S Magdalenou Kracík Štorkánovou o technice mozaiky a díle V. Foerstra v Dolíně – sobota 15.9.2018

  V sobotu 15. září 2018 jsme se sešli v salónku bývalého hotelu Grand ve Slaném na zahájení dalšího ročníku Slánské akademie volného času, který otevřela přednáška sochařky, mozaikářky a restaurátorky MgA. Magdaleny Kracík Štorkánové, Ph.D. „Technika mozaiky a dílo V. Foestra v Dolíně“. Nejprve však všechny přivítala Mgr. Markéta Škrancová, vedoucí odboru kultury a památkové péče MěÚ Slaný, a těm, kdo vypracovali ročníkovou práci minulého běhu akademie, předal Ing. Pavel Bartoníček, uvolněný člen rady města Slaného, spolu s přednášející diplom a malý dárek. Ta se poté ujala slova.
   Nejprve definovala z několika úhlů pojem mozaika. Seznámila nás s postupem její tvorby, použitým materiálem (kameny, sklo, keramika) a nástroji (kladivo, utínka), které se od starověku nezměnily. Dozvěděli jsme se, že se již u nás mozaikové sklo nevyrábí a musí se dovážet z Itálie, kde je jeho produkce koncentrována v Benátkách, což prodražuje restaurování starých mozaik. Z něho vytvořené mozaiky se skládají z pravidelných kostiček, z nichž na výrobu jsou nejnáročnější zlaté nebo stříbrné tessery, jejichž vznik nám také přiblížila.
   Poté nás seznámila s činností spolku pro techniku mozaiky Mozaikart, jehož je členkou. Ten se zabývá pořádáním workshopů a kurzů pro veřejnost, restaurováním, transferem a průzkumy starých mozaik, ale i realizací nových děl. Přednášející nám představila některé ze své vlastní tvorby. Nejvíce se však rozhovořila o snaze spolku o zachování prací jejích předchůdců. Jsou jimi třeba mozaika „Slunce“ od akad. mal. Elišky Rožatové z demolovaného Hotelu Praha (1980–1982), mozaika „Člověk dobývající nové horizonty vesmíru“ Saura Ballardiniho v Ústřední telekomunikační budově v Praze (1980), mozaiková výzdoba s motivem korálových rybek od akad. malíře Lapáčka v interiéru plaveckého areálu Klíše v Ústí nad Labem (1980) či mozaikou pokryté stěny hrobky Ditrichů v Krásné Lípě (1889).

   Další část její přednášky patřila dějinám mozaikářství v Čechách a osobnosti Viktora Foerstra. Nejstarší mozaikou na našem území je Poslední soud na Zlaté bráně katedrály sv. Víta na Pražském hradě z let 1370 až 1371. Další poté vznikly až na sklonku 19. století. Tehdy také došlo v r. 1890 k sejmutí svatovítské mozaiky, která byla silně poškozena bouřkou. Mozaika byla rozdělena do 274 částí a její sejmutí provedla firma Neuhauser Innsbruck, kde působil mozaikář Luigi Solerti. Její navrácení na původní místo poté provedl r. 1910 se svými spolupracovníky Viktor Foerster (Förster).
   Tento český malíř a mozaikář se narodil 26. srpna 1867 na Novém Městě v Praze. V jeho nábožensky založené rodině se dědilo hudební nadání. Otec Josef Förster i starší bratr Josef Bohuslav Foerster byli hudební skladatelé. Viktora Foerstera múzy přivedly k výtvarnému umění. Vyučil se zinkografem a své vzdělání dokončil r. 1896 absolvováním Akademie výtvarných umění v Praze. Je autorem několika křížových cest. K mozaikám ho přivedl r. 1902 pobyt v Itálii, kde se podílel spolu s beuronskými mnichy pod vedením pátera Petra Desideria Lenze na výzdobě hrobky sv. Benedikta z Nursie a sv. Scholastiky v klášteře Monte Cassino. V Praze poté otevřel mozaikářskou dílnu. Jeho tvorba byla zprvu ovlivněna beuronským uměním, později však v mozaikách uplatnil svůj svébytný styl. Zdobí jak stavby církevní (kostel P. Marie Sněžné na Novém Městě pražském, Růženecký kostel v Českých Budějovicích, klášter Emauzy, baziliku N. P. Marie na Hostýně, klášter Hájek a další), tak i světské (hotel Evropa na Václavském náměstí v Praze). Životní pouť umělce náhle ukončila v r. 1915 zhoubná nemoc a vedení dílny byla nucena se ujmout jeho manželka Marie Viktorie roz. Jesenská (1867–1952), kterou tomuto umění vyučil manžel. Nejprve bylo potřeba dokončit zakázky započaté zesnulým, avšak po stabilizaci podniku započala samostatnou tvorbu. S jejím dílem je možno setkat nejen v Praze (Svatovítská katedrála, vyšehradský Slavín, Městská knihovna aj.), ale i na dalších místech naší vlasti (Roudnice nad Labem, Chrudim, Semtín, Klatovy, Litoměřice aj.), na kterých spolupracovala s předními českými výtvarníky. Po dlouhou dobu byla jejich dílna jediná v Čechách a manželé jsou považováni za zakladatele českého muzívního umění.

   Po přestávce na kávu se naše pozornost obrátila na kostel sv. Šimona a Judy v Dolíně u Slaného. Počátky kostela se datují do 14. stol., kdy byl vystavěn v gotickém slohu. V průběhu staletí byl několikrát přestavován. Poslední velká úprava proběhla v r. 1908, kdy dostal secesní výzdobu. Z té doby je také mozaika Viktora Foerstra Trůnící Kristus jako Dobrý pastýř s ozdobným ornamentem v tympanonu hlavního portálu kostela, která vznikla podle jeho vlastního návrhu. Spasitel světa jako soudce Posledního soudu sedí na trůně, pravou rukou přidržuje na klíně ovečku a v levé drží pastýřskou hůl. Jedná se o umělcovo svébytné dílo bez vlivu beuronské školy. Stav mozaiky není dobrý a potřebuje restaurátorský zásah.
  Závěr přednášky byl vyhrazen dotazům a nám poté nezbylo než poděkovat paní restaurátorce za zajímavé povídání. Všem lze nakonec doporučit právě probíhající výstavu „Současná česká mozaika“ v Chodovské tvrzi v Praze 4 – Chodově, na kterou nás pozvala.     
(Pavel Zděnovec)

Další fotografie z přednášky zde.