Po delší pauze a v novém formátu byla v sobotu 12. února 2022 zahájena Slánská akademie volného času. Letošní ročník započal přednáškou Ing. Martina Vonky, Ph.D., a Mgr. Michala Horáčka „Tovární komíny ve městech i v krajině“, jež se zabývala jejich historii, současností i budoucností a speciálně se zaměřila na Slánsko.
Studiu komínů se přednášející věnují jak ve
svém volném čase, tak i v rámci své profesní činnosti. V letech 2016 až 2020 na
půdě Českého vysokého učení technického pracovali na projektu Ministerstva
kultury „Tovární komíny. Dokumentace – Ochrana – Nové využití“. Na nějž v současnosti
navázala jejich podnikatelská aktivita s názvem fabriky.cz. Svým vzděláním se
dobře doplňují. Jeden z nich je historik (studium dochované dokumentace v archivech)
a druhý stavař (zaměření v terénu). V rámci své kulturně-historické činnosti vytvořili
depozitář stavebních prvků ze zbořených komínů, plánují vybudování muzea
továrních komínů a podílejí se u některých komínů na vypracování návrhů na
prohlášení za kulturní památku. Pořádají přednášky pro veřejnost a v době
pandemie se přesunuli na internet, na kterém vysílali on-line své povídání z
vrcholku komínu. Jejich aktivit si všimla také některá média.
Čechy patří mezi komínové velmoci. I přes
mnohé demolice se na jeho území nachází nespočet továrních komínů, jak
klasických zděných z cihel, tak i z jiných materiálů (především beton). První z
nich na našem území vyrostly před 170 až 200 lety. Náležely k mnoha podnikům,
mezi něž patřily cihelny, pekárny, lihovary či pivovary, a k dalším objektům,
které bylo potřeba vytápět. Ve Slaném, přestože se jedná o malé město, jich
bylo vybudováno hodně, což svědčí o jeho hospodářském rozkvětu v minulosti.
Také zde se jedná o různé typy a některé z nich patří mezi unikáty. Betonové
komíny, které v 2. pol. 20. stol. stavěl podnik Teplotechna, jsou zde
zastoupeny v obou typech. Je to tzv. systém Z – tvárnice (Nemocnice Slaný) a
tzv. systém T – skruže. Z cihlových jsou zajímavé tyto: komín hvězdicové
teplárny (2. pol. 20.stol.), komín s vodojemem v areálu bývalého ČKD Slaný
(1906) a komín ve tvaru šesticípé hvězdy Formánkova mlýnu, jehož stáří se
odhaduje na sto let. Komínů s vodojemem se u nás zachovalo pouze dvacet a ten
náš je jeden ze dvou, na nichž byl vodojem umístěn dodatečně. Postavila ho na
počátku minulého století firma Antonín Dvořák – Karel Fischer z Letek u Libčic
nad Vltavou.
Druhá polovina přednášky byla věnována těmto tématům: stavba, demolice a nové využití již nepotřebných komínů. V části věnované stavbě byla pozornost upřena především na cihlové komíny z 19. století a počátku 20. století. Podle typu a barvy cihel lze přibližně určit dobu a stavitelskou firmu a stavbu poté případně zařadit do souvislostí. Ve starší době se stavělo z obyčejných cihel a později bylo užito speciálního zdiva (oblé cihly, komínovky). Firmy stavějící komíny proto také často vlastnily i cihelny. Dobu vzniku komínu lze také určit podle jeho tvaru. Ty nejstarší jsou většinou oktogonální. Od počátku 20. století se rozšířily komíny s kruhovým profilem. Při hledání stavitele je výbornou pomůckou také ornament. Na základě toho, komu byla stavba zadána, lze z určitého úhlu také sledovat problematiku národnostních sporů v tehdejším Českém království. Ve vnitrozemí, kde měli převahu Češi, získával zakázky většinou český podnik Dvořák – Fischer, a v Sudetech s převahou německého obyvatelstva stavěly komíny zase původně saské firmy, jejichž filiálky působily na území habsburské monarchie. Na Slánsku byl zastoupen jak oktogonální typ (pivovar Zlonice, 70–80. léta 19. st.), tak kruhový (Dvořák – Fisher, červená cihla, továrna na kůže, Zlonice, nebo saský Custodis z Vídně, žlutá cihla, Benar, Slaný, 1902).
Následovalo vyprávění o zanikání komínů,
kterému věnovali přednášející též svojí knihu „Tovární komíny. Pád ikony
průmyslového věku“. Zaměřili se především na nedávnou demolici v areálu zaniklé
přádelny Benar ve Slaném, avšak přiblížili také, jak se odstraňovaly komíny
jinak než odstřelem.
Závěr patřil druhému životu továrních
komínů. Na mnohých místech, aby se předešlo jejich zboření, se hledá nové
využití těchto jinak již nepotřebných monumentů industriálního věku. Mohou
sloužit jako připomínka už zaniklých průmyslových staveb (Strupčice, připomínka
cihlářství). Stávají se z nich rozhledny (Žatec) nebo galerie (Humpolec).
Slouží k různým slavnostem jako tzv. zakouření (Břasy na Plzeňsku) nebo mávání
vlajkami při oslavách 28. října (Žatec) či k uměleckým performancím (bývalý
cukrovar Praha – Modřany). Někdy nastává nutnost zachovat komín jako hnízdo
čápů nebo bývá prohlášen za kulturní památku. Je proto nutno jej zakomponovat
do nové stavby. Zdařilý příklad najdeme v podobě obchodního centra v Opavě,
naopak odstrašující způsob zvolili v jednom supermarketu v Chebu. Nový život
komínů je také námětem další publikace našich hostů „Tovární komíny. Nové
využití ikon průmyslového věku“. Samotné komíny, jak ukazuje inspirace ze
zahraničí, samy o sobě mohou také přispět turistickému ruchu. Toho se chytili v
Ostravě, kde vydali „Mapu tří živlů. Těžní věže, tovární komíny a věžové
vodojemy ostravsko-karvinského revíru“.
Svou přednášku ukončili hashtagem #kominytahnou
a nám nezbylo, než jim poděkovat za zajímavé vyprávění a doufat, že k nám opět
někdy zavítají.
(Pavel Zděnovec)
