V sobotu 2. prosince 2023 v salónku bývalého hotelu Grand ve Slaném ukončila letošní ročník Slánské akademie volného času svou přednáškou Mgr. Jana Bělová, Ph.D. (kurátorka sbírek starších českých dějin v Muzeu města Prahy). Přijela nám přednášet o sepulkrárních památkách z litiny na hřbitovech ve středních Čechách.
Za napoleonských válek vzrostl nárůst výroby litiny a ta postupně začala pro svou dostupnost a cenu nahrazovat v mnoha oborech jiné dosud užívané materiály. Jedním z odvětví umělecky zaměřené produkce, kde také nalezla v 19. stol. své místo, se stala funerální plastika. Ta v té době zaplnila hřbitovy střední Evropy, jelikož si ji mohlo pořídit i méně majetné obyvatelstvo. Do českých zemí se dostala z Velké Británie přes Prusko, přičemž však i zde existovala vlastní tradice. Rozeznáváme tak dva základní typy – pruskou a podbrdskou, jež můžeme nalézt ve vzornících tehdejších sléváren na našem území. Někdy však také docházelo k obměnám vzorů převzatých z Berlína nebo Gliwic. K jejich významným výrobcům patřily vedle mnoha dalších železárny v Hořovicích (Komárově), Novém Jáchymově, Králově Dvoře, Zbirohu, Rožmitálu pod Třemšínem a později Akciová společnost pro průmysl železářský Ferrum. Jejich výrobky lze nalézt v celém středoevropském prostoru.
Ikonografie funerální litiny vychází především z křesťanského umění (kříž, anděl), ale nachází se zde také motivy odkazující na antiku (stéla, genius zhasínající pochodeň, váza). Nejčastěji se jedná o kříž, vedle toho prostého nacházíme kříž s Ukřižovaným, s Mojžíšovým hadem, rouškou, věncem nebo je to celá Kalvárie. Na podstavcích je často doplněn o nástroje Kristova utrpení, Adamovu lebku nebo personifikace Božských ctností. Součástí některých náhrobků bývá i baldachýn. Jejich podoba je inspirována různými uměleckými slohy od baroka až po secesi a modernu. Některé z nich jsou také polychromované (u nás většinou bývají černo-stříbrné nebo černo-zlaté, spíše v cizině můžeme spatřit také vícebarevné nebo pouze bílé či zelené).
V druhé části přednášky byly prezentovány příklady umělecké litiny na hřbitovech, jak v Čechách, tak v zahraničí. Nejprve jsme si prohlédli náhrobek Fürstenberků v Nižboru (1860), následoval hrob berounských katolických duchovních (po r. 1837) na hřbitově v Berouně, centrální kříž a náhrobek pátera Josefa Drába (1884) na hřbitově v Zdicích, kříž s Božskými ctnostmi v Hostimi, náhrobky rodiny Grosse na lesním hřbitově v Novém Jáchymově, hrob děkana Vojtěcha Nejedlého a hrob Josefa Hněvkovského na hřbitově v Žebráku a náhrobky na hřbitovech v Stradonicích, Počáplech a Plzni. V cizině jsme se nejdříve zastavili v Berlíně, který lze uvést jako vzor toho, jak se má pečovat o staré hřbitovy, a naším cílem zde byla tato dvě místa posledního odpočinku – Alte Garnisonfriedhof a Invalidenfriedhof. Z Německa jsme se přesunuli do Rakouska, kde jako příklad hřbitova s mnoha litinovými náhrobky vyrobenými v Čechách lze uvést ten v Mariazellu. Na závěr jsme nakoukli do Polska, kde v Gliwicích lze na Cementarz hutniczy nalézt produkty tamní původně pruské železárny.
Na závěr byl vyhrazen čas na dotazy posluchačů. Přednášející nám prozradila, že s kolegou na téma funerální litiny chystá publikaci a doporučila nám tomu věnované diplomové práce, které obhájila na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy i další odbornou literaturu uvedenou na rozdávaných sylabech. Nám poté nezbylo než poděkovat za zajímavou přednášku, popřát šťastnou cestu domů a doufat, že opět někdy mezi nás zavítá, aby nás seznámila s dalšími tématy spojenými s její prací v Muzeu města Prahy.
Tak skončil další rok fungování Slánské akademie volného času, a tak je na místě poděkovat jejím organizátorům z odboru kultury a památkové péče MěÚ Slaný za jejich obětavou práci. Všem poté přejeme krásné prožití vánočních svátků a hodně zdraví i štěstí v novém roce. Na konec nezbývá než doufat, že se všichni v r. 2024 sejdeme na dalším pokračování naší akademie.
(Pavel Zděnovec)
