Čínská poezie 10.-13. století / další setkání s PhDr. Zlatou Černou – sobota 25. října

V sobotu 25.10.2014 jsme měli v bývalém slánském Grandu možnost opět vyslechnout přednášku naší přední sinoložky PhDr. Zlaty Černé (Česko-čínská společnost), jež se tentokrát rozhodla pohovořit o čínských básnících 10.-13. století. Nejprve se však krátce zmínila o výstavě Poklady staré Číny, která se koná do 9.11. v Císařské konírně Pražského hradu.
První literární díla v Číně vznikla již za dynastie Čou, kdy bylo sepsáno pět klasických knih konfuciánského kánonu. Od počátku našeho letopočtu začíná v tvorbě převládat lyrická poezie nad epikou. Ta ztrácí své postavení ve vysoké kultuře, protože autoři z řad tehdejší inteligence jí začínají pohrdat, a tak nové epické romány většinou s pohádkovými a fantastickými náměty vznikají již pouze jako projevy lidové kultury. Vzdělanci dávají přednost lyrice, v níž oceňují pravdivost literárního díla, jež je dána tím, že zachycuje autentické prožitky autora. To vyhovuje jak stoupencům konfucianismu, tak zen – budhismu. Za dynastie Thang dochází k rozkvětu básnické tvorby, která je podporována císaři, z nichž někteří jsou také literárně činní. Tvorba literatury je požadována také po státních uřednících, ktěří musí prokázat při císařských státních zkouškách mimo jiné i schopnost složit nějakou báseň. Lyrika se stává projevem vznikající velkoměstské kultury. Rejstřík básnických forem je obohacen o texty k písním. Nejprve začali básníci skládat texty, které poté nějaký skladatel zhudebnil. Někdy to však byla tatáž osoba. Avšak později se tento proces obrátil a uměním bylo na známé melodie vytvářet stále nové texty. Ty poté profesionální zpěvačky za doprovodu bubnů a strunných nástrojů zpívaly nejprve v čajovnách a na tržištích rušných měst, později v palácích úředníků a na císařském dvoře.

Dr. Zlata Černá poté obrátila svou pozornost právě na tvůrce tohoto druhu poezie z časů dynastií Thang a Sung. Četla nám ukázky z dvousvazkového výboru děl těchto básníků, které pod názvy Jara a podzimy a Devět básníků ze staré Číny připravila s Janem Vladislavem pro vydavatelství BB art. Některé básně poté přednesla také v originále. Nejdříve se věnovala tvorbě tří poetů a to Li Jü ( Li Chou – Ču ) (937-975), Su–Š´(Su Tung – Pcho) (1036-1101 ) a Sin Čchi–Ťi (1140-1207). Li Jü byl poslední panovník dynastie Jižních Thangů, který se proslavil také jako básník. Nejznámnější z jeho tvorby jsou básně, které napsal na sklonku života, kdy žil v zajetí na dvoře Severních Sungů. Básník Su–Š´ se narodil v zchudlé, ale vzdělané rodině statkářů v Šu (S´–čchuanu ) a psal již v deseti letech. Byl zručný kaligraf, malíř květin a ptáků a výborný esejista. Jako většina poetů se stal státním úředníkem, avšak byl několikrát falešně obviněn, a proto vyhnán do exilu. Provedl reformu v tvorbě lyrických písní č ( cch´), jejichž náměty rozšířil mj. o žánrové výjevy ze života na venkově, filosofické úvahy a zamyšlení o osudu země, na jejíž správě měl také svůj podíl. Poeta Sin Čchi–Ťi žil v době Jižních Sungů na severu Číny, který okupoval kočovný kmen Džurdetů, a řada jeho básní vyjadřuje touhu po osvobození vlasti. Účastnil se povstání proti okupantům a poté byl nějaký čas úředníkem na jihu. Po dvaceti letech službu opustil a usadil se na venkově, z té doby pochází většina jeho přírodní lyriky. Na sklonku života se však opět účastní bojů proti Džurdetům, ale jejich porážky se nedožil.
Po přestávce nás přednášející seznámila s osudy jedné z tehdejších básnířek Li Čching – čao (1081-1146), která se věnovala tvorbě písňových č. Pocházela z rodiny vysokých úředníků a vzdělanců z východní Číny. Též její manžel působil ve státních službách a skládal básně. Spokojený život, který zprvu vedla, kdy se mohla vedle literární činnosti věnovat také sbírání a studiu starožitností, ukončil vpád Džurdetů, kdy v plamenech skončil nejen jejich dům, ale i většina sbírky. Básnířka musela následovat manžela do Nankingu, kde záhy ovdověla. Její básně z té doby prostoupené žalem nad ztrátou manžela a vlasti patří mezi to nejhodnotnější, co v čínské poezii vzniklo.
Na závěr se přednášející zmínila o tom, jak vznikal tento výbor básní a také, jaké obtíže přináší překlad toho druhu čínské poezie do češtiny. Vzpomenula na básníka Jana Vladislava, s nímž se seznámila při práci na knize čínských pohádek Pohádky ze Země draka a který její doslovné překlady z čínštiny upravil do básnické podoby. Přednáška poté skončila dotazy z publika a nám nakonec nezbylo než poděkovat dr. Zlatě Černé za milou návštěvu a těšit se na další setkání věnované kultuře staré Číny. (Pavel Zděnovec)
Další snímky ze setkání zde

Česko-čínská společnost