úterý 17. září 2019

Začíná 14. ročník Slánské akademie volného času


Již tento měsíc bude zahájen podzimní semestr Slánské akademie volného času. První přednáška MgA. Pavla Karouse, Ph.D. na téma Vetřelci a plameňáci – vizuální umění ve veřejném prostoru se však oproti původnímu plánu na žádost přednášejícího posouvá o týden na 28. září.
Jste na ni všichni srdečně zváni!


středa 5. června 2019

S PhDr. Helenou Mevaldovou za památkami Hořovicka / sobota 1.6.2019

   Na závěr jarního semestru XIII. ročníku Slánské akademie volného času se v sobotu 1. června 2019 uskutečnila exkurze po památkách Hořovicka. Naše putování nás tentokrát zavedlo jihozápadně od Prahy do kraje pod hřebeny Brd. Průvodkyní se nám při něm stala emeritní etnografka Národního muzea v Praze PhDr. Helena Mevaldová, kterou jsme cestou nabrali v Berouně.
   První naší zastávkou byl kostel Narození sv. Jana Křtitele v Osově. Obyvatelé této vesnice museli původně kvůli spáse své duše docházet do nedaleké Skřiple, kde byl od středověku jejich farní kostel. V době vrcholného baroka byl však v katastrofálním stavu a nedostačoval ani vzrůstajícímu počtu obyvatelstva, a tak se majitel panství Jan Adolf, hrabě Kaunic, rozhodl v Osově vystavět r. 1734 svatostánek. Výstavba chrámu trvala až do r. 1738 a jejími staviteli byli Italové Bartolemeo Scotti (+ 1737) a Anselmo Martino Lurago. Jeho sochařskou a řezbářskou výzdoby, z níž lze připomenout sochu sv. Adolfa, která je největším zpodobněním tohoto světce u nás a nachází se na západním průčelí kostela, zhotovila dílna Františka Ignáce Weisse. Práce tohoto umělce spojují Osov se Slaným, kde se v piaristické kapli nacházejí jeho nejstarší doložená díla, jak připomenula Mgr. Markéta Škrancová. Freskové malby včetně nástropních fresek s náměty Narození a Smrt sv. Jana Křtitele jsou dílem vlašského mistra, jenž je uváděn jako de Rissi nebo de Pini. Na hlavním oltáři se nachází obraz Jana Heslera z Prahy. Postranní oltáře jsou zasvěceny Panně Marii a sv. Janu Nepomuckému a je tu také Boží hrob. Chrám byl v průběhu staletí několikrát opravován a na sklonku toho minulého mnohokrát vyloupen, jak nám sdělil jeho správce RNDr. Václav Frajer. Před kostelem se poté nacházejí dvě barokní sochy sv. Donáta a sv. Jana Nepomuckého.
   Oblast Podbrdska byla již od středověku spojena s těžbou a zpracováním železné rudy. Jedním ze zdejších center železářství je také městys Komárov, kde jsme navštívili muzeum s expozicí umělecké litiny ze sbírek Národního technického muzea v Praze. Většina vystavených exponátů vznikla ve zdejších hutích, jež dnes nesou název Buzuluk, a. s. a vyrábějí se v nich gumárenské stroje a pístní kroužky. V muzeu nás přivítal zaměstnanec muzea, který nás krátce seznámil s historií městyse a výroby umělecké litiny. Upozornil, že ze zdejších železáren pocházejí např. kandelábry pouličního osvětlení na Hradčanském náměstí či Hanavský pavilon na Letné v Praze. V muzeu jsme si poté mohli prohlédnout další jejich výrobky z 19. a poč. 20. století, jako jsou pečící formy, svícny, popelníky, kamna, busty, plakety, medaile či dokonce šperky.
   Odpoledne jsme vydali do Zaječova, kde se právě konala XXII. pouť do sv. Dobrotivé. Zdejší augustiniánský klášter zasvěcený Zvěstování Panny Marie založil r. 1262 Oldřich Zajíc z Valdeka. Ve 14. století do něj byly přeneseny ostatky sv. Benigny (česky Dobrotivé), družky sv. Voršily, podle níž dostal svůj další název. Za husitských válek byl několikrát vypleněn a přes snahu o jeho obnovu po jejich skončení se do něho život natrvalo vrátil až v době baroka. Tehdy byl přestavěn podle návrhů Dominika a Jakuba Antonína Canevallů. Období komunismu jej zle poznamenalo a po sametové revoluci došlo k jeho navrácení augustiniánům, kteří zde však trvale nepobývají, avšak klášterní komplex postupně opravují. My jsme měli
možnost si prohlédnout konventní chrám Zvěstování P. Marie (P. Marie a sv. Dobrotivé). Tato gotická stavba byla v baroku značně přestavěna. Z jeho výzdoby zaujme návštěvníka hlavní oltářní obraz od Jana Petra Molitora „Prosba Panny Marie k Oldřichu Zajíci z Valdeka“ (1745). Poté nám paní doktorka převyprávěla legendu o založení kláštera a seznámila nás s historií tohoto poutního místa.
   Poté jsme navštívili Olešnou. Tato zastávka byla věnována lidové architektuře. Zdejší památkovou zónu tvoří sedlácké statky a stavení cvočkařů. To bylo na Podbrdsku již od středověku velice rozšířené řemeslo. Zde jsme měli možnost nahlédnout na dvůr gruntu čp. 8, nazývaného také Novákův statek. Ten prošel v nedávné době citlivou rekonstrukcí, kterou prováděli ve spolupráci s památkáři jeho dnešní majitelé manželé Klimešovi. Jelikož se některé původní objekty zde nedochovaly, byla usedlost zčásti doplněna o přenesené stavby z okolních vesnic.
   Závěr našeho putování patřil Neumětelům. Tato obec je spojena s pověstí o vladykovi Horomýrovi a jeho věrném koni Šemíkovi. Proto naše první kroky zde směřovali ke klasicistnímu památníku, který nechal nad jeho údajným hrobem zhotovit r. 1887 kníže Schwarzenberk. Poté jsme se vydali ke kostelu sv. Petra a Pavla. Jeho počátky se datují do 14. stol., v baroku byl přestavěn a poslední větší úpravy se uskutečnily v r. 1887. Vybavení svatostánku pochází většinou z období baroka a rokoka, avšak v posledních letech došlo na
něm k velkým ztrátám a poškozením. Obraz na hlavním oltáři sv. Pavla a sv. Petra namaloval r. 1898 malíř Vilém Preis. U kostela se nachází dřevěná zvonice, která byla postavena po r. 1763, a kolem něj se rozkládá hřbitov.
   Poté jsme se rozloučili s naší průvodkyní, které patří naše poděkování za zajímavé vyprávění, a navrátili jsme se do našich domovů. Tím také skončil další běh Slánské akademie volného času, a tak mi dovolte jménem jeho účastníků poděkovat jejím organizátorkám z odboru kultury a památkové péče MěÚ Slaný Mgr. Markétě Škrancové, Aleně Urbanové a Mgr. Kateřině Stránské. Všem se poté sluší popřát krásně strávené léto a na podzim na viděnou.
(Pavel Zděnovec)

Další fotografie z exkurze zde.

Více o Novákově statku zde.

pondělí 13. května 2019

S Janou Hubkovou o Fridrichu Falckém a letácích / sobota 11.5.2019

   V sobotu 11. května 2019 si posluchači Slánské akademie volného času připomenuli letošní výročí 400 let od doby, kdy město Slaný navštívil budoucí český král Fridrich Falcký. O jeho příjezdu do Čech a korunovaci ve svatovítské katedrále na Pražském hradě ve světle dobové letákové publicistiky nám přijela vyprávět až z Ústí nad Labem Mgr. Jana Hubková, Ph.D., která je kurátorkou sbírky numismatiky v tamním městském muzeu.
   Po smrti Matyáše II. neuznali vzbouřené české stavy jeho nástupce na českém trůně Ferdinanda II. Štýrského, i když ten byl v té době již korunovaným českým králem. Rozhodli pro volbu nového panovníka a z řady uchazečů vybrali falckého kurfiřta Fridricha V. Falckého, vůdce Protestanské unie. Budoucí král se vydal ze svého sídla v Dolní Falci, Heidelbergu na cestu 7. října 1619. Doprovázela ho jeho rodina (manželka Alžběta – dcera anglického krále Jakuba I., syn Fridrich Jindřich a bratr Ludvík Filip), početné dvořanstvo a nespočet služebnictva. Kolona směřovala nejprve do Ambergu, které bylo hlavním městem Horní Falce. Odtud se vydal průvod do Čech. Nedaleko českých hranic ve Waldsassenu uvítali svého budoucího vladaře vyslanci pěti zemí Koruny české. Než dorazil do Prahy, staly se našem území jeho zastávkami Sokolov, Andělská Hora, Maštov, Žatec, Louny, Slaný a Buštěhrad. Jak připomenula paní doktorka, jeho pobytu ve Slaném věnoval pozornost ve své nedávno vydané knize Nerovný boj o víru Josef Kadeřábek. Než vstoupil Fridrich do pražského souměstí, přivítali ho 31. října zástupci českých stavů před královskou oborou na Bílé Hoře a bohatě ho pohostili ve zdejším letohrádku Hvězda.
   Jeho korunovace českým králem se uskutečnila čtyři dny po jeho vjezdu do hlavního města. Tradiční obřad, jehož podoba se ustálila za Karla IV., bylo však třeba upravit tak, aby byl v souladu s náboženským vyznáním nového panovníka. Vláda stavovského direktoria ustanovila komisi, která z něj měla vypustit vše, co nemělo oporu v Písmu svatém a bylo spojeno s katolickým náboženstvím, avšak současně zachovat co možná nejvíce starobylých zvyklostí. Komise navrhla několik úprav. Výsledná podoba nového korunovačního řádu však byla dílem direktorů, kteří ustanovili tento průběh korunovace: průvod – kázaní – litanie – čtení epištoly – aklamace v chrámě – přísaha krále – pomazání – vybavení insigniemi – korunovace – intronizace – přísaha stavů – Te Deum – pasování na rytíře – gratulace pražské univerzity – hold lidu před katedrálou. Katolické duchovenstvo včele s pražským arcibiskupem při ní nahradili protestanští duchovní, jejichž hlavními představiteli byli: administrátor podobojí Jiří Mikast Miřkovský a senior Jednoty bratrské Jan Cyrill Třebíčský, kteří spolu nejvyšším purkrabím Buchvalem Berkou z Dubé a nejvyšším hofmistrem Vilémem starším z Lobkovic vsadili Fridrichovi svatováclavskou korunu. Po obřadu byly mezi lid rozhazováni velké a malé korunovační mince. Na mnoha z nich byla vyobrazena koruna, kterou přidržuje pět rukou. Někteří zpravodajové, kteří o události informovali a nebyli přímými účastníky aktu, se domnívali, že je na nich zachycen průběh korunovace a korunovátorů bylo pět. Jednalo se však o symbolické vyjádření pěti korunních zemí. Motiv vychází z díla Jacoba A. Brucka – Angermundta Emblematica politica, Strasbourg 1618, v kterém se nachází symbol Junctis viribus (Spojenými silami). Korunovace královny Alžběty proběhla až 7. listopadu a o jejím průběhu toho víme méně.
   Válka v době českého stavovského povstání se nevedla jen zbraněmi, ale také s pomocí pera a tiskařského lisu. Jedním z prostředků, kterými šířily obě strany svoji propagandu, byly také letáky. V době, kdy nevycházely pravidelně noviny, byly prostředkem komunikace, nástrojem disciplinace a ovlivňování veřejného mínění. Byly však také zbožím, které vedle samotných vydavatelů prodávali také potulní obchodníci, kramáři, poštovní kočí, poslové či postilioni nebo kočovná divadla. Jejich prodej na jarmarcích, poutích nebo v blízkosti krčem, kde se scházelo velké množství lidí, býval často doprovázen hudební či divadelní produkcí. Mnohdy je však pro jejich obsah a výtvarnou podobu lze považovat za svébytná umělecká díla. Letáky byly mnohdy opatřeny notami, aby se jejich text dal na nápěv některé z tehdy populárních písní zpívat. Někdy se vyznačovaly také interaktivním typografickým zpracováním (báseň v podobě labyrintu, různé hříčky a hádanky).
  Také příjezd a korunovace Fridricha Falckého se neobešla bez pozornosti tehdejší letákové publicistiky. Již jednání s delegací stavů korunních zemích, které předcházelo jeho přivítání ve Waldsassenu, částečně zachytil soudobý, německy psaný leták Trinum vel Omme Trinum perfectum. Tvůrcům letákové tvorby neuniklo ani jeho setkání s českými stavy u Hvězdy a vjezd do Prahy. Velkou pozornost věnovali také korunovačním slavnostem. Byli to Štěpán Václav Lomnický, jenž vydal příležitostní básně „Korunování“ a „Selské vítání“, evangelický kazatel Kryštof Megander či rytci Eberhard Krieser, G. Keller a Petr Rollo. Ten je také spolu s literátem Petrem Fradeliem, který byl v letech 1618 až 1620 prorektorem pražské univerzity, autorem dalších známých tisků „Léčení českého lva“ a ,,Portrét Fridricha se Spravedlností a Vítězstvím“. Z představitelů protifalcké publicistiky, která hájila zájmy Ferdinanda II. a Katolické ligy, lze připomenout Michala Pěčku z Radostína a jeho „Trůn spravedlivosti“.
   Závěr své přednášky věnovala paní doktorka dalším osudům Fridricha Falckého a jeho rodiny. Upozornila také nato, že zimní král figuruje mezi prapředky dnešní anglické královny Alžběty II. Poté zodpověděla dotazy posluchačů a nám nebylo než jí poděkovat za zajímavé vyprávění. Doufáme, že budeme mít v budoucnu opět příležitost jí mezi námi přivítat a rádi si přečteme její knihu „Fridrich Falcký v zrcadle letákové publicistiky“.
(Pavel Zděnovec)