V sobotu 25.
dubna 2015 pokračoval v rámci Slánské akademie cyklus přednášek o čínské
kultuře, tentokrát přijela PhDr. Zlata Černá (Česko-čínská společnost)
vyprávět o milostných příbězích v lidové tradici.
Naše přední
sinoložka však nejprve vzpomenula na to, jak se do Náprstkova muzea dostala
sbírka čínského umění malíře Ludvíka Kuby, kterému a jeho vztahu k našemu městu
je věnována nově instalovaná výstava Ludvík Kuba a Slaný v Galerii Ludvíka Kuby
v Březnici. Na její přípravě se podílel i PhDr. Vladimír Přibyl, který předal
Zlatě Černé katalog této výstavy.
Poté se již Dr.
Zlata Černá věnovala vlastnímu tématu svého vystoupení. Nejprve se zmínila o
tom, že vysoká literatura staré Číny neznala příběhy o lásce, které by končily
tragicky. Vyskytovala se v ní melancholie a smutek z konce manželského soužití.
Následně se věnovala postavení ženy v čínské společnosti. Ta byla vždy
patriarchální a žena v ní proto zastávala druhořadé místo. Přesto však oproti
jiným společnostem měli ve staré Číně poměrně velkou volnost a vyskytovaly se v
ní proto … „generálky, vědkyně a umělkyně“.
V lidové tradici se poté objevují ženy
bojovnice. To dokumentovala převyprávěním dvou příběhů – legenda o Mu Lan a
vyprávění o rodině Jang.
Prvý příběh
vypráví o dívce, která se nechala odvelet do vojska místo svého starého otce. V
mužském přestrojení dosáhla velitelského postu a po skončení dvanáctileté
služby se rozhodla vrátit domů. Předtím jí přijal panovník, který jí hodlal
svěřit nějaký úřad, ale ona toužila pouze po návratu a tak ji obdaroval na
cestu velbloudem. Na cestě jí doprovázejí její bojovníci, kteří až poté, co se
doma v dívčí komnatě ustrojí do ženských šatů a nalíčí se, seznají, že po celou
dobu válčili po boku ženy. V umění jsou zobrazovány tyto výjevy: Loučení s
rodinou, Mu Lan – velitelka, Mu Lan s velbloudem, návrat domů. Druhý příběh je
o tom, že za války odejdou všichni mužští příslušnici rodu Jang bojovat a doma
zůstanou jen ženy. Vesnici, v které žijí, přepadnou nepřátelé a nezbývá tedy
nic jiného, aby se vetřelcům postavily. Ženy se ozbrojí a bojují s nepřítelem.
Tragické
milostné příběhy čínské literatury vyprávějí podobně jako ty evropské o ostrém
střetu člověka se společností. Jejich hrdinkami jsou „silné ženy“ a „slabí muži“,
jejichž vztah pro nepřejícnost okolí končí tragicky. Obsah některých z nich,
které vyšli ve výboru ze staré lidové poezie pod názvem Zpěvy od Žluté řeky, jenž přeložil a přebásnil Jaromír Vochala, nám
také přiblížila dr. Černá. Prvým takovým příběhem patřícím ještě do čínské
mytologie je vyprávění o Nebeské přadleně
a Pasáčkovi. Existuje ve dvou
verzích, z nichž ta starší je stručnější. Obě vyprávějí o pasáčkovi, který se
zamiluje do dcery Nebeského císaře. Ve starší verzi na jejich milostný vztah
přijde císař a navěky je oddělí. V druhé je Pasáček sirotkem, kterého vychovává
jeho starší bratr, jehož manželka ho vyžene a z dědictví po rodičích mu dá
pouze starého buvola. Pasáček pozoruje, jak se koupe Nebeská přadlena, která na
zem sestoupila se svými společnicemi. Ukradne ji suknici, poté se do sebe
zamilují, mají rodinu. Císař však vztahu nepřeje a donutí dceru k návratu.
Pasáček s dětmi vystoupí v kůži buvola na nebesa. Aby nemohli být spolu,
Nebeská císařovna vytvoří Stříbrnou řeku (Mlíčnou dráhu), která manžely na věky
rozdělí. Pouze jednou do roka postaví straky přes řeku most a oni se mohou
setkat. Ten den se slaví jako svátek žen a dívky se modlí za šťastné
manželství.
Druhým je
tragický případ mladé ženy, která je provdaná za drobného úředníka. Manželé se
milují, ale jejich vztahu nepřeje manželova matka, u které žijí. Ta ženu trápí,
když je její manžel na služebních cestách, a nutí syna k rozvodu, protože si
pro syna přeje „lepší partii“, kterou je dcera jejího souseda. Poslušný syn matce
vyhoví a ženu pošle k její rodině, avšak tajně jí slíbí, že až se situace
uklidní, povolá jí znovu k sobě. Žena se tedy s hanbou vrátí domů a její rodina
je rozhodnuta jí znovu provdat. Než však dojde k nové svatbě, žena oděná ve
svatebních šatech a nesená ve svatebních nosítkách poprosí o to, aby se mohla
pomodlit, a na mostě skočí do vody a utopí se. Když se o tom dozví její bývalý
manžel, tak se oběsí.
Krátké
úryvky z toho to příběhu nám dr. Zlata Černá přečetla. Další příběh se nám jeví
jako pohádkový a vypráví o bílém a zeleném (černém) hadu. Je o buddhistickém
mnichovi, který odhalí, že jistý lékárník žije s „ne-člověkem“ a rozhodne se jejich svazek zničit. Žili dva hadi –
bílý a zelený, kteří meditací dosáhnou toho, že se promění v lidi – dvě krásné
dívky. Na jezeře vstoupí do loďky lékárníka a bílá paní se za do něho zamiluje.
Žije s ním a zelená paní jí dělá společnici; do života však vstoupí mnich,
který pozná, že nejsou lidé. Ten lékárníka přesvědčí, aby ženu sledoval v
poledne, kdy se na krátko promění v hada. Ten poslechne, a když spatří, jak se
mu manželka proměňuje v hada, zemře. Bílá paní se vydá do západního ráje,
kde získá lék, a manžela přivede k životu. Zakrátko k nim mnich znovu přijde,
když je bílá paní těhotná a odvede lékárníka do kláštera. Bílá paní se pro něj
vypraví a lékárník uteče z kláštera. Na mostě prosí lékárník bílou paní o
odpuštění. Její společnice zelená paní chce lékárníka proklát mečem, avšak bílá
paní jí to nedovolí a manželu odpustí. Bílá paní poté porodí syna. Poslední
mnichova návštěva se odehraje, když je bílá paní oslabena šestinedělím, a
podaří se mu jí zabít. Bílá paní je pochována pod pagodou. Zelená vychová
jejího syna, který nakonec přivede matku opět do života.
Čtvrtý
příběh, který se podobně jako předchozí hraje v tradičním čínském divadle,
pojednává o starém muži a jeho rozmazlené dceři. Ta milovala studium a byla
sečtělá. Rozhodla se proto, že se jako chlapci vydá na studijní cestu a otce
přesvědčila, aby k tomu svolil. Studenti tehdy cestovali po soukromých školách
po celé Číně, než mohli složit úřednickou zkoušku. Dívka v mužském přestrojení
se tedy se svou společnicí vydala na podobnou cestu a při studiu bydlela se
studentem, který za celou dobu nepoznal, že je žena. Po roce studia se vracela
domů a její spolubydlící se nabídl, že jí doprovodí domů. Dívka stále jako
chlapec vyprávěla studentovi, že má sestru, kterou by si mohl vzít. Když dojde
domů, zjistí, že již otec má pro ni vyhlédnutého ženicha. Zatím studentovi
dojde, kdo byl jeho „přítelem“, a milenci se setkají. Rozloučí se. Dívka v den
svatby, kdy přinesou svatební nosítka, si přes červený svatební šat navleče
bílý (tzn. pohřební) spáchá sebevraždu. Mladík podlé jedné varianty spáchá
sebevraždu na jejím hrobu (a poté z mohyly vyletí dva motýli), anebo podle
druhé se oběsí.
Poslední
příběh o lásce mezi mužem a ženou, který jsme mohli vyslechnout, se odehrává na
císařském dvoře. Nový panovník se rozhodne vytvořit svůj harém, a proto vyšle
úředníka s malířem, aby vyhledal vhodné dívky a nechal pro něj udělat jejich
portréty. V jedné provincii však žila krásná, ale chudá dívka, která nemohla,
ale ani nechtěla zaplatit úředníkovy za svůj obraz. Ten proto nechal udělat
záměrně ošklivý portrét, aby císař dívku nevybral. Ta se však na panovníkův
dvůr přesto dostane, avšak jako konkubíně její na dvoře vyhrazeno poslední
místo. Jednou však císař přijde do paláce, kde dívka bydlí a zamiluje se do ní.
Úředník uteče ke kočovníkům a dosáhne toho, že jejich chán požádá císaře o ruku
jedné z čínských princezen, jinak že s ním povede válku. Panovníkovy konkubíny
měli postavení princezen a úředník proto chána přesvědčí, aby právě požadoval
tu dívku. Ta se tedy musí k němu vypravit, ale na hranicích spáchá sebevraždu
utopením.
Čas
sobotního dopoledne rychle uplynul a naše setkání s Dr. Černou muselo
skončit. A nám nezbylo, než jí poděkovat za milou návštěvu a těšit, že s ní
opět někdy otevřeme některou další kapitolu z čínské kultury. (Pavel Zděnovec)
Několik fotografií ze setkání zde
Žádné komentáře:
Okomentovat