Sobota 22.11.2014 – s Dr. Helenou Čižinskou v kostele sv. Havla

V sobotu 22.11.2014 se uskutečnila letošní druhá pražská exkurze Slánské akademie volného času. Tentokrát jsme zamířili do kostela sv. Havla na Starém Městě. Před svatostánkem jsme se v 10 hodin setkali s naší stálou pražskou průvodkyní PhDr. Helenou Čižinskou (Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Praha). Ta nám nejprve vyprávěla o Havelském Městě, které v těchto místech existovalo jako samostatný celek, než bylo sloučeno se Starým Městem pražským. Poté popsala výzdobu průčelí kostela, kterému dominují sochy karmelitánských světců a zemských patronů z dílny Matouše Václava Jäckla. Následně jsme byli panem kostelníkem vpuštěni do útrob chrámu. Zde se paní doktorka nejprve krátce zmínila o historii kostela.

Počátky kostela jsou spojeny se vznikem města, které podle něho neslo svůj název. To bylo založeno v prvé polovině 13. století a předpokládá se tedy, že někdy tehdy nebo těsně předtím byla také vystavena tato svatyně. Její existenci dokládá latinská legenda o polském světci sv. Stanislavovi z poloviny 13. století, která hovoří o kostelu sv. Havla v Praze. Jaká byla jeho románská podoba však nemůžeme říci, protože doposud nebyly nalezeny žádné jeho pozůstatky z té doby. Jeho gotický vzhled však nám už mohou odborníci přiblížit a sami jsme měli možnost některé prvky tohoto slohu si v interiéru prohlédnout. Na sklonku 14. století zde působil jako farář sv. Jan Nepomucký. Svá kázáni zde přednesli také reformní kazatelé včetně Jana Husa, kterého zde před Bílou horou připomínala kazatelna s jeho portrétem. Za husitských válek kostel nedošel úhony, protože již na počátků bouří v r. 1419 přešel do držení utrakvistů. Z doby, kdy zde sloužili mše kališníci, se dochovalo několik artefaktů (křtitelnice a později barokně upravené svícny) ze 16. století. Po porážce českého stavovského povstání je opět navrácen katolíkům a v r. 1627 zde Ferdinand II. usazuje řád obutých karmelitánů, který si nechal u kostela na přelomu 17. a 18. století vybudovat svůj klášter, jehož architekty byli Giovanni Domenico Orsi a Carlo Lurago. V té době došlo také k barokizaci interiéru kostela, kdy byly v bočních lodích postaveny empory, zazděny gotické články a zhotoveny nové oltáře. V letech 1722-1727 prošlo zásadní

proměnou také průčelí kostela, na které měl zásadní podíl stavitel Pavel Ignác Bayer, jenž je v chrámu pohřben, avšak zda je též autorem jejího návrhu zůstává sporné. V souvislosti s tímto architektem připomenul PhDr. Václav Přibyl jeho činnost ve Velvarech. Po obdržení významného finančního daru od bohatého donátora nechali karmelitáni obměnit inventář kostela za ten, který je v kostele dosud. Na jeho výzdobě se podíleli významní barokní umělci (malíři Jan Kryštof Liška, Karel Škréta ml., Ignác Raab, sochař Ferdinand Maxmilián Brokof a dílna Matouše Václava Jäckla). Po zrušení kláštera za josefínských reforem se stal sv. Havel opět kostelem farním a v r. 1933 byl přičleněn k chrámu Matky Boží před Týnem jako filiální. Dnes se opět na jeho správě podílejí karmelitáni, kteří mají svůj konvent v Praze – Liboci. Kostel je zajímavý také jako místo posledního odpočinku některých barokních umělců, z nichž je nejvýznamnější malíř Karel Škréta, který je zde pochován spolu se svým synem.

            Poté jsme prošli celý kostel a postupně nás paní doktorka seznámila s ikonografií jednotlivých oltářů a jejich autory. Oltáře jsou většinou ozdobeny sochami karmelitánských světců. Severní lodi dominuje především bohatě zdobená kaple sv. Václava s Kalvárií, jejíž sochařské ztvárnění patří k vrcholům v tvorbě Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Hlavní oltářní obraz, na kterém jsou spolu zpodobněni karmelitánští světci, patron kostela sv. Havel a členové vládnoucí dynastie – císař Leopold I. a jeho synové, je dílem malíře Jana Kryštofa Lišky z r. 1696. V hlavní lodi jsou také rozvěšeny obrazy mariánského cyklu, který je připisován mladšímu Škrétovi. Severní lodi poté vévodí kaple Panny Marie Karmelské, ve které je pamětní deska z r. 1910 připomínající, že byl v kostele pohřben Karel Škréta. Po prohlídce všech lodí jsme se vydali do zimní a letní sakristie, které jsou vybaveny původním barokním mobiliářem. Zimní sakristie je také bohatě vyzdobena nástropními freskami připomínajícími pobyt karmelitánů ve Svaté zemi. Poté jsme se rozdělili na dvě skupiny. Prvá se vydala s kostelníkem Zdeňkem Masarem na obhlídku varhan, kostelních věží a půdních prostor (jedinečný výklad). Druhá zůstala s naší průvodkyní dole a poslechla si její čtení vzpomínek Jaroslava Seiferta vztahujících se k tomuto kostelu (kniha Všecky krásy světa, kapitola Krabice holandských doutníků). Tím naše důkladné seznámení s tímto svatostánkem skončilo.

            Na závěr nám nezbylo než vroucně poděkovat Dr. Heleně Čižinské za zajímavý a podrobný výklad o této památce a panu kostelníku za vřelé přijetí. Těšíme, že se brzo znovu s paní doktorkou vydáme prozkoumat další z pražských pamětihodností. (Pavel Zděnovec)

Snímky Dáši Šmolíkové zde.