Šanghaj je nejlidnatější město Číny a její významné průmyslové centrum, což se však negativně projevuje na zdejším životním prostředí (smog). O hospodářské prosperitě svědčí moderní výstavba, jejímž symbolem jsou především výškové budovy (mrakodrapy). Oproti jiným městům Šanghaj zvládla svou proměnu v moderní velkoměsto, takže se nejedná pouze o ,,betonovou džungli“, ale své místo zde nalezlo i dostatek zeleně. Významné místo tu i v dalších čínských městech je vyhrazeno novým budovám muzeí, které mají svou podobou reprezentovat dnešní tamní společnost, a proto na jejich výstavbu jsou pořádány architektonické soutěže, kterých se účastní významní architekti z celého světa.
Provincie Che-nan zaujímá v rámci ČLR prvenství v počtu obyvatel. Její severní část, jež se rozprostírá na březích Žluté řeky, byla kolébkou starověké Číny. Správním střediskem této oblasti je město Čeng-čou. Krajina je tu rovinatá a jen výjimečně se zde vyskytují malé kopce. Je bohatá na sprašovou hlínu, která je využívána pro výrobu cihel a keramiky.
PhDr. Zlata Černá při své návštěvě měla možnost se seznámit s životními osudy svých čínských přátel a známých, kteří studovali nebo pracovali v ČR. Ti v dobrém vzpomínají na svůj pobyt zde. Mohla se tak také seznámit s novými životními trendy čínské společnosti. Jde především o návrat k tradičním čínským hodnotám, které byly po určitou dobu potlačovány, ale zároveň o co největší přibližování k Západu. Modernizace země začala již v 2. polovině 19. století a dnes patří paradoxně mezi nejvíce amerikanizované země v Asii. Současně se však vrací ke svým někdy již pomalu zapomenutým tradicím a své kořeny hledá v mýtech staré Číny. Jeden z projevů těchto trendů, který přednášející zaujal, je celospolečensky výrazně propagovaná úcta k seniorům, jež se mimo jiné odvolává na příběhy synovské oddanosti, o nichž nám přednášející vyprávěla při své minulé přednášce.
Po přestávce nás seznámila s tím, jak se v Číně slaví Svátek čistoty a jasu, který právě probíhal v době jejího tamního pobytu. Tento svátek zemřelých připomíná naše Dušičky, ale oproti nim se koná na jaře. Pro Číňany je to doba, kdy navštěvují hroby svých příbuzných, které čistí a pálí na nich obětiny. V Číně se tradičně pohřbívalo volně v přírodě, kde hroby označovaly kumuly nebo mohyly s umělou kyticí na vrcholu a vysazené cypřiše, a budování hřbitovů začalo až s nástupem komunistů. Pohřební obřad se koná v domovech pozůstalých a jeho průběh je čistě rodinná záležitost.
Dozvěděli jsme se také o tom, jak v Číně vypadají Univerzity třetího věku, které zde mají plnohodnotný statut vysokoškolského vzdělání, a tak lze na nich udělat dokonce i doktorát. Lidé v pokročilém věku zde studují, už ne z potřeby využití nabytých poznatků ve svém budoucím zaměstnaní, ale protože je to baví. S tím lze spojit také vzpomínku Dr. Zlaty Černé na dobu, kdy vyučovala čínštinu na jazykové škole, kde jeden z jejích studentů také vyššího věku, když se ho zeptala na důvod jeho studia, vyřkl tuto památnou větu „Já bych chtěl zemřít jako vzdělaný člověk“.
Závěr přednášky patřil hojným dotazům posluchačů a poté již nezbylo než se s Dr. Černou rozloučit. Doufáme však, že již na podzim se s ní setkáme a opět se dovíme něco nového o Číně, jejích tradicích a kultuře. Mezitím však máme možnost navštívit znovuotevřenou expozici Národní galerie věnovanou umění starověku a orientu v paláci Kinských na Staroměstském náměstí v Praze, kde je možno si prohlédnout také umělecká díla z Číny. (Pavel Zděnovec)
Snímky ze setkání
V souvislosti se slánskou přednáškou připomínáme nedávný rozhovor s Dr. Zlatou Černou v Českém rozhlase ve Studiu Leonardo, který si můžete poslechnout zde
Žádné komentáře:
Okomentovat