Sobota 28.3.2015 / S PhDr. Hanušem Nyklem o ruské emigraci

Setkání slánských „akademiků“, které se konalo v sobotu 28. března 2015 v salónku bývalého hotelu Grand, bylo věnováno té ruské meziválečné emigraci, která se na určitou dobu usadila v tehdejším Československu. O ní nám přijel přednášet přední český rusista PhDr. Hanuš Nykl, Ph.D. ze Slovanského ústavu Akademie věd ČR.

Bolševický převrat a následná občanská válka v Rusku vyvolaly jeden z prvních masových exodů 20. století. Z území bývalé carské říše tehdy do exilu odešlo přes milion osob. Významnou část tvořila inteligence (spisovatelé, umělci, filozofové atd.) z řad svržených vládnoucích elit. Další početnou skupinu poté tvořili vojáci Bílé armády, jejíž zbytky musely opustit v r. 1920 své poslední útočiště Krym. Cílovými zeměmi emigrantů se staly Německo, Francie, Jugoslávie, Československo, Pobaltí a Čína. Avšak jedině Československo a Jugoslávie poskytly uprchlíkům výraznější materiální pomoc.

Další vlnu emigrace vyvolalo v r. 1922 rozhodnutí tehdy nejvyššího představitele Sovětského svazu Vladimíra Iljiče Lenina o vyhoštění 160 nežádoucích intelektuálů ze země. Někteří z nich včetně slavného filosofa Nikolaje Berďajeva opustili se svými rodinami svou vlast na dvou parnících vypravených na podzim téhož roku z Petrohradu. Tato událost je dnes známá jako „Parník filozofů“.

Na pomoc ruským utečencům byla v Československu vytvořena tzv. Ruská pomocná akce. Ta byla financována z prostředků české vlády, osobních fondů prezidenta republiky Tomáše Garrigua Masaryka i významného politika a rusofila Karla Kramáře, předsedy československé vlády v letech 1918-1919, a také dalších soukromých sponzorů. Tato akce umožnila utečencům z rozpadlého ruského impéria pobyt a případně studium na území československého státu. Výuku měli zajišťovat také učenci z řad příchozích. Počítalo se s tím, že se v Rusku brzo znovu politický režim změní a navrátilci poté budou poté prospěšní i naší republice. Současně však pobyt ruských intelektuálů v Čechách byl podnětný i pro naši kulturu a vědu. Praha, která se stala jejich centrem, se začala nazývat ruským Oxfordem. Zlatá éra ruské kultury v českých zemích skončila německou okupací a následným příchodem Rudé armády v r. 1945, kdy mnoho emigrantů bylo odvlečeno do gulagů v Sovětském svazu.

Mezi těmi, kteří tehdy pobývali v Československu minimálně nějakou dobu, pokud se zde neusadili natrvalo a nepřijali později naše občanství, je řada jmen významných představitelů vědy a kultury. Aby nám mohl přednášející některé blíže představit, vybral jen ty známější. Mezi ty patří kunsthistorik Nikodim Pavlovič Kondakov (1844-1925), odborník na byzantské umění, který se v r. 1922 přestěhoval na pozvání prezidenta Masaryka do Prahy z Bulharska, aby zde až do své do smrti přednášel. Vyšlo mu zde také jeho čtyřdílné dílo Ruská ikona. Jeho žáci založili Seminarium Kondakovianum, které bylo později přejmenováno na Archeologický institut N. P. Kondakova, jenž poté působil až do r. 1952. Ikony patřící do sbírky tohoto ústavu jsou dnes vystaveny v Národní galerii ve Šternberském paláci, jak připomenul PhDr. Vladimír Přibyl, který měl možnost nahlédnout také do Kondakovovy pozůstalosti. Tento ruský historik umění byl pohřben v chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech. Ten byl vybudován s významnou podporou Karla Kramáře, který je zde také pochován, v r. 1925 pro pravoslavnou církev jako pohřební kaple.

Další významnou postavou je lingvista Roman Osipovič Jakobson (1896-1986), představitel strukturalismu, který se do Prahy dostal r. 1920 jako člen sovětského diplomatického sboru, avšak záhy místo v něm opustil. Byl jedním ze zakladatelů Pražského lingvistického kroužku a zajímal se i o českou literaturu (studie o staročeském Mastičkáři). Jakobson působil jako profesor na Masarykově univerzitě v Brně. Po vypuknutí II. světové války odešel za dramatických okolností do Spojených států amerických, kde v Bostonu zemřel. Mezi další jazykovědce patřili Nikolaj Sergejevič Trubeckoj (1890-1938) a Sergej Josifovič Karcevskij (1884-1955).

Někteří emigranti se po čase vrátili do Sovětského svazu, kde v některých případech mohli pokračovat ve své kariéře, jako příklad lze uvést folkloristu Petra Bogatyreva (1893-1971), který u nás působil ve Slovanském ústavu. V českých zemích se usídlili také příslušnici dalších národů zaniklé carské říše, jako byl Ukrajinec Dmitro Ivanovyč Čyževskij (1894-1977), filozof a literární vědec, který v r. 1935 v Halle objevil rukopisy části díla J. A. Komenského. Mimo jiné se věnoval dějinám filozofie na Ukrajině. V Čechách dlouho nepobyl a jeho činnost je spíše spojena s Německem, kde působil na univerzitách v Jeně a Halle, a tak je považován za posledního polyhistora německé slavistiky.

Nejvýznamnější literáti z řad emigrantů v Praze nepobývali, protože volili azyl spíše v Paříži nebo v Berlíně. Připomíná se proto pouze krátký pobyt básnířky Mariny Ivanovny Cvětajevové (1892-1941), která žila v Praze a jejím okolí, než s manželem odešla do Francie. Přesto i zde působilo několik spisovatelů, jako byli Jevgenij Nikolajevič Čirikov (1864-1932), humorista Arkadij Timofejič Averčenko (1881-1925), Vasilij Ivanovič Němirovič – Dančenko (1845-1936) a Nikolaj Terlecký (1903-1994).

Závěr tohoto setkání, které se konalo v čase předvelikonočním, patřilo ikonografii ruské ikony Zmrtvýchvstání Krista – Sestoupení do pekla z Treťjakovské galerie v Moskvě.

Poté již nezbylo než poděkovat za zajímavou přednášku o pro nás málo známém tématu a těšit se na nové setkání s tímto naším již kmenovým přednášejícím. Těm, kdo chtějí vědět více, lze poté doporučit tyto knihy – Ivan Savický, Osudová setkání: Češi v Rusku a Rusové v Čechách 1914-1938, Praha 1999 a Lesley Chemberlainová, Parník filozofů: Lenin a vyhnání inteligence, Praha 2009.(Pavel Zděnovec). 

Další snímky ze setkání zde.