S architektem Ladislavem Bartošem u sv. Jakuba Většího na Starém Městě pražském / sobota 16.11.2024

  V sobotu 16. listopadu 2024 se uskutečnila tradiční pražská exkurze posluchačů Slánské akademie volného času. Tentokrát se její účastníci vydali spolu s Ing. arch. Ladislavem Bartošem z Národního památkového úřadu (Územní odborné pracoviště Praha) do kostela sv. Jakuba Většího na Starém Městě pražském a do části k němu přiléhajícího kláštera Řádu menších bratří konventuálů (minoritů).

   Nejprve jsme si celý komplex obhlédli zvenku a pan architekt pohovořil o jeho stavebním vývoji, na jehož dokumentaci se zčásti podílel. Nejvíce nás zaujalo průčelí kostela, které je nezvyklé především svou bohatou štukovou výzdobou znázorňující tři světce – sv. Františka z Assisi, sv. Jakuba Většího a sv. Antonína z Padovy. Zajímavý je také vstupní portál do konventu s barokními vyřezávanými dveřmi s reliéfy sv. Františka Serafínského a sv. Antonína Paduánského na křídlech a se znakem minoritů doprovázeným hlavičkami andělů v nadhlaví. Nad ním je ve výklenku barokní kopie svatojakubské P. Marie Bolestné (Piety) jako ochránkyně kláštera. Branku do klášterní zahrady zdobí sousoší Kalvárie s Ukřižovaným a dětským géniem datované letopočtem 1822.

   Poté jsme vstoupili do kostela, usedli do lavic a náš průvodce nám začal vyprávět o historii tohoto klášterního celku. Minorité se zde usadili za vlády českého krále Václava I., kdy podle pokračovatelů Kosmovy kroniky obdrželi r. 1232 dům v Praze. O dva roky později byl vysvěcen kostel, jenž byl pro jejich řád nezvykle zasvěcen apoštolovi sv. Jakubu Většímu. V refektáři kláštera se r. 1311 konala korunovační hostina Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. O pět let později však klášter vyhořel a tento manželský pár se zasloužil o jeho renovaci. Za vlády prvních Lucemburků proběhla přestavba kláštera v gotickém slohu, která byla dovršena vysvěcením nového chrámu r. 1374 pražským arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi. Ten stal jednou ze zastávek Svatojakubské cesty do Santiaga de Compostela. Byl také jedním z míst, kde bylo při pohřbu císaře Karla IV. r. 1378 vystaveno jeho tělo. Za husitských válek byl klášter uchráněn před rabováním cechem řezníků, kteří jej opět ochránili r. 1611 při vpádu Pasovských. To již však měl kostel měl za sebou úpravu provedenou za císaře Rudolfa II. Osudným se však pro něj stal tzv. francouzský požár v r. 1689, po němž došlo k výrazné barokní přestavbě provedené Janem Šimonem Pánkem. Kostel byl postupně bohatě obdařen novým inventářem zhotoveným předními umělci té doby. Za josefínských reforem byl klášter částečně zrušen, avšak řádoví bratři v něm nadále přebývali. Severní část konventu zničenou požárem 1841 však museli prodat a v klasicistně přestavěném objektu působí od té doby střední škola. V refektáři kláštera vznikla první mateřská školka u nás. V letech 1938 až 1941 proběhla poslední významná renovace kostela a konvent se prvních výrazných oprav v minulém století dočkal až na jeho konci.

   Následně jsme si prohlédli kostel a zastavili se u každého oltáře. V trojlodí se jich nachází dvacet dva, které zdobí plátna od Petra Brandla, Petra Kecka, Hanse von Achena, Jana Jiřího Heinsche, Michala Václava Halbaxe a Jana Kryštofa Lišky, a jejich sochařskou výzdobu dodaly většinou dílny Matěje Václava Jäckla a Ignáce Františka Platzera. V severní lodi se nachází náhrobek Jana Václava Vratislava z Mitrovic od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa a Johanna Bernarda Fischera z Erlachu, který se řadí mezí přední barokní sepulkrální památky ve střední Evropě, a pamětní deska, která připomíná, že kostel je pod ochranou cechu řezníků z r. 1615. Presbytáři vévodí hlavní oltář s obrazem Umučení sv. Jakuba od Václava Vavřincem Rainera a pozdně gotická socha Piety, které byly připisovány zázraky. K umělecky hodnotnému vybavení kostela se řadí také barokní kazatelna a monumentální varhany, jejichž původní podoba pocházela z dílny Abrahama Storka z Lokte (1705). Klenbu kostela zdobí fresky původně od Františka Maxmiliána Vogeta, které v hlavní lodi znázorňují výjevy ze života Panny Marie a v chóru jsou oslavou Nejsvětější Trojice.

   Po obhlídce chrámu jsme přešli do konventu, kde nás uvítala Helena Kohoutová, která se podílí na obnově a zpřístupnění části kláštera veřejnosti. Nejprve jsme si prohlédli rajský dvůr. Křížové chodby po jeho obvodě jsou z části gotické a zbytek byl doplněn v baroku. Pak jsme nahlédli do sklepení, které dnes slouží jako galerie. Poté jsme v přízemí kláštera navštívili zimní refektář (současný Sál Jana Lucemburského), který zdobí fresky F. M. Vogeta z r. 1737, jejichž námětem jsou výjevy ze života sv. Františka z Assisy, a štuková výzdoba Abondia Bolly. Následně jsme vystoupili do patra, kde se nachází letní refektář (současný Korunovační sál), jenž je vyzdoben nástropními malbami, jež představují tyto náměty: Sv. František podpírá budovu lateránského řádu v Římě, Potvrzení řádu menších bratří papežem Honoriem III, Stavění kláštera sv. Jakuba a Zachránění kláštera pražskými řezníky. Původní Vogetovy fresky byly přemalovány r. 1881 Františkem Duchoslavem. Ve dvou nikách pod sebou na západní stěně s okny jsou sochy světců. Po stranách refektáře se nacházejí vstupy do bývalých cel bratří, které jsou dnes prezentovány jako salónky.

   Závěr naší prohlídky patřil kapli sv. Anny, kterou nám zpřístupnil jeden ze zdejších bratří minoritů, rektor P. Stanislaw Josef Jaromi, Ph.D., OFMConv. V jádru gotická stavba prošla barokizací. Její výmalba od Vogeta byla v 19. stol. přemalována. Nachází se v ní oltář sv. Rodiny z 40. let 18. stol. a na stěně náhrobní deska Zuzany Busové, manželky kapelníka císaře Rudolfa II., z r. 1598.

  Tady jsme se rozloučili s naším průvodcem, poděkovali jsme za zajímavý výklad a doufáme, že i v budoucnu s ním budeme poznávat další pražské památky. Poté se již každý sám vydal na další obhlídku Prahy nebo rovnou zamířil do svého domova. Byla také možnost ve Valdštejnské jízdárně navštívit výstavu École de Paris věnovanou také dílu Georgese Karse, rodáka z nedalekých Kralup nad Vltavou, kterou můžu vřele doporučit.

(Pavel Zděnovec)

  

Autor fotografií: PhDr. Vladimír Přibyl

Další jeho fotografie najdete zde.