Se sakristiánem Františkem Futerou u sv. Tomáše na Malé Straně / sobota 17.11.2018

   V sobotu 17. listopadu 2018 měli frekventanti Slánské akademie volného času možnost se zúčastnit letošní druhé pražské exkurze. Naše tamní průvodkyně PhDr. Hana Čižinská nám zprostředkovala prohlídku kostela sv. Tomáše a přilehlého kláštera augustiniánů – poustevníků na Malé Straně. Celým klášterním areálem nás provedl místní sakristián František Futera, který nás také seznámil s historií a pamětihodnostmi této památky.
   Nejstarší sakrální objekty v těchto místech – románský kostel sv. Tomáše a kaple sv. Doroty – jsou v pramenech poprvé doloženy k r. 1229 a náležely benediktinům. V r. 1285 založil Václav II. v tehdy Novém Městě pod Pražským hradem, jenž dnes nazýváme Malou Stranou, klášter augustiniánů. O rok později prostřednictvím krále došlo k převodu zdejších pozemků a patronátních práv nad oběma svatyněmi z benediktinského řádu na augustiniány. Ti již v té době započali s výstavbou nového chrámu v a k němu přiléhajícímu konventu. Výstavba se však značně protáhla. R. 1315 je dokončen presbytář kostela. V r. 1338 je poprvé připomínána kaple sv. Jakuba a sv. Filipa ve východním křídle kláštera. Kostel je dokončen až za vlády Václava IV. r. 1379, kdy je toto gotické trojlodí vysvěceno. Součástí nového komplexu se stala i kaple sv. Doroty a fragmentárně zůstal zachován i původní kostel sv. Tomáše.

   Středověký rozkvět kláštera ukončily husitské války, kdy již v r. 1420 došlo k vyhnání řeholníků, k zpustošení kostela i konventu a k zabavení jeho majetku městem. Od poloviny 15. století začínají pokusy o obnovení fungování kláštera a později též i o renovaci jeho poničeních budov, avšak prováděné již v renesančním slohu. V r. 1541 byl zasažen velkým požárem Malé Strany a Hradčan. Jeho rekonstrukce tak byla dovršena až na přelomu 16. a 17. století. V letech 1725–1731 se uskutečnila rozsáhlá barokní přestavba, jejíž pozdější etapu (od r. 1727) prováděl architekt K. I. Dientzenhofer. Klášter fungoval až do r. 1950, kdy byl řeholní život v něm násilně přerušen komunistickou mocí až do sametové revoluce, po níž byl opět v r. 1990 obnoven. Dnešní jeho osazenstvo má mezinárodní složení. Chrám Sv. Tomáše je v současnosti na Malé Straně jediným farním kostelem.
    Naše prohlídka začala v kostele, který si i přes barokní přestavbu zachoval své gotické jádro. Nejprve jsme si prohlédli trojlodí, kde jsme si mohli na bočních oltářích prohlédnout díla předních barokních malířů (Karel Škréta, F. X. Palko, I. Raab) a sochařů (J. J. Bendl, J. M. Brüderle, F. I. Weiss). Také nás zde zaujaly nástropní fresky s výjevy ze života sv. Augustina od V. V. Reinera. Poté jsme vstoupily do kaple sv. Doroty, jenž je nejstarší dochovanou částí kláštera a které dominuje pozdně gotický Krucifix. Je v ní pochovaná třetí manželka Jaroslava Bořity z Martinic, jejíž náhrobek jsme mohli také spatřit. Přes kapli jsme dostali do presbytáře kostela. Zde jsme se zastavili u hlavního oltáře, který zhotovil v letech 1730 až 1731 truhlář Karel Kovář. Zdobí ho kopie obrazů od P. P. Rubense, z nichž ten menší znázorňuje sv. Augustina na mořském břehu a ten větší zobrazuje Umučení sv. Tomáše. Originály jsou součástí expozice Národní galerie ve Šternberském paláci na Hradčanech. Jeho sochařská výzdoba je převážně dílem O. F. Quittainera a jeho syna J. A. Quittainera. Z jejich dílny pochází také kazatelna z r. 1731. Zaujmou zde také monumentální sochy církevních Otců od F. I. Weisse na jednom z bočních oltářů. Rainerovy fresky na stropě kněžiště zachycují scény ze života sv. Tomáše. Z presbytáře jsme vstoupili do chodby, která ho spojuje se sakristií. Jedna z nejstarších částí kostela pochází z poloviny 14. století a zdobí jí fragmentárně zachovalé středověké fresky. Její stropy s gotickým klenutím však vznikly až na konci 15. století a mříž, jež uzavírá její východní část je již renesanční. Odtud naše kroky směřovaly do sakristie, která je také gotická. Na první pohled nás zaujala žebrová klenba, která je podepřena jedním sloupem uprostřed místnosti. Stěny zdobí zbytky fresek z lucemburské doby. Součástí mobiliáře jsou raně barokní skříně, které zdobí portréty Jaroslava Bořity z Martinic a jeho třetí manželky. Nechybí zde ani obrazy, z nichž je alespoň nutno zmínit ten od Karla Škréty Očišťování P. Marie.

   Poté jsme již opustili kostel a další část prohlídky byla věnována samotnému klášteru. Přes ambit jsme prošli do kaple sv. Barbory. Ta byla původně zasvěcena sv. Jakubu a sv. Filipovi a dodnes si zachovala svoji pozdně gotickou podobu. Sloužila tehdy také jako kapitulní síň kláštera. Do jejích stěn jsou zasazeny četné náhrobky. V renesanci, kdy získala dnešní patrocinium, byl přistavěn presbytář, v kterém je umístěn oltář z 1. pol. 18. stol. s hlavním obrazem sv. Barbory a sv. Kateřiny v rozmluvě se sv. Rodinou od Josefa Heintze (cca 1596). Následovala prohlídka klášterní zahrady a míst, kde se nacházel jeho pivovar, jehož existence je doložena již ve středověku. Komplex konventních budov, které zahradu obklopují, dnes slouží jako luxusní hotel The Augustine.
   Na závěr jsme svou pozornost věnovali ambitu. Zdobí ho barokní obrazy v podobě lunet s vedutami jednotlivých augustiniánských klášterů (Dolní Ročov, Česká Lípa, Bělá pod Bezdězem, Domažlice, Zaječov) a mnoho náhrobníků, z nichž jeden patří anglické renesanční básnířce Alžbětě Westonii.
   Poté nám nezbylo než poděkovat panu kostelníkovi za jeho zajímavý výklad. Kdo chtěl vhodný suvenýr, mohl ještě zakoupit zdejší svatotomášské pivo. Tím byla návštěva tohoto zajímavého místa ukončena a nezbylo než se vydat domů.
(Pavel Zděnovec)

Další fotografie z exkurze zde.

S členy spolku Halda o sídlišti Kladno – Rozdělov / sobota 3.11.2018

   Dušičkové setkání Slánské akademie volného času v sobotu 3. listopadu 2018 v salónku bývalého hotelu Grand ve Slaném se věnovalo moderní architektuře. Členové kladenského spolku Halda Mgr. Roman Hájek a Ing. Alexandr Němec přijeli vyprávět o sídlišti s věžovými domy(Kladno – Rozdělov nebo také Vzorné Vítězného února) v Kladně, jenž je považováno za malý zázrak poválečného stavitelství. Nejprve však všechny přivítala Bc. Kateřina Stránská, referentka odboru kultury a památkové péče MěÚ Slaný, která též celé toto odpoledne odmoderovala.
   Jedním z problémů poválečného Československa byla bytová krize. Tu se v r. 1946 rozhodlo řešit ministerstvo práce a sociálních věcí s využitím hospodářské pomoci organizace UNRRA. Byla ustanovena meziresortní komise pro bydlení pod vedením architekta Karla Piláta a vznikl program vzorných (vzorových) sídlišť, které měly být vystavěny v Mostě, Ostravě a Kladně. Jejich podoba byla inspirována koncepcí Zahradního města, jak jí navrhl Ebenezer Howard.
   Po objevení černého uhlí v r. 1846 se jedním z průmyslových center českých zemích stalo také Kladno, kde vedle dolů začaly vznikat též ocelárny a železárny. Poválečná orientace na těžký průmysl lákala do města nové pracovní síly, které bylo potřeba někde ubytovat. V r. 1946 bylo tedy rozhodnuto o výstavbě nového sídliště mezi Kladnem a Rozdělovem na pozemcích, které město vykoupilo od kladenského velkostatku již v 30. letech, avšak jejich dřívějšímu zastavění zabránila hospodářská krize a následně válka. Investorem stavby se stala Báňská a hutní společnost a její realizací byli pověřeni architekti Miroslav Koněrza, Emil Kovařík, Václav Hilský a Josef Havlíček.

    U osoby hlavního architekta, kterým byl Josef Havlíček (*5.5.1899, +30.12.1961) se přednášející krátce zastavili, aby nám přiblížili jeho životní osudy. Krátce po dokončení studia vzbudil pozornost odborné veřejnosti svým návrhem přemostění Nuselského údolí (1927). V letech 1929–1934 vznikla podle projektu, který vytvořil spolu s Karlem Honzíkem, první pražská výšková budova, palác Všeobecného penzijního ústavu, který je dnes známý jako Dům odborových svazů. Podílel se také na vzniku městské čtvrti Labská kotlina v Hradci Králové a dalších projektech. Věžové domy na sídlišti Kladno – Rozdělov se staly posledními postavenými stavbami za jeho života. Z nerealizovaných děl si lze dále připomenout studijní skicu sídla OSN v New Yorku či soutěžní návrh na novou radnici v Torontu. Ve Slaném mělo podle jeho návrhu ze 40. let vzniknout krematorium. Členové spolku Halda se ujali péče o hrob této polozapomenuté osobnosti a iniciovali přejmenování zmíněného kladenského sídliště na Sídliště architekta Havlíčka, ke kterému mu by mělo dojít v příštím roce.
   Budování sídliště započalo výstavbou tzv. Dvouletkové části, poté co byl r. 1947 vytvořen Spolek pro vzorné sídliště a položen základní kámen. Podle plánu mělo být v letech 1947 až 1948 vybudováno 306 bytů. Avšak nedostatek materiálu a pracovních sil způsobil, že ke kolaudaci prvního domu došlo teprve v r. 1949 a tato část sídliště byla dokončena až v r. 1951.
   Další etapu jeho výstavby poznamenala změna politického systému, která přinesla také zásahy do stavebnictví. V r. 1949 vydalo ministerstvo techniky vyhlášku o závazných typech obytných domů a tak bylo nutno změnit plán výstavby. Nové domy splňující její požadavky se začaly stavět od r. 1951 a Spolek pro vzorné sídliště byl transformován na jeho koordinační komisi. Tato fáze výstavby trvala až do r. 1957, přičemž stavitelem se stal Místní národní výbor v Kladně.

   Výjimku z typové výstavby tvoří šest věžových domů postavených v letech 1953 až 1957, které navrhl Josef Havlíček v novoklasicistickém stylu. Vzorem se pro něho stal francouzský architekt Auguste Perrot, který je považován za průkopníka betonové architektury. Jádro domů tvoří železobetonový skelet, který je vyzděn cihlami. Fasády byly zhotoveny pomocí obkladů z keramických materiálů a břízolitu. Jejich výzdobu dotváří 12 keramických domovních znamení se zvířecími motivy z r. 1954 od sochařů Marty Jiráskové, Břetislava Bendy, Mary Durasové, Martina Reinera, Bedřicha Štefana a Hany Wichterlové. Domy měly vybudovaný neobvyklý topný systém, který se podobal dnešnímu podlahovému vytápění. K jejich vybavení patřily společné prádelny s kulisovými sušárnami a protiatomové kryty. R. 1987 byly prohlášeny za kulturní památku a spolek Halda se snaží o to, aby v části jednoho z nich bylo zřízeno Muzeum věžových domů.
   Výstavba sídliště se protáhla až do r. 1976, kdy bylo dokončeno hlavní náměstí. Na něm se nacházel v té době luxusní obchodní dům Siréna, který byl otevřen v r. 1956. Stojí zde také experimentální dům, zvaný tak pro svou, na tu dobu nezvyklou stavební konstrukci. Náměstí měly zdobit dva sloupy se sochami horníka a hutníka v duchu socialistického realismu a kašna. K občanské vybavenosti sídliště zprvu patřily vedle obchodů také dvoje jesle, dvě mateřské školky a jedna základní škola. V osmdesátých letech přibyla ještě jedna základní škola.
   Na závěr přednášející zodpověděli četné dotazy posluchačů a nám nezbylo než poděkovat za zajímavé vyprávění. Všem poté nelze než doporučit jimi napsanou knihu Sídliště Kladno – Rozdělov / Historie, architektura, urbanismus a všední život /, kterou spolek Halda nedávno vydal a jež se řadí po bok publikací (Paneláci, Experimentální sídliště Invalidovna, Sídliště Solidarita), které se zabývají fenoménem moderních sídlišť.
(Pavel Zděnovec)