Podzimní
semestr 10. ročníku Slánské akademie volného času započala přednáška
jezuitského kněze,
Řád jezuitů (Societas Iesu) založil r. 1534
v Paříži sv. Ignác z Loyoly. Ti, kdo do něj jako první vstoupily, se zavázali
ke slibu chudoby a naprosté podřízenosti římskému papeži, který v osobě Pavla
III. jeho existenci potvrdil bulou Regimini militantis ecclesiae o šest let
později. Jeho posláním se stalo především vyučování na všech typech škol,
členové však vykonávali také misijní činnost, dávali exercie a konali kázání,
vypomáhali v duchovní správě nebo výjimečně vedli vlastní fary. Významnou roli
sehrál v období protireformace, kdy mimo jiné také výrazně obohatil barokní
kulturu ve všech jejích oblastech. Někteří jeho příslušníci také působily na
poli vědy. Soumrak řádu nastal v době nástupu osvícenství, kdy byl nakonec pod
nátlakem některých evropských vladařů papežem Klementem XIV. v r. 1773 dočasně
zrušen. Zachován zůstal pouze v Prusku a Rusku, kde byl oficiálně znovu
potvrzen v r. 1801 a jeho celosvětová působnost byla obnovena o třináct let
později. Dnes je nejpočetnější katolickou mužskou řeholní kongregací na světě.
Do českých zemích vstupují jezuité v r.
1556, kdy se skupina 12 členů řádu usazuje ve zpustlém klášteře dominikánů u
kostela sv. Klimenta na Starém Městě pražském. Zde založená kolej nazvaná
Klementinum se postupem času proměňuje do podoby, kterou známe dnes. Přicházejí
na pozvání krále Ferdinanda I. a hrstky katolické šlechty do země, jejíž
obyvatelstvo je převážně nekatolického vyznání. Jejích posláním je výuka,
misijní a kazatelská činnost, jenž má přivést věřící zpět do lůna katolické
církve. Později tato kolej získává postavení na úrovni univerzity. Ještě během
16. st vznikají řádové domy v Plzni, Třeboni, Borovanech, Českém Krumlově,
Krupce, Chomutově a Jindřichově Hradci, na Moravě v Olomouci a v Brně. Po
vypuknutí stavovského povstání je řád vyhnán ze země. Vítězství katolíků nad
protestanty na Bílé hoře však umožní jejich návrat zpět. V době protireformace
nastává rozkvět Tovaryšstva, které své působení prostřednictvím nově
zakládaných kolejí a rezidencí rozšiřuje do dalších míst Čech, Moravy a
Slezska. R. 1623 vzniká oddělením od rakouské samostatná česká provincie
jezuitů. V letech 1622 – 1638 je jim panovníkem svěřena i Univerzita Karlova.
Významně se podíleli na opětném pokatoličtění Čech a dobové cenzuře, což do
současnosti vyvolává negativní vztah částí české společnosti k tomuto řádu. Za
vlády Marie Terezie byl řád zrušen, přestože sama panovnice byla Tovaryšstvu
příznivě nakloněna a obyvatelstvo měst, v nichž působily, se tomu bránilo. Do
českých zemích se jezuité vrátily až v druhé polovině 19. století. Dnes působí
v těchto komunitách: Praha, Brno, Olomouc, na Svatém Hostýně a do nedávna v Českém
Těšíně. Jejich současným posláním je pastorační práce mezi studenty a ve
farnostech, vyučují, pořádají duchovní cvičení, tak jak je zavedl sv. Ignác z
Loyoly a působí v médiích.
Jelikož v samotném městě Slaný a ani v jeho
přímém okolí nevznikl žádný jezuitský řádový dům, vymezil přednášející pro
svoji přednášku pojem Slánsko šířeji a zahrnul pod něj prostor tvořící kdysi
Slánský kraj. Záhy poté, co přišli jezuité do Prahy, začali vykonávat misijní
činnost na panstvích, kam je jejich majitelé pozvali. Vykonávali ji ve
dvojicích – kněz a jeho fámulus. Místem, kde takto působily, bylo také Smečno,
jehož tehdejší majitel Jaroslav Bořita z Martinic se rozhodl provést na svém
panství rekatolizaci. První statek, který jezuité získaly před Bílou Horou, byla
Přední Kopanina, kde se nachází románský kostel sv. Máří Magdaleny, a v r. 1573
si jej nechali zapsat do zemských desek. V pobělohorské době r. 1623 kupuje
jezuitská kolej u sv. Klimenta od Otty Jindřicha z Vartenberka panství
Tuchoměřice a zdejší šlechtické sídlo se proměňuje na řádovou rezidenci. R.
1645 kolej kupuje pro seminář sv. Václava Středokluky a o čtyři roky později
získává z dědictví Jaroslava Bořity z Martinic Okoř s podmínkou, že z výnosu
tohoto statku budou v semináři studovat bohosloví tři mladí muži ze smečenského
panství. Všechen tento majetek zůstal v držení řádu až do jeho zrušení v 18. století.
Na závěr zodpověděl Mgr. Herold četné dotazy
nejen na historii a současnost řádu, ale i na jeho působení v něm. Zmínil se
přitom také o své spolupráci s Českou televizí, pro kterou ve spolupráci s
režisérem Otakárem M. Schmidtem připravil několik dokumentárních filmů s
náboženskou tématikou. Poté nám nezbylo než milému hostu poděkovat za velice
zajímavé vyprávění, popřát mu mnoho úspěchu v jeho doktorském studiu a těšit
se, že snad někdy v budoucnu opět mezi nás zase zavítá. (Pavel Zděnovec)
Další fotografie zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat