V sobotu 11. května 2019 si posluchači Slánské akademie volného času připomenuli letošní výročí 400 let od doby, kdy město Slaný navštívil budoucí český král Fridrich Falcký. O jeho příjezdu do Čech a korunovaci ve svatovítské katedrále na Pražském hradě ve světle dobové letákové publicistiky nám přijela vyprávět až z Ústí nad Labem Mgr. Jana Hubková, Ph.D., která je kurátorkou sbírky numismatiky v tamním městském muzeu.
Po smrti Matyáše II. neuznali vzbouřené české stavy jeho nástupce na českém trůně Ferdinanda II. Štýrského, i když ten byl v té době již korunovaným českým králem. Rozhodli pro volbu nového panovníka a z řady uchazečů vybrali falckého kurfiřta Fridricha V. Falckého, vůdce Protestanské unie. Budoucí král se vydal ze svého sídla v Dolní Falci, Heidelbergu na cestu 7. října 1619. Doprovázela ho jeho rodina (manželka Alžběta – dcera anglického krále Jakuba I., syn Fridrich Jindřich a bratr Ludvík Filip), početné dvořanstvo a nespočet služebnictva. Kolona směřovala nejprve do Ambergu, které bylo hlavním městem Horní Falce. Odtud se vydal průvod do Čech. Nedaleko českých hranic ve Waldsassenu uvítali svého budoucího vladaře vyslanci pěti zemí Koruny české. Než dorazil do Prahy, staly se našem území jeho zastávkami Sokolov, Andělská Hora, Maštov, Žatec, Louny, Slaný a Buštěhrad. Jak připomenula paní doktorka, jeho pobytu ve Slaném věnoval pozornost ve své nedávno vydané knize Nerovný boj o víru Josef Kadeřábek. Než vstoupil Fridrich do pražského souměstí, přivítali ho 31. října zástupci českých stavů před královskou oborou na Bílé Hoře a bohatě ho pohostili ve zdejším letohrádku Hvězda.
Jeho korunovace českým králem se uskutečnila čtyři dny po jeho vjezdu do hlavního města. Tradiční obřad, jehož podoba se ustálila za Karla IV., bylo však třeba upravit tak, aby byl v souladu s náboženským vyznáním nového panovníka. Vláda stavovského direktoria ustanovila komisi, která z něj měla vypustit vše, co nemělo oporu v Písmu svatém a bylo spojeno s katolickým náboženstvím, avšak současně zachovat co možná nejvíce starobylých zvyklostí. Komise navrhla několik úprav. Výsledná podoba nového korunovačního řádu však byla dílem direktorů, kteří ustanovili tento průběh korunovace: průvod – kázaní – litanie – čtení epištoly – aklamace v chrámě – přísaha krále – pomazání – vybavení insigniemi – korunovace – intronizace – přísaha stavů – Te Deum – pasování na rytíře – gratulace pražské univerzity – hold lidu před katedrálou. Katolické duchovenstvo včele s pražským arcibiskupem při ní nahradili protestanští duchovní, jejichž hlavními představiteli byli: administrátor podobojí Jiří Mikast Miřkovský a senior Jednoty bratrské Jan Cyrill Třebíčský, kteří spolu nejvyšším purkrabím Buchvalem Berkou z Dubé a nejvyšším hofmistrem Vilémem starším z Lobkovic vsadili Fridrichovi svatováclavskou korunu. Po obřadu byly mezi lid rozhazováni velké a malé korunovační mince. Na mnoha z nich byla vyobrazena koruna, kterou přidržuje pět rukou. Někteří zpravodajové, kteří o události informovali a nebyli přímými účastníky aktu, se domnívali, že je na nich zachycen průběh korunovace a korunovátorů bylo pět. Jednalo se však o symbolické vyjádření pěti korunních zemí. Motiv vychází z díla Jacoba A. Brucka – Angermundta Emblematica politica, Strasbourg 1618, v kterém se nachází symbol Junctis viribus (Spojenými silami). Korunovace královny Alžběty proběhla až 7. listopadu a o jejím průběhu toho víme méně.
Válka v době českého stavovského povstání se nevedla jen zbraněmi, ale také s pomocí pera a tiskařského lisu. Jedním z prostředků, kterými šířily obě strany svoji propagandu, byly také letáky. V době, kdy nevycházely pravidelně noviny, byly prostředkem komunikace, nástrojem disciplinace a ovlivňování veřejného mínění. Byly však také zbožím, které vedle samotných vydavatelů prodávali také potulní obchodníci, kramáři, poštovní kočí, poslové či postilioni nebo kočovná divadla. Jejich prodej na jarmarcích, poutích nebo v blízkosti krčem, kde se scházelo velké množství lidí, býval často doprovázen hudební či divadelní produkcí. Mnohdy je však pro jejich obsah a výtvarnou podobu lze považovat za svébytná umělecká díla. Letáky byly mnohdy opatřeny notami, aby se jejich text dal na nápěv některé z tehdy populárních písní zpívat. Někdy se vyznačovaly také interaktivním typografickým zpracováním (báseň v podobě labyrintu, různé hříčky a hádanky).
Také příjezd a korunovace Fridricha Falckého se neobešla bez pozornosti tehdejší letákové publicistiky. Již jednání s delegací stavů korunních zemích, které předcházelo jeho přivítání ve Waldsassenu, částečně zachytil soudobý, německy psaný leták Trinum vel Omme Trinum perfectum. Tvůrcům letákové tvorby neuniklo ani jeho setkání s českými stavy u Hvězdy a vjezd do Prahy. Velkou pozornost věnovali také korunovačním slavnostem. Byli to Štěpán Václav Lomnický, jenž vydal příležitostní básně „Korunování“ a „Selské vítání“, evangelický kazatel Kryštof Megander či rytci Eberhard Krieser, G. Keller a Petr Rollo. Ten je také spolu s literátem Petrem Fradeliem, který byl v letech 1618 až 1620 prorektorem pražské univerzity, autorem dalších známých tisků „Léčení českého lva“ a ,,Portrét Fridricha se Spravedlností a Vítězstvím“. Z představitelů protifalcké publicistiky, která hájila zájmy Ferdinanda II. a Katolické ligy, lze připomenout Michala Pěčku z Radostína a jeho „Trůn spravedlivosti“.
Závěr své přednášky věnovala paní doktorka dalším osudům Fridricha Falckého a jeho rodiny. Upozornila také nato, že zimní král figuruje mezi prapředky dnešní anglické královny Alžběty II. Poté zodpověděla dotazy posluchačů a nám nebylo než jí poděkovat za zajímavé vyprávění. Doufáme, že budeme mít v budoucnu opět příležitost jí mezi námi přivítat a rádi si přečteme její knihu „Fridrich Falcký v zrcadle letákové publicistiky“.
(Pavel Zděnovec)
