Na dubnovém setkání si posluchači Slánské akademie volného času v salónku bývalého hotelu Grand ve Slaném vyslechli přednášku profesora zdejšího gymnázia Mgr. Zdeňka Víška o dějinách židovské komunity na Slánsku.
Ve Slaném žili Židé již ve středověku, avšak z té doby se na ně zde nezachovala žádná památka. Zdejší měšťané je považovali za nežádoucí konkurenci, a tak si r. 1458 vymohli na českém králi Jiřím z Poděbrad privilegium, které zakazovalo jejich usazování ve městě. Později došlo k zpřísnění tohoto opatření a Židé mohli ve městě zůstat pouze jednu noc, za což při vstupu do jeho bran museli zaplatit clo 1 groš, což připomínalo vyobrazení na dnes již zaniklém barbakánu Pražské brány. Nakonec si mohli až do 19. století ve městě pouze vyřídit své potřeby a na noc se museli odebrat mimo město. Strávit ji mohli v tzv. židovně, která se patrně nacházela v Lidickém dvoře u Slaného. Podobná opatření zavedla také další královská města (mimo pražské souměstí), a tak se Židé usazovali na venkově (v našem okolí v Blevicích, Zlonicích), kde vrchnost zručné řemeslníky přijímala.
Revoluční události v r. 1848 nastartovaly změny, které dovršilo v r. 1867 udělení plných občanských práv Židům. Ti se začali opět stěhovat do Slaného, kde na přelomu 19. a 20. století tvořili kolem dvou procent obyvatelstva. Jejich počet však za první republiky postupně klesal a v důsledku okupace slánská židovská obec téměř zanikla. Dnes ji ve městě již pouze připomíná synagoga se školou a hřbitov s obřadní síní. Synagoga byla postavena v 1865 v maurském stylu. Do jejího otevření jim sloužila modlitebna v hostinci V Templu v Kynského ulici, která je v pramenech připomínaná v r. 1861.
Po II. světové válce synagoga sloužila různým účelům. Dlouhou dobu zde měl pobočku Státní okresní archiv v Kladně a dnes je využívaná jako služebna Policie České republiky. Hřbitov vznikl až v r. 1881. Nejstarší hrob je Berty Bondyové, je zajímavý nápisem ve třech jazycích (hebrejština – němčina – čeština). Pohřbívalo se zde i po r. 1945, což připomínají náhrobky klobuckého mlynáře Hugo Kellnera (1949) a Vlasty Salusové (2004). V letech 1931 až 1933 zde byla vystavěna ve funkcionalistickém stylu obřadní síň stavitelem Vilibaldem Hiekem, který ve Slaném postavil Husův dům a budovu obchodní akademie. Další židovské hřbitovy na Slánsku jsou v Blevicích (18. stol., kolem 300 náhrobků, poslední pohřeb 1945), Zlonicích (zal. 17. stol., kolem 120 náhrobků od 18. stol. až do r. 1937) a na hranicích s Lounskem v Hřivčicích u Peruce. Před založením hřbitova ve Slaném byli slánští Židé pohřbívaní též v Blevicích.
Oběti šoa připomínají z našeho regionu dva památníky. Ve Slaném jsou připomenuty na pomníku obětem II. světové války z r. 1965. V Kladně jsou poté od r. 2004 vzpomenuty pamětní deskou transporty z Kladenska.
Osudu jedné z nich patřila další část jeho přednášky. Oskar Fischer se narodil 12.8.1876 ve Slaném, kde také na gymnáziu maturoval. R. 1900 vystudoval lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. V r. 1907 popsal příznaky nemoci, která je od r. 1910 známa jako Alzheimerova choroba. Od r. 1917 byl profesorem neurologie a psychiatrie na německé univerzitě v Praze. Na psychiatrické klinice na Veleslavíně léčil také Charlottu Garrigue Masarykovou. Zemřel v Terezíně 8.3.1942.
Naše město sehrálo také malou roli v tzv. hilsneriádě. Jednalo se o nespravedlivý proces s Leopoldem Hilsnerem, který jako Žid byl obviněn ze spáchání rituální vraždy. 29. března 1899 došlo v Polné k zavraždění Anežky Hrůzové. Příčinou smrti bylo vykrvácení, a tak vlivem středověké pověry, která tvrdila že Židé používají lidskou krev k výrobě macesů, byl viník hledán mezi nimi. Na obranu Hilsnera se jako jeden z mála postavil tehdy univerzitní profesor T. G. Masaryk. Přesto byl v obou procesech (září 1899 Kutná Hora a říjen 1900 Písek) odsouzen k trestu smrti, což nakonec císař zmírnil na doživotí. V průběhu prvního jednání se pod nátlakem k činu nakrátko doznal a uvedl dva své údajné spolupachatele. Jeden z nich, Jošua Erbmann, byl na konci září 1899 zatčen ve Slaném. Informovaly o tom tehdy Národní listy a událost ve městě vyvolala davovou psychózu. Později však byl propuštěn, protože měl přesvědčivé alibi.
Po krátké přestávce se přednášející věnoval životním peripetiím Felixe Arnošta Hellera, který se narodil ve Slaném, avšak záhy nato se s rodiči odstěhoval do Prahy. V roce 1939 se spolu se sestrou Edith (*1921 Slaný – +1977 Toronto) stal s jedním z 669 židovských dětí, které se podařilo Nicolasi Wintonovi zachránit před nacisty a odvézt do bezpečí do Velké Británie. V roce 1942 vstoupil do československé zahraniční armády. Po základním výcviku se rozhodl sloužit u letectva a byl přijat do RAF. Po absolvování kurzu pro radiotelegrafisty střelce byl zařazen do 311. bombardovací perutě. Zemřel 18.11.1943 při bojové misi nad Biskajským zálivem, kterou vykonával v posádce Liberatoru kapitána Metoděje Šebely. Oba jeho rodiče zahynuli ve vyhlazovacím táboře Malý Trostinec v dnešním Bělorusku. Četaře Hellera dnes spolu s plukovníkem Josefem Berounským připomíná ve Slaném pamětní deska věnovaná československým letcům padlým v II. světové válce.
Závěr přednášky patřil návštěvě pana profesora v památníku Jad vašem (Yad Vashem) v Izraeli. Zde na jednom z pomníků jsou vzpomenuty zaniklé židovské obce ve Slaném a jeho okolí. Poté již následoval čas na dotazy posluchačů a poděkování za zajímavé vyprávění. Těšíme, že se s Mgr. Víškem opět někdy setkáme a on nás seznámí s některými dalšími tématy jeho mnoha badatelských aktivit.
(Pavel Zděnovec)
