V sobotu 11.2.2023 se sál Městského kina ve Slaném zaplnil posluchači Slánské akademie volného času, aby si vyslechli první přednášku 17. ročníku. Než se však stalo byla jim představena nová vedoucí odboru kultury a památkové péče MěÚ Slaný Mgr. Hedvika Šebková, která předala ocenění těm, kteří vypracovali ročníkovou práci z minulého běhu. Poté se již ujal slova PhDr. Zdeněk Kuchyňka, který se tentokrát zaměřil na pověsti a báje našeho regionu.
Ten své vystoupení zahájil úryvkem ze Starých pověstí českých Aloise Jiráska. Díla, z něhož čerpají povědomí o bájných počátcích národní minulosti generace českých čtenářů. Autor v něm zdařile navázal na práce řady literátů. Zárodek pověstí již můžeme zaznamenat v 10. století v tzv. Kristiánově legendě, kde se již setkáváme s postavou Přemysla Oráče. Pověst o něm a další „bájná vyprávění starců“ rozvinul ve své Kronice Čechů děkan pražské svatovítské kapituly Kosmas (+ 1125). Na něj navázal autor Staročeské kroniky tzv. Dalimila a někteří další kronikáři. Z nich je nutno zmínit především renesančního spisovatele Václava Hájka z Libočan (+1553), katolického duchovního, jenž působil nějaký čas také v nedalekých Zlonicích, a jeho Kroniku českou, která je zdrojem mnoha lokálních pověstí. Kroniky v jeho době sloužily nejen k poučení, ale i jako zábavné čtení. Hájek si proto mnoho událostí vymyslel a doplnil o letopočty podle svého uvážení. Jeho kronika se však po dlouhou dobu řadila k nejoblíbenějším literárním dílům a významně přispěla k formování českého národa, protože nebyla jako jiná česky psaná tvorba z té doby po Bílé hoře zakázána. Z doby baroka k nim lze přiřadit jezuitu Bohuslava Balbína (+1688), autora mnoha děl o české historii, a křížovníka s červeným srdcem Jana Františka Beckovského (+1725), tvůrce Poselkyně starých příběhů českých. V 19. století má pro náš region zásadní význam spisovatel Václav Beneš Třebízský (+ 1884) a jeho Pohádky a pověsti. Také z nich vycházejí nedávní autoři jako Karel Alois Polánek (+ 1953) (Kytice bájí, pověstí a příběhů z okresu kladenského), Anna Zubrová (Poklady našeho kraje. Výbor z nejhezčích pověstí a legend ze slánského kraje, 1994) a Vladimír Hulpach (Báje a pověsti z Čech a Moravy. Střední Čechy, 2002).
Poté se věnoval jednotlivým místům v našem regionu a s nimi spojenými pověstmi. Své imaginární putování započal v Libušíně. Zde patrně v 10. stol. bylo vybudováno slovanské hradiště. Ještě předtím však zde snad bývalo kultovní místo starých Slovanů, čemuž nasvědčuje nález kotoučů se solárními symboly. Kosmas toto místo spojil s kněžnou Libuší, dcerou soudce Kroka, která zde měla mít svůj hrad. Další legendy jsou spojeny s kostelem sv. Jiří. Následovala starodávná Budeč, která je spojena především se svatováclavskými legendami. Na zdejším hradišti u kostela sv. Petra a Pavla (rotunda postavená Spytihněvem I.) měla být škola, do které sv. Václav chodil. Ten má také nad kapličkou v Zákolanech své lože. Podle Beckovského zde však také předtím stával výchovný ústav pro čaroděje a čarodějnice, kde se měl poprvé setkat Přemysl s Libuší. S hlavním patronem české země jsou spojeny také legendy, které se pojí se Stochovem. Jedná se o bájné rodiště tohoto světce. Je zde také pověstmi opředený svatováclavský dub. Hájkova kronika zaznamenává vedle mnoha dalších též legendu o založení města Slaného. Zdejším pověstem se věnoval Jindřich Hulínský (+ 1934) (Zkazky či Legendy ze Slaného a ze Slánska ), v jedné z nich je zmíněno strašidlo (trpaslík), které dělalo neplechu v místním františkánském klášteře. Pověst spojenou s vybudováním Božího hrobu nad Kvíčkem zpracovala ve svých Starých pověstech a legendách Leontýna Mašínová (+1975). Její knihu doplnil ilustracemi Cyril Bouda. V Lidickém dvoru (Lidice Menší) se měla zjevovat poslední abatyše zdejšího údajného kláštera klarisek jako Bílá paní z Lidického dvora. Další bílé paní měly působit na Litovecké tvrzi, ve Stochově a v Kladně. Dlouholetý starosta města Kladna Jaroslav Hruška (+ 1930) pod pseudonymem H. Uden napsal v r. 1913 divadelní hru Znak, v níž zachytil historii městského znaku. K němu a k pojmenování města se váží také legendy. Dalším místem, k němuž se pojí pověst, je studánka Královka s kapličkou (Líský u Slaného). Při svém útěku do Bavor do ní měla královna Eliška Přemyslovna hodit sedm klíčů od korunovačních klenotů a při svém návratu si je zde opět vyzvednout. I Velvarům vymyslel Václav Hájek legendu vážící k jejich názvu. Pozdější jazykový odborníci (etymologové) však vysvětlují původ pojmenování města podobně jako u Karlových Varů. Městys Peruc je spojen s příběhem o knížeti Oldřichovi a selce Boženě, jehož známé vyobrazení z r. 1884 je prací malíře Františka Ženíška. V Peruci můžeme spatřit Boženinu studánku a Oldřichův dub. Ke Smečnu se váže pověst o draku. Ve skutečnosti jde o obecnou figuru baziliška, která patřila do erbu Anny Dražické z Kunvaldu, a můžeme jí spatřit na zámecké kapli sv. Anny.
Na závěr nás přednášející pozval na masopust, který se odpoledne konal v Hornickém skanzenu Mayrau, a nám nezbylo než poděkovat za zajímavé vyprávění. Doufáme, že se s panem doktorem opět v budoucnu setkáme, aby nám opět přiblížil další zajímavosti našeho regionu.
(Pavel Zděnovec)
Žádné komentáře:
Okomentovat