úterý 9. října 2018

S Michaelou Selmi Wallisovou o archeologii na Kladensku / sobota 6.10.2018

   V sobotu 6. října 2018 jsme se v salónku bývalého hotelu Grand ve Slaném opět po čase setkali s PhDr. Michaelou Selmi Wallisovou, Ph.D, která nám přišla vyprávět o archeologických výzkumech, které jako pracovnice České společnosti archeologické, o. p. s. prováděla na Kladensku od r. 2008. Tato společnost letos slaví své desáté výročí a paní doktorka byla při její založení.
   První polovina její přednášky byla věnována našemu městu, kde r. 2012 proběhl výzkum pod Božím hrobem, a to v místech, kde měla vzniknout nová lakovna firmy MCE Slaný. Tady se našly pozůstatky několika pravěkých kultur (s lineární keramikou, knovízské a štítarské, bylanské). Jednalo se především o stopy po několika sídelních objektech a jedné stavbě, která je považována za dílnu. Nejstarší a nejpočetněji zastoupené z nich byly staroneolitické domy patřící ke kultuře s lineární keramikou. K nim náleží také dílna. V jedné z jam byly objeveny nálezy vztahující se kultuře štítarské z konce doby bronzové. Nejmladší doklady zdejšího prehistorického osídlení se řadí ke kultuře bylanské ze starší doby železné. Výsledky záchranných archeologických prací rozšířily naše vědomosti o pravěkém osídlení na území Slaného. S jejich závěry se mohla široká veřejnost seznámit o rok později na výstavě „Nejen chlebem je živ člověk“ ve Vlastivědném muzeu ve Slaném. Při vzpomínkách na tuto lokalitu připomenula přednášející PhDr. Václava Mouchu, CSc., který na tomto výzkumu spolupracoval a svou celoživotní prací výrazně přispěl k dnešnímu stavu poznání o pravěku na Slánsku.
   Po přestávce jsme se přesunuli na Kladno. Nejprve byla naše na pozornost upřena na výzkum, který se uskutečnil v r. 2008 v průmyslové zóně v Kročehlavech, kde má svůj závod firma Lego. Zde se při záchranném archeologickém výzkumu podařilo nalézt místo, kde ve starším neolitu docházelo k porcování zvěře. Našli se zde kamenné nástroje z buližníku a chalcedonu. Další práce archeology čekala při rekonstrukci městského divadla. To bylo vybudováno na počátku dvacátého století na místě, kde fungoval v letech 1831–1898 hřbitov. Protože po jeho zrušení nedošlo k exhumaci všech ostatků, odhalili při svém výzkumu přes 150 neporušených hrobů. Průzkum kosterních pozůstatku přinesl zjištění o nedostatečné výživě našich předků a velké dětské úmrtnosti v předminulém století.
   Poslední navštívená archeologická lokalita se nachází v Unhošti. Záchranné práce zde proběhli před výstavbou supermarketu Penny na pozemku, který byl trvale zastavěn již od středověku. Našly se zde však také doklady pravěkého osídlení (kultura nálevkovitých pohárů). Provedeny však byly pouze nejnutnější sondy, tak aby byl prostor zachován co nejneporušenější pro další generace archeologů.
  Všechny archeologické výzkumy, o kterých paní doktorka hovořila, jsme mohli lépe poznat prostřednictvím promítaní bohaté fotodokumentace.
   Na závěr nám na příští rok přislíbila přednášku o záchranných pracích, které souvisejí s výstavbou slánského obchvatu. Nám poté nezbylo než poděkovat za zajímavé povídání a těšit se na brzké shledání s ní v History Parku Ledčice.
(Pavel Zděnovec)

 

Slánské rozhovory 2018

   V úterý 2. října 2018 hostil již po několikáté klášter bosých karmelitánů ve Slaném účastníky Slánských rozhovorů. Jubilejní patnáctý ročník této umělecko–historické konference pro širokou veřejnost byl věnován Zlonicím.
   Nejprve v klášteře všechny přítomné přivítal jeho převor P. Mgr. Jan Poříz, OCD, poté krátce promluvil Ing. Pavel Bartoníček, uvolněný radní města Slaného, jako zástupce jednoho z pořadatelů, Královského města Slaný, a poté se slova ujala její hlavní organizátorka Mgr. Markéta Škrancová, vedoucí odboru kultury a památkové péče MěÚ Slaný, která celé toto setkání moderovala. Ta přivítala vzácné hosty, mezi nimiž nechyběl ani její předchůdce PhDr. Vladimír Přibyl.
   Vlastní program zahájil příspěvek nevšední návštěvy z Velké Británie, Kamily Pecher (Oxford University, Library of Worcester College), „Liverpoolský triumf Karla knížete Kinského“, který nám přiblížil velice zajímavé životní osudy tohoto jediného vítěze slavného dostihového závodu Velká národní (liverpoolská) steeplechase z českých zemích. Zájemci si poté mohli o přestávce zakoupit knihu, kterou o něm paní Pecher napsala.
   Poté přečetl Jakub Hložek (referent odboru kultury a památkové péče MěÚ Slaný) text přednášky prof. PhDr Jindřicha Vybírala, CSc., (Katedra dějin umění a estetiky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze), jenž se z pracovních důvodů nemohl konference zúčastnit. Jejím tématem byla neobarokní přestavba zlonického kostela Nanebevzetí P. Marie podle projektu architekta Friedricha Ohmanna, kterou zasadil do kontextu jeho díla. Na ni navázal svým referátem „Stanislav Sucharda a sochařská výzdoba zlonického kostela“ PhDr. Martin Krummholz, Ph.D., (Ústav dějin umění Akademie věd ČR), jenž vyzdvihl neobvyklost této zakázky v neobarokním slohu v rámci tvorby tohoto umělce, jenž svou inspiraci nacházel především v české renesanci a později v secesi. Ke kostelu ve Zlonicích se vázalo také vystoupení Mgr. Inky Pospíšilové z Národního památkového ústavu, jenž bylo věnováno osobnosti architekta Josefa Fanty a neslo název „Umělecké řemeslo Josefa Fanty a jeho práce pro zlonický chrám“. Nejvíce zaujal přítomné popis krucifixu ze zlonického kostela, který jsme si mohli na místě prohlédnout.
   Dopolední část ukončil svým vyprávěním o hudebním významu Zlonic Mgr. Jan Tůma z Památníku Antonína Dvořáka ve Zlonicích. Rozhovořil se tamních významných varhanících, z nichž nelze nevzpomenout na Antonína Liehmanna, prvního učitele hudby Antonína Dvořáka, a o dalších hudebních osobnostech Zlonic (barytonista Josef Lev, skladatel Eduard Ingriš).
   Po oběde následovala exkurze do Zlonic, kde se účastnici rozdělili do dvou skupin. Prvá skupina se vydala do Památníku Antonína Dvořáka. Zde se jejím průvodcem stal Mgr. Jan Tůma, který krátce hovořil o mládí a raném díle Antonína Dvořáka a připomenul i další významné umělce spojené svým životem se Zlonicemi. Druhá skupina se vydala na zdejší architektonicky významnou faru, dílo K. I. Dietzenhofera, kde spatřila přípravné modely k zlonickým dílům Stanislava Suchardy. Obě skupiny se poté sešly ve zlonickém chrámu, kde je přivítal starosta městyse Antonín Chochola a umělecko–historický výklad o kostele podal PhDr. Vladimír Přibyl. Na závěr byla možnost uslyšet zvuk zdejších varhan při koncertu zlonické varhanice paní Miloslavy Dragounové, která pokračuje v bohaté hudební tradici obyvatel tohoto malebného městečka.
(Pavel Zděnovec)

Další fotografie z konference zde a zde.

pondělí 17. září 2018

S Magdalenou Kracík Štorkánovou o technice mozaiky a díle V. Foerstra v Dolíně – sobota 15.9.2018

  V sobotu 15. září 2018 jsme se sešli v salónku bývalého hotelu Grand ve Slaném na zahájení dalšího ročníku Slánské akademie volného času, který otevřela přednáška sochařky, mozaikářky a restaurátorky MgA. Magdaleny Kracík Štorkánové, Ph.D. „Technika mozaiky a dílo V. Foestra v Dolíně“. Nejprve však všechny přivítala Mgr. Markéta Škrancová, vedoucí odboru kultury a památkové péče MěÚ Slaný, a těm, kdo vypracovali ročníkovou práci minulého běhu akademie, předal Ing. Pavel Bartoníček, uvolněný člen rady města Slaného, spolu s přednášející diplom a malý dárek. Ta se poté ujala slova.
   Nejprve definovala z několika úhlů pojem mozaika. Seznámila nás s postupem její tvorby, použitým materiálem (kameny, sklo, keramika) a nástroji (kladivo, utínka), které se od starověku nezměnily. Dozvěděli jsme se, že se již u nás mozaikové sklo nevyrábí a musí se dovážet z Itálie, kde je jeho produkce koncentrována v Benátkách, což prodražuje restaurování starých mozaik. Z něho vytvořené mozaiky se skládají z pravidelných kostiček, z nichž na výrobu jsou nejnáročnější zlaté nebo stříbrné tessery, jejichž vznik nám také přiblížila.
   Poté nás seznámila s činností spolku pro techniku mozaiky Mozaikart, jehož je členkou. Ten se zabývá pořádáním workshopů a kurzů pro veřejnost, restaurováním, transferem a průzkumy starých mozaik, ale i realizací nových děl. Přednášející nám představila některé ze své vlastní tvorby. Nejvíce se však rozhovořila o snaze spolku o zachování prací jejích předchůdců. Jsou jimi třeba mozaika „Slunce“ od akad. mal. Elišky Rožatové z demolovaného Hotelu Praha (1980–1982), mozaika „Člověk dobývající nové horizonty vesmíru“ Saura Ballardiniho v Ústřední telekomunikační budově v Praze (1980), mozaiková výzdoba s motivem korálových rybek od akad. malíře Lapáčka v interiéru plaveckého areálu Klíše v Ústí nad Labem (1980) či mozaikou pokryté stěny hrobky Ditrichů v Krásné Lípě (1889).
   Další část její přednášky patřila dějinám mozaikářství v Čechách a osobnosti Viktora Foerstra. Nejstarší mozaikou na našem území je Poslední soud na Zlaté bráně katedrály sv. Víta na Pražském hradě z let 1370 až 1371. Další poté vznikly až na sklonku 19. století. Tehdy také došlo v r. 1890 k sejmutí svatovítské mozaiky, která byla silně poškozena bouřkou. Mozaika byla rozdělena do 274 částí a její sejmutí provedla firma Neuhauser Innsbruck, kde působil mozaikář Luigi Solerti. Její navrácení na původní místo poté provedl r. 1910 se svými spolupracovníky Viktor Foerster (Förster).
   Tento český malíř a mozaikář se narodil 26. srpna 1867 na Novém Městě v Praze. V jeho nábožensky založené rodině se dědilo hudební nadání. Otec Josef Förster i starší bratr Josef Bohuslav Foerster byli hudební skladatelé. Viktora Foerstera múzy přivedly k výtvarnému umění. Vyučil se zinkografem a své vzdělání dokončil r. 1896 absolvováním Akademie výtvarných umění v Praze. Je autorem několika křížových cest. K mozaikám ho přivedl r. 1902 pobyt v Itálii, kde se podílel spolu s beuronskými mnichy pod vedením pátera Petra Desideria Lenze na výzdobě hrobky sv. Benedikta z Nursie a sv. Scholastiky v klášteře Monte Cassino. V Praze poté otevřel mozaikářskou dílnu. Jeho tvorba byla zprvu ovlivněna beuronským uměním, později však v mozaikách uplatnil svůj svébytný styl. Zdobí jak stavby církevní (kostel P. Marie Sněžné na Novém Městě pražském, Růženecký kostel v Českých Budějovicích, klášter Emauzy, baziliku N. P. Marie na Hostýně, klášter Hájek a další), tak i světské (hotel Evropa na Václavském náměstí v Praze). Životní pouť umělce náhle ukončila v r. 1915 zhoubná nemoc a vedení dílny byla nucena se ujmout jeho manželka Marie Viktorie roz. Jesenská (1867–1952), kterou tomuto umění vyučil manžel. Nejprve bylo potřeba dokončit zakázky započaté zesnulým, avšak po stabilizaci podniku započala samostatnou tvorbu. S jejím dílem je možno setkat nejen v Praze (Svatovítská katedrála, vyšehradský Slavín, Městská knihovna aj.), ale i na dalších místech naší vlasti (Roudnice nad Labem, Chrudim, Semtín, Klatovy, Litoměřice aj.), na kterých spolupracovala s předními českými výtvarníky. Po dlouhou dobu byla jejich dílna jediná v Čechách a manželé jsou považováni za zakladatele českého muzívního umění.
   Po přestávce na kávu se naše pozornost obrátila na kostel sv. Šimona a Judy v Dolíně u Slaného. Počátky kostela se datují do 14. stol., kdy byl vystavěn v gotickém slohu. V průběhu staletí byl několikrát přestavován. Poslední velká úprava proběhla v r. 1908, kdy dostal secesní výzdobu. Z té doby je také mozaika Viktora Foerstra Trůnící Kristus jako Dobrý pastýř s ozdobným ornamentem v tympanonu hlavního portálu kostela, která vznikla podle jeho vlastního návrhu. Spasitel světa jako soudce Posledního soudu sedí na trůně, pravou rukou přidržuje na klíně ovečku a v levé drží pastýřskou hůl. Jedná se o umělcovo svébytné dílo bez vlivu beuronské školy. Stav mozaiky není dobrý a potřebuje restaurátorský zásah.
  Závěr přednášky byl vyhrazen dotazům a nám poté nezbylo než poděkovat paní restaurátorce za zajímavé povídání. Všem lze nakonec doporučit právě probíhající výstavu „Současná česká mozaika“ v Chodovské tvrzi v Praze 4 – Chodově, na kterou nás pozvala.     
(Pavel Zděnovec)

Další fotografie z přednášky zde.