Pražský Vyšehrad z pohledu archeologů – sobota 30. 11.2013

Tématem dalšího setkání Slánské akademie, které se uskutečnilo v sobotu 30. listopadu 2013 v salónku bývalého hotelu Grand, se stal bájemi opředený Vyšehrad. Přijeli k nám o něm přednášet archeologové PhDr. Bořivoj Nechvátal, CSc. a Mgr. Ladislav Varadzin, Ph.D. z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky. Nejprve se však ujal slova PhDr. Vladimír Přibyl, který vzpomenul na nedávno zesnulého starostu města RNDr. Iva Rubíka (†25.11.2013), který mimo jiné také byl jedním z těch, kdo stáli u zrodu naší akademie a po celou dobu jejího dosavadního trvání jí vyjadřoval svou podporu. Poté nás již Dr. Bořivoj Nechvátal (na snímku vpravo), autor několika knih s vyšehradskou tématikou, stručně seznámil s celou historií Vyšehradu od nejstaršího pravěkého osídlení až do počátku 20. století.
   
Historie dnešního hradního areálu se podle archeologického výzkumu mimo jiné právě i našeho přednášejícího začala psát někdy v 10. století, i když již Kosmova kronika jeho počátky klade do pohanského dávnověku. Přemyslovské hradiště zde vzniklo patrně proto, aby chránilo přístup do pražské kotliny z jihu. Vedla tudy i kupecká stezka a s ní souvisí také prameny a mincovními nálezy doložená mincovna na Vyšehradě fungující na přelomu 10. a 11. století. Snad také již od počátku sloužil také jako duchovní centrum, čemuž by nasvědčovaly zbytky církevní stavby nalezené mimo jiné i pod základy baziliky sv. Vavřince. Vrcholné období pro Vyšehrad nastává od druhé poloviny 11. století až do 40. let 12. století, kdy je dočasně trvalým sídlem českých panovníků. Došlo k tomu tak, že se Vratislav II. dostal do sporu s pražským biskupem Jaromírem, a proto opouští Pražský hrad. Na Vyšehradě poté zakládá kolegiátní kapitulu (sbor kněží), jenž je vyňata z pravomoci biskupa a podřízena přímo papeži. Stavební činnost započatá zde Vratislavem pokračovala především za Soběslava I. (1125-1140), který však na sklonku života přesídlil zpět na Pražský hrad. Vyšehrad poté sloužil hlavně jako sídlo kapituly, jejíž proboštové jako kancléři zastávali významné místo na panovnickém dvoře. Za probošta Jana Volka, levobočka Václava II., se na nějaký čas uchýlila na Vyšehrad i královna Eliška Přemyslovna, matka Karla IV. Ten, aby navázal na tradice svých přemyslovských předků, rozhodl obnovit vyšehradský hrad, který za jeho předchůdců zchátral. Vybudoval nové opevnění Vyšehradu a vystavěl novou královskou rezidenci. Stavební činnost ukončily až husitské války. V roce 1420 husité oblehli vyšehradskou posádku a po vítězství nad Zikmundovým vojskem v bitvě pod Vyšehradem se hradu zmocnili a poničili, aby se nemohl znovu stát hrozbou pro vzbouřená pražská města. V předbělohorské době hradní objekty nadále chátrají, avšak současně zde vzniká městečko, které je příčinou sporu mezi královskou komorou a kapitulou o to, kdo nad ním bude vykonávat vrchnostenské právo. Další proměnou prochází Vyšehrad po třicetileté válce, kdy je rozhodnuto o jeho přestavbě na barokní pevnost. Vojenským objektem zůstává pak až do roku 1911, avšak již dávno předtím začal plnit novou funkci, která mu zůstala až dodnes. V období národního obrození se stal památníkem dávné české minulosti, jenž se stává námětem mnoha umělců. Mimo jiné i zásluhou vlastenecky smýšlejících kapitulních proboštů zde vzniká národní hřbitov - Slavín. Dochází také k novogotické přestavbě chrámu sv. Petra a Pavla, na níž se podílela řada českých umělců. 

Druhá část přednášky, kdy se ujal slova náš druhý host Mgr. Ladislav Varadzin, Ph.D., se

především věnovala raně středověkému Vyšehradu. Nejprve byly zmíněny archeologické výzkumy, které se zde provádějí již od 30. let minulého století. Poté byla pozornost zaměřena na objekty, které se alespoň zčásti zachovaly nebo byly při výzkumech odhaleny. Jedinou úplně zachovalou románskou památkou je rotunda sv. Martina, i ta se však nevyhnula historizujícím zásahům v 19. století. Mnohokrát v minulosti přestavěnou stavbou je bazilika sv. Petra a Pavla, která slouží po staletí jako kapitulní chrám. Jeho raně středověkou podobu známe pouze díky archeologickým vykopávkám. Byla to stavba podobná Spytihněvovu kostelu sv. Víta na Pražském hradě. K dalším objevům učiněným archeology patří románský most přes příkop, který odděloval panovníkův dvůr (curia regis) od církevního okrsku. Byl součástí ceremoniální cesty mezi palácem a chrámem. Náhodný nález dlaždice přivedl badatele na stopu další církevní stavby, kterou byla bazilika sv. Vavřince. Ta patří v rámci románských staveb k typu, jenž byl nazván podle kláštera v Hirsau, který náležel k reformnímu clunyjskému hnutí. O proti předchozím bazilikám se odlišovala mimo jiné tím, že neměla krypty. Zajímavá byla také její podlaha, kterou tvořili reliéfně zdobené dlaždice se čtyřmi motivy (lev, sfinga, gryf a císař Nero). Částečně na místě právě tohoto kostela stála předtím již zmíněná starší církevní stavba snad již z 10. století. Byla to asi centrála ve tvaru stejnoramenného kříže se třemi apsidami. Její přesnou podobu by měl upřesnit nový výzkum, jenž se má konat v příštím roce. 

Závěr byl poté věnován dotazům posluchačů. Nám nezbývá než poděkovat vyšehradským archeologům za zajímavou přednášku a doufat, že nás někdy v budoucnu seznámí s výsledky svých nových výzkumů vyšehradského areálu. (Pavel Zděnovec).

Další snímky ze setkání zde