S PhDr. Helenou Mevaldovou za památkami Hořovicka / sobota 1.6.2019

   Na závěr jarního semestru XIII. ročníku Slánské akademie volného času se v sobotu 1. června 2019 uskutečnila exkurze po památkách Hořovicka. Naše putování nás tentokrát zavedlo jihozápadně od Prahy do kraje pod hřebeny Brd. Průvodkyní se nám při něm stala emeritní etnografka Národního muzea v Praze PhDr. Helena Mevaldová, kterou jsme cestou nabrali v Berouně.
   První naší zastávkou byl kostel Narození sv. Jana Křtitele v Osově. Obyvatelé této vesnice museli původně kvůli spáse své duše docházet do nedaleké Skřiple, kde byl od středověku jejich farní kostel. V době vrcholného baroka byl však v katastrofálním stavu a nedostačoval ani vzrůstajícímu počtu obyvatelstva, a tak se majitel panství Jan Adolf, hrabě Kaunic, rozhodl v Osově vystavět r. 1734 svatostánek. Výstavba chrámu trvala až do r. 1738 a jejími staviteli byli Italové Bartolemeo Scotti (+ 1737) a Anselmo Martino Lurago. Jeho sochařskou a řezbářskou výzdoby, z níž lze připomenout sochu sv. Adolfa, která je největším zpodobněním tohoto světce u nás a nachází se na západním průčelí kostela, zhotovila dílna Františka Ignáce Weisse. Práce tohoto umělce spojují Osov se Slaným, kde se v piaristické kapli nacházejí jeho nejstarší doložená díla, jak připomenula Mgr. Markéta Škrancová. Freskové malby včetně nástropních fresek s náměty Narození a Smrt sv. Jana Křtitele jsou dílem vlašského mistra, jenž je uváděn jako de Rissi nebo de Pini. Na hlavním oltáři se nachází obraz Jana Heslera z Prahy. Postranní oltáře jsou zasvěceny Panně Marii a sv. Janu Nepomuckému a je tu také Boží hrob. Chrám byl v průběhu staletí několikrát opravován a na sklonku toho minulého mnohokrát vyloupen, jak nám sdělil jeho správce RNDr. Václav Frajer. Před kostelem se poté nacházejí dvě barokní sochy sv. Donáta a sv. Jana Nepomuckého.

   Oblast Podbrdska byla již od středověku spojena s těžbou a zpracováním železné rudy. Jedním ze zdejších center železářství je také městys Komárov, kde jsme navštívili muzeum s expozicí umělecké litiny ze sbírek Národního technického muzea v Praze. Většina vystavených exponátů vznikla ve zdejších hutích, jež dnes nesou název Buzuluk, a. s. a vyrábějí se v nich gumárenské stroje a pístní kroužky. V muzeu nás přivítal zaměstnanec muzea, který nás krátce seznámil s historií městyse a výroby umělecké litiny. Upozornil, že ze zdejších železáren pocházejí např. kandelábry pouličního osvětlení na Hradčanském náměstí či Hanavský pavilon na Letné v Praze. V muzeu jsme si poté mohli prohlédnout další jejich výrobky z 19. a poč. 20. století, jako jsou pečící formy, svícny, popelníky, kamna, busty, plakety, medaile či dokonce šperky.
   Odpoledne jsme vydali do Zaječova, kde se právě konala XXII. pouť do sv. Dobrotivé. Zdejší augustiniánský klášter zasvěcený Zvěstování Panny Marie založil r. 1262 Oldřich Zajíc z Valdeka. Ve 14. století do něj byly přeneseny ostatky sv. Benigny (česky Dobrotivé), družky sv. Voršily, podle níž dostal svůj další název. Za husitských válek byl několikrát vypleněn a přes snahu o jeho obnovu po jejich skončení se do něho život natrvalo vrátil až v době baroka. Tehdy byl přestavěn podle návrhů Dominika a Jakuba Antonína Canevallů. Období komunismu jej zle poznamenalo a po sametové revoluci došlo k jeho navrácení augustiniánům, kteří zde však trvale nepobývají, avšak klášterní komplex postupně opravují. My jsme měli

možnost si prohlédnout konventní chrám Zvěstování P. Marie (P. Marie a sv. Dobrotivé). Tato gotická stavba byla v baroku značně přestavěna. Z jeho výzdoby zaujme návštěvníka hlavní oltářní obraz od Jana Petra Molitora „Prosba Panny Marie k Oldřichu Zajíci z Valdeka“ (1745). Poté nám paní doktorka převyprávěla legendu o založení kláštera a seznámila nás s historií tohoto poutního místa.
   Poté jsme navštívili Olešnou. Tato zastávka byla věnována lidové architektuře. Zdejší památkovou zónu tvoří sedlácké statky a stavení cvočkařů. To bylo na Podbrdsku již od středověku velice rozšířené řemeslo. Zde jsme měli možnost nahlédnout na dvůr gruntu čp. 8, nazývaného také Novákův statek. Ten prošel v nedávné době citlivou rekonstrukcí, kterou prováděli ve spolupráci s památkáři jeho dnešní majitelé manželé Klimešovi. Jelikož se některé původní objekty zde nedochovaly, byla usedlost zčásti doplněna o přenesené stavby z okolních vesnic.
   Závěr našeho putování patřil Neumětelům. Tato obec je spojena s pověstí o vladykovi Horomýrovi a jeho věrném koni Šemíkovi. Proto naše první kroky zde směřovali ke klasicistnímu památníku, který nechal nad jeho údajným hrobem zhotovit r. 1887 kníže Schwarzenberk. Poté jsme se vydali ke kostelu sv. Petra a Pavla. Jeho počátky se datují do 14. stol., v baroku byl přestavěn a poslední větší úpravy se uskutečnily v r. 1887. Vybavení svatostánku pochází většinou z období baroka a rokoka, avšak v posledních letech došlo na

něm k velkým ztrátám a poškozením. Obraz na hlavním oltáři sv. Pavla a sv. Petra namaloval r. 1898 malíř Vilém Preis. U kostela se nachází dřevěná zvonice, která byla postavena po r. 1763, a kolem něj se rozkládá hřbitov.
   Poté jsme se rozloučili s naší průvodkyní, které patří naše poděkování za zajímavé vyprávění, a navrátili jsme se do našich domovů. Tím také skončil další běh Slánské akademie volného času, a tak mi dovolte jménem jeho účastníků poděkovat jejím organizátorkám z odboru kultury a památkové péče MěÚ Slaný Mgr. Markétě Škrancové, Aleně Urbanové a Mgr. Kateřině Stránské. Všem se poté sluší popřát krásně strávené léto a na podzim na viděnou.
(Pavel Zděnovec)

Další fotografie z exkurze zde.

Více o Novákově statku zde.