V sobotu 13.4.2024 měli posluchači Slánské akademie volného času v bývalém hotelu Grand ve Slaném možnost opět mezi sebou přivítat Mgr. Janu Bělovou, Ph.D., z Muzea města Prahy, která se tentokrát věnovala mřížovým náhrobkům dvou českých zemských patronů.
První z nich Norbert z Xantenu (+ 1134) byl zakladatelem premonstrátského řádu a později arcibiskupem magdeburským. Založil kláštery v Premontré a v Magdeburku, kde byl poté pohřben. R. 1582 došlo k jeho svatořečení. Magdeburská kapitula však v době reformace přešla do rukou protestantů a představitelé řádu se proto rozhodli přenést jeho ostatky na katolickou půdu. Toho využil opat strahovského kláštera Kašpar Questenberk a s pomocí císaře Ferdinanda II. získal po jednáních, která začala r. 1625, ostatky pro Čechy. Za asistence císařského vojska, kterému tehdy velel Albrecht z Valdštejna, se přistoupilo na konci r. 1626 k vlastní translaci. Nejprve byly dočasně umístěny v klášteře premonstrátek v Doksanech a poté, co se nachystalo vše potřebné, došlo v následujícím roce k jejich slavnostnímu přenesení do Prahy, kde byly uloženy v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie na Strahově. Svatý Norbert se tak zařadil mezi české světce.
Vzácná relikvie byla nejprve vystavena v kostele na hlavním oltáři, záhy však došlo k jejímu přemístění do pro ní vytvořené mřížové košové kaple (sacella), kterou nechal opat Questenberk zhotovit u zámečníka Jakuba Ernsta, její zlacení a modrou polychromii provedl malíř Hans Schllemüller. Součástí její výzdoby byly také nějakou dobu vázy, které po čase nahradily sochy andělů od kovolitce Jorga Rebella. Nad ní byla v r. 1633 umístěna dřevěná koruna, která byla zničena r. 1742 při obléhání Prahy okupované Francouzi. Kaple se nacházela ve středu chrámu. Ostatky však i poté byly několikrát přenášeny a naposledy byly vráceny v r. 1805 z krypty kostela. Následně bylo rozhodnuto je opět umístit na hlavní oltář a kaple, která již nebyla potřeba je r. 1811 zrušena. Dnes jsou Norbertovy ostatky nastálo umístěny v kapli sv. Voršily (sv. Norberta).
Poté, co byla kaple rozebraná, sloužily po čase některé mříže jako zábradlí v jednom z pražských domů, odkud se dostaly do starožitnictví, z něhož byly vykoupeny pro sbírky Muzea hlavního města Prahy. Na přelomu století vytvořil člen Komitétu pražského městského muzea a významný architekt Antonín Wiehl pět kresebných studií, které měly sloužit jako podklad pro začlenění tohoto souboru mříží do expozice muzea, k čemuž však nakonec nedošlo. V současnosti však pomohly tento soubor určit jako součást kaple, kterou jinak známe pouze z jediného vyobrazení, a to z rytiny Daniela Wussina z r. 1671. Pochybnosti vyvolali někteří badatelé, kteří razili názor, že za ty jedině pravé je nutno považovat raně barokní mříže, které se dodnes nacházejí v areálu kláštera, i když tento omyl uvedl na pravou míru již r. 1914 strahovský převor a knihovník P. Cyril Straka. Soubor mříží sestavených do možné podoby kaple byl představen r. 2017 na výstavě Umění kuté v železe a r. 2021 v Magdeburku na výstavě věnované dějinám premonstrátského řádu.
Druhým světcem, z jehož náhrobku se nám zachovaly fragmenty mříží, je sv. Ivan. Tohoto poustevníka, který měl žít za časů knížete Bořivoje a sv. Ludmily v jeskyni nedaleko hradiště Tetína na Berounsku, známe pouze z legend. Na místě, kde podle tradice zemřel, vznikl později benediktinský klášter a poutní areál Svatý Jan pod Skalou. Světcovy ostatky byly nalezeny v 16. stol., kdy se za vlády císaře Rudolfa II. těšil svatoivanský kult největší úctě a k poustevníkovu hrobu se začaly konat poutě.
R. 1600 nechal don Guillén de San Clemente, vyslanec španělského krále na Rudolfově dvoře, zhotovit mříž pro jeho náhrobek. Nepřízeň osudu a zub času nechal na ní své stopy, a tak bylo nutno přistoupit k jejím opravám, nejprve se tak stalo r. 1660 a později ještě v r. 1729. V r. 1859 byla pod záminkou další renovace odstraněna a na své místo se již nikdy nevrátila.
V r. 1901 se její fragmenty dostávají do kovářské dílny na Malé Straně v Praze, která patřila mistru Václavu Němcovi, který se neúspěšně snažil o její obnovu. Nakonec se v r. 1915 stávají součástí muzejních sbírek. Dnes jsou rozděleny mezi Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a Muzeum města Prahy, až na jednu část, jež se r. 1919 stala součástí zábradlí na Staroměstské radnici. Návštěvníci mohli dochované soubory z obou muzeí vidět na výše zmíněné výstavě v r. 2017.
Závěr přednášky patřil dotazům z auditoria a nám na konec nezbylo než přednášející poděkovat za zajímavé vyprávění a těšit, že nás někdy v budoucnu opět seznámí s dalšími předměty ze sbírek Muzea města Prahy.
(Pavel Zděnovec)
