantské ikony Černé Madony a oltář sv. Kříže se sochami Jana Evangelisty a P. Marie od Jana Petry Wendy, který je autorem i dalších plastik v kostele. Na evangelijní straně se poté nachází kaple Panny Marie pod řetězem, kaple sv. Deodata z Gozza (P. Marie Bolestné) s Božím hrobem, v níž jsme spatřili obraz anglického johanity bl. Davida Gunstona, jenž byl umučen za vlády

Jindřicha VIII., a mřížemi uzavřenou kapli sv. Jana Křtitele, která sloužila také jako tresor řádového liturgického náčiní. V ní je na oltáři obraz Jana Křtitele, jak křtí Krista vodou z Jordánu od Michala Stevense ze Steinfelsu z roku 1660. Poslední kaple je poté zasvěcena Janu Nepomuckému a vchází se přes z ní do sakristie. Na závěr prohlídky jsme si v ní prohlédli zbytky středověkých fresek. V chrámu lze dále obdivovat bohatou štukovou výzdobu kleneb (nástroje Kristova umučení), velké množství náhrobníků a epitafů i nespočet heraldických památek (erby s trofejemi velkopřevorů Rudolfa Colloredo – Wallsee a Jana Václava Vratislava z Mitrovic). Návštěvníka také zaujmou v kněžišti vitráže, na nichž jsou zobrazeni zakladatelé a patronky řádu. Jeho zrak nesmí vynechat ani bohatě zdobenou barokní kazatelnu či varhany na konkávně projmuté kruchtě.
   Poté, co jsme s tímto chrámem důkladně seznámili, nezbylo než poděkovat Otci Filipovi za jeho zpřístupnění a dr. Čižinské za zasvěcený výklad. Těšíme se, že se s ní na podzim opět setkáme při prohlídce Vyšehradského hřbitova.
(Pavel Zděnovec)

* Jeho titul se v průběhu staletí měnil, nejprve stáli včele zdejší provincie preceptoři a mistři, poté od r. 1325 generální převoři a nakonec od r. 1626 velkopřevoři, kteří od r. 1881 mají též hodnost knížete.

Další fotografie PhDr. Přibyla zde.